Proč stále nevíme, kdo dívky unesl a z jakého důvodu?
Protože to tam nikdo nikomu neřekne. Tamější společnost je klanová, naprosto uzavřená. Nehrozí v ní nebezpečí, že by unikly informace, které se nemají dostat ven. Lidé tam jsou k sobě stoprocentně loajální. Co tam řekne stařešina rodu, to stoprocentně platí.
Jak dlouho takové mlčení může trvat?
Hranicí, kdy by měl přijít první kontakt ze strany únosců, je podle mě 14 dnů.
Co budou únosci žádat?
Osobně si myslím, že dívky byly uneseny kvůli výkupnému. Kdyby to bylo z jiných důvodů, tak by se policista, kterého s nimi vytáhli z autobusu, už nevrátil.
Pokud by se nikdo neozval delší dobu, znamenalo by to, že se snižuje pravděpodobnost, že dívky jsou zadržovány kvůli výkupnému?
Tak to být nemusí.
Karel RandákNarodil se v roce 1955, vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, poté byl vojákem z povolání. Po roce 1989 pracoval v kontrarozvědce, specializoval se na ekonomické kauzy a organizovaný zločin. V polovině 90. let minulého století přešel do civilní rozvědky, v roce 2004 se stal jejím šéfem. Z funkce jej odvolal ministr vnitra Ivan Langer. V současné době spolupracuje s Nadačním fondem proti korupci miliardáře Karla Janečka. Randák je zmiňován v souvislosti s informacemi o schůzce prezidentova poradce Jiřího Weigla s Miroslavem Šloufem v roce 2008. V roce 2009 předal MF DNES fotografie z toskánské dovolené Mirka Topolánka. Loni v říjnu jej policisté obvinili kvůli úniku informací o výši odměn pro šéfku kabinetu premiéra Janu Nagyovou (více zde). |
Dokázaly by ty dívky při mlčení únosců objevit naše, či místní úřady?
Když se únosci ozvou, bude to snazší. Varianta, že dívky objeví úřady, je také možná. Týkala by se ale jen pákistánských úřadů, Češi to nezjistí.
Proč?
Představa, že by naše ministerstvo zahraničí či zpravodajské služby byly samy od sebe schopny v tom něco udělat, je iluzorní. Bez spolupráce s místními lidmi je to neřešitelný úkol, protože jde o klanovou společnost, ve které nemůžete po někom nenápadně pátrat. To si říkáte jen o další malér. Pokud by to měla být akce, a teď hodně nadneseně, osvobozovací, lidé, kteří by tam jeli, by museli mít hodně detailní informace o místě, kde mají zasahovat. Jenže problémem v celé věci je právě málo informací.
Pátrání na vlastní pěst by tedy mohlo spíše škodit?
Celé věci by to mohlo ublížit. Pákistán nebo Afghánistán nejsou země, kde by, a teď to nemyslím špatně, amatér něco dokázal tím, že tam vyrazí a bude tam pátrat. Pákistán je riziková oblast a každý, kdo tam jede, se vystavuje nebezpečí. Myslím, že by se tam lidé vydávat neměli.
Naše ministerstvo ujišťuje, že Pákistánci k pátrání přistupují aktivně. Dá se tomu věřit, když policie v klanové společnosti nemá velký vliv?
To sice nemá, ale věřte tomu, že pákistánská tajná služba je jedna z nejlepších na světě. Pokud se podaří ji do celé věci vtáhnout a ta se skutečně bude snažit pomoci, tak ta to může dokázat.
Pokud únosci chtějí výkupné, jak se zadržovanými zachází?
Pokud je to únos pro výkupné, myslím, že děvčata nedojdou žádné újmy. Zcela jistě je ale nějakým způsobem izolují od okolí.
Hraje roli, zda unesli muže, či ženu?
Ne, nemyslím si, že by v tom byl nějaký rozdíl.
Jakou roli hraje to, že jsou Češky?
Když je unášeli, tak národnost ani vědět nemuseli. Teď už ji, soudím, ale znají. To, že jde o Češky, by mohlo být polehčující okolností. Na druhou stranu jsme v sousedním Afghánistánu měli provinční rekonstrukční tým, kontingent policistů, kteří cvičili tamní ozbrojené složky. Pokud toto únosci budou vědět, tak to pozici děvčat nevylepší.
V čem spočívá největší riziko jejich zadržování?
Obtížná je fáze vyjednávání. Placení výkupného je dvousečná věc, proto jsou státy, které ze zásady odmítají výkupné platit. Třeba Izrael a většinou i USA. Protože když jej zaplatíte, tak si říkáte o to, že když tam někdo odjede, tak jej zase unesou.
Pak je tu ještě jedno riziko. Pokud se podaří navázat kontakt a vyjednávání nebude správně vedeno, tak lidé, kteří dívky v tuto chvíli mohou mít kvůli výkupnému, je mohou přeprodat někomu jinému. Ten už výkupné nemusí chtít a bude dívky považovat za rukojmí. Pak by mohly být požadavky jiné než finanční a situace dívek by byla horší.
Pokud by šlo o výkupné, v jakých řádech se může výkupné pohybovat?
To nedokážu odhadnout. To může být výkupné v řádu toho, co požadují somálští piráti, ale také mnohonásobně více. Nedokážu to říci.
Jak by v praxi vyjednávání o výkupném probíhalo?
Nejspíš by je musel vést někdo místní, protože si nejsem jistý, kolik lidí na ministerstvu zahraničních věcí umí například jazykem paštú nebo dárí. Takových lidí je naprosté minimum. Každopádně by tam za takové situace určitě někdo z Česka vyjel. Pro vlastní vyjednávání je pak důležité najít správnou osobu. Tedy někoho, kdo má na únosce vliv, ať už rodinný, mocenský či náboženský. Pak se s tím dá něco dělat.
Kdo by případné výkupné platil? Mohly by peníze jít třeba přes veřejnou sbírku?
Bylo by smutné, kdyby peníze nesehnal náš stát, protože jde o naše občanky v zahraničí. Pak může teoreticky dojít k nějakému vyrovnání s rodinou a ta rodina může požádat veřejnost o nějakou pomoc. Ale to je až případný následný krok, nyní je nesmysl, aby se lidé skládali na výkupné.
Dozvěděli bychom se vůbec, že výkupné bylo zaplaceno, když jde o tak citlivou věc?
Takové věci oficiálně říkat není v zájmu státu. Čím menší kolem toho bude humbuk, tím je to lepší. Speciálně pro ty dívky. Na druhé straně jsme v ČR a tady se jen tak něco neutají. Pokud únosci někoho kontaktují a bude navázáno jednání, věřím, že se najde někdo, kdo tuto informaci bude chtít použít pro svoji vlastní popularitu. Motiv se tedy dozvíme nejspíš všichni, jak to jednání skutečně probíhalo už nejspíš ne.
