Byznysmeni v poslaneckém hávu

Periodicky opakující se tváře v poslaneckých lavicích naznačují svým voličům, že malá obměna poslanců při volbách v parlamentu nezaručuje fungování demokracie, tak jako je tomu ve vyspělých státech světa. Špatný volební systém napomáhá tomu, že někteří poslanci nepochopili svůj vstup do politiky jako službu volícím občanům, ale vzali politiku jako svůj byznys na budoucí léta. Není výjimkou, kdy se při práci zákonodárci věnují dalším aktivitám v soukromých firmách, lobují za tyto firmy v parlamentu a zasedají v dozorčích radách a představenstvech jiných společností či jsou jejich jednateli. Podle toho vypadají schválené zákony na poli trestním a obchodním, kdy se občan nemůže soudní cestou dovolat spravedlnosti pro mnoho nevyřešených hluchých míst v zákonech, které umožňují pohybovat se zlodějům na hraně zákona a policie marně vynakládá prostředky a čas na dopadení pachatelů, kteří jsou později pro díru v zákoně osvobozeni.

Výše uvedené argumenty potvrzuje další dění v poslanecké sněmovně, kdy všechny strany vyjma poslanců ČSSD smetli se stolu návrh zákona o regulaci platů prezidenta, ministrů, poslanců, senátorů a dalších ústavních činitelů. Je s podivem, že když jde o platy, drží ostatní strany s komunisty jeden šik. Při rozhovorech s novináři se poslanci tajemně usmívali do objektivů kamer s odůvodněním, že zákon o platech ústavních činitelů je nutno ještě dopracovat. Ukazovali tak nepokrytě národu, kde je jejich zájem, místo poslání určené jim voliči.
Přitom zákon měl narovnat nejen raketové vzdalování platů ústavních činitelů od průměrné mzdy, ale narovnat i různé několikanásobné náhrady, které se překrývají a deformují tak účel, pro který byly vytvořeny. Třinácté a čtrnácté platy jsou velkou nemravností páchané na daňových poplatnících u pracovníků nejen v rozpočtové sféře, ale především u platů zákonodárců , kteří by měli jít všem pochybovačům v době ekonomické krize svým příkladem.  
Nemohou se potom divit právě stávkovým pohotovostem pracovníků rozpočtové sféry závislé na čerpání mezd ze státního rozpočtu, když nůžky úrovně platů se rozevírají u ústavních činitelů šestkrát rychleji než u ostatních. Pro porovnání si lze uvést nárůst platů od roku 1995. Rozpočtová sféra nárůst o 4 500 Kč, ústavní činitelé 26 000 Kč. Nikdo nezlehčuje náročnost práce ústavního činitele s vyčerpávajícími schůzemi poslanecké sněmovny či poslaneckých klubů. Není v argumentech ani závist. Přesto však je obvyklé ve světě, že platy ústavních činitelů jdou s předstihem  trojnásobku průměrné mzdy ve státě včetně náhrad. Neexistují duplicitní výhody kupříkladu u cestovních náhrad, pokud je přidělen automobil.
Inu s jídlem roste chuť a tam kde není regulace, se neustále zvyšované platy stávají hrozbou nejen v podnicích, ale v tomto případě se stávají i tikající bombou  pro  příští státní rozpočty. Na výši platů ústavních činitelů jsou navázány vysoké platy neodvolatelných soudců a dalších pracovníků v rozpočtové sféře se sestupným algoritmem. Pokud zaběhlá praxe bude pokračovat i nadále, nezastaví  nenasytný apetit nic jiného, než úprava volebního systému, která by zajistila při volbách dokonalou obměnu těch, kteří se zakopali ve svých pozicích a podporovány svými  stranickými baštami  jdou s novou nadějí dalšího přilepšení v následujících letech s okoukanými úsměvy na plakátech poněkolikáté do voleb.Tato praxe odrazuje občana účastnit se voleb a následná apatie s názorem o nemožnosti změny nezvyšují důvěru v demokracii.Další variantou je posílit pravomoci prezidenta, který by sám v takových případech nemilosrdně uťal vzrůstající rozdíl a tím i další roztáčení spirály zvyšování platů v rozpočtové sféře s nebezpečím stávek učitelů, zdravotníků, muzejních pracovníků a ostatních pracovníků ve státních podnicích jako ČSD, kteří si berou příklad ze svých zákonodárců.