Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Nositel Nobelovy ceny míru se zapletl s komunistickou StB

  8:48aktualizováno  8:48
Nyní už bývalý prezident Východního Timoru a držitel Nobelovy ceny míru Jose Ramos-Horta se v 70. letech opakovaně stýkal s důstojníkem české tajné služby. Podle svazku, který na něj StB vedla, dodával komunistickému režimu v ČSSR informace proti Američanům. Ramos-Horta takové obvinění popírá a tvrdí, že nabídku spolupráce odmítl.

V listopadu 1977 se v suterénu honosné budovy OSN v New Yorku odehrálo na první pohled nezajímavé, ale pro tehdejší tajné služby klíčové setkání. Tajemník československé mise při OSN Jan Šturma zde potkal mladého agilního politika z Východního Timoru.

Oba muži si vyměnili vizitky a během přátelského hovoru si padli do noty. Šturma byl ale ve skutečnosti pracovníkem československé rozvědky - pravým jménem Jan Fila. Cizincem byl Jose Ramos-Horta, který se později stal prezidentem Východního Timoru a obdržel i Nobelovu cenu míru. Server iDNES.cz získal po několika letech přetahování s Archivem bezpečnostních složek svazek bývalé komunistické rozvědky, který ze "spolupráce" obou mužů vznikl, má přes 1400 stran.

Jak se mě český špion snažil naverbovat za agenta

Vyjádření José Ramose Horty

Ramos-Horta byl tehdy v OSN jako vyslanec hnutí Fretilin, což bylo Národně osvobozenecké hnutí Východního Timoru. V té době mu bylo 29 let. "Byl velmi bezprostřední a má zájem na styku," napsal o prvním kontaktu Šturma do pražské centrály rozvědky.

Ramos-Horta v USA studoval žurnalistiku a čile cestoval po celých Spojených státech. Jeho hlavním cílem bylo získávat politickou a mezinárodní podporu pro hnutí. Uměl řadu jazyků a byl vzdělaný.

Pro českou rozvědku byl ambiciozní mladík s kontakty na politiky a novináře, navíc nepřátelsky naladěný vůči USA, ideálním spojencem. Československá špionáž navíc neměla v misi OSN téměř žádné styky. Sice se tvářila sebevědomě a řadu tehdejších kontaktů, které v organizaci měla, hodnotila jako výborné, většinou se ale o nikoho důležitého nejednalo. Vstřícný zahraniční diplomat byl pro ni darem z nebes.

Je ochoten předávat informace...

Oba muži se začali scházet v newyorských restauracích, kde probírali především politiku. "Tykáme si, Horta je vtipný a přístupný společník. Jsme kolegové v boji proti imperialismu," napsal po nějaké době český rozvědčík do Prahy.

"Je ochoten předávat politické informace. Počítá jako se samozřejmostí s určitou konspirační formou. Počítá s rozvinutím styku a je mu jasné, že neztratíme čas a peníze nadarmo," pokračoval v hlášení  Fila.

Začal vznikat poněkud zvláštní vztah, ve kterém viděla pražská centrála StB velkou budoucnost. I z úředních hlášení, které chodily šifrovaně z New Yorku do Prahy, bylo jasné, že oba muži navázali jakýsi druh přátelství. Jen za listopad a prosinec roku 1977 se sešli šestkrát.

Jose Ramos-Horta

José Manuel Ramos-Horta se narodil 26. prosince 1949 rodičům, kteří byli diktaturou Antónia Salazara nuceni odejít do exilu do tehdy portugalského Timoru. Z jeho jedenácti sourozenců byli čtyři zavražděni indonéskou armádou. Studoval ve Štrasburku a na kolumbijské univerzitě v New Yorku.

Aktivně se podílel na politickém vývoji ve Východním Timoru, ve svých dvaceti pěti letech byl zvolen ministrem zahraničí vlády "Demokratické republiky Východní Timor", kterou sestavily strany bojující za nezávislost.

Z Východního Timoru uprchl tři dny před indonéskou invazí v roce 1975. Přijel do New Yorku a snažil se přesvědčit Radu bezpečnosti OSN, aby se postavila proti indonéské okupaci. V exilu zastával řadu vysokých funkcí v hnutí pro nezávislý Východní Timor. V prosinci 1996 obdržel se svým krajanem Carlosem Filipem Ximenesem Belou Nobelovu cenu za mír. Hrál zásadní roli při jednání o nezávislosti. 27. září 2002 se Východní Timor stal součástí OSN a Ramos-Horta byl jejím prvním ministrem zahraničí.

V červnu 2006 se stal dočasným ministrem obrany, později  předsedou vlády. Uvažovalo se o něm také jako o předsedovi OSN. V květnu 2007 se stal prezidentem Východního Timoru. V únoru 2008 byl postřelen ve vlastním domě v Dilí. Zraněný byl převezen do nemocnice v australském Darwinu. V dubnu 2008 se vrátil do vlasti. V březnu 2012 se ucházel o druhý prezidentský mandát, v prvním kole voleb ale vypadl.

Zda Ramos-Horta už tehdy věděl, že se stýká s komunistickým rozvědčíkem, je dnes těžko odhadovat. Rozhodně ale nebyl naivní. Bylo mu jasné, že jako představitel rozdělené země, navíc s jasně vyhraněnými názory na USA i jejich politiku, je pod dohledem tamních tajných služeb. Podobnou aktivitu tak musel čekat i od druhého tábora.

Ramos-Horta nyní tvrdí, že s StB nikdy nespolupracoval. S Filou se sice stýkal, ale podle něj to bylo vždy v zájmu jeho osvobozeneckého hnutí. Český špion prý svá hlášení uměle zveličoval. "S panem Šturmou jsem se stýkal jako s každým jiným. Moje práce byla přesvědčit nejen diplomaty, ale především vlády zemí, které reprezentovaly, tedy i Československa, aby nás podporovala při hlasování," řekl v rozhovoru pro iDNES.cz Horta (celý rozhovor s Hortou můžete číst zde). 

Hortova ochota stýkat se československým diplomatem měla politické pozadí. Hnutí Fretilin bylo podporováno především z Číny a to se Hortovi nelíbilo. On sám Filovi sdělil, že by mnohem raději viděl na své straně tehdejší SSSR. A právě cestu k Sovětům chtěl najít přes jeho satelity, tedy i přes Filu jako zástupce komunistického Československa.

Podle archivních dokumentů se po vzájemném oťukávání a popíjení v barech snažil rozvědčík nového přítele nenápadně využívat. První ostřejší akce proběhla na konci března 1978. V stbácké hantýrce šlo o takzvané aktivní opatření (vypuštění lživé informace) s názvem BER BER, které mělo očernit USA u afrických států. V té době rhodeská armáda dostala od Francie letadla s americkou moderní technikou. Keňa kvůli tomu jednala v USA o nákupu stíhaček F5. StB si ale k této pravdivé informaci vymyslela malý dodatek.

Nákup pro Keňu prý zahrnoval také řízené střely vzduch vzduch. Ramos-Horta podle archivního spisu tuto předanou informaci v dobré víře vypustil mezi své kontakty z afrických států a u některých tamních zemí to podle předpokladu StB vzbudilo nepřátelské naladění proti USA.

Krycí jméno Malvaz

Až po řadě dalších schůzek se důstojníci rozvědky 6.června 1978 rozhodli zavést na Hortu osobní svazek. Jednalo se o kategorii DS (důvěrný styk) se zaměřením na politické zpravodajství. Vedení rozvědky vše schválilo, Horta se jevil jako velmi dobrý kontakt. Dostal krycí jméno Malvaz.

José Ramon Horta

Stránka ze spisu, který komunistická StB vedla na José Ramona Hortu.

"Malvaz má ke mně plnou důvěru a je mu jasné, že mám zájem na trvalém styku, výměně informací," napsal v témže roce rozvědčík Fila. Oba muži si také dohodli pevný termín schůzek prvního každého měsíce ve 13:00. StB se snažila kontakt udržet, platila Hortovi obědy a slibovala různé odměny.

Z toho, co Ramos-Horta Filovi na schůzkách vyprávěl, bylo jasné, že timorský diplomat byl v té době zapáleným revolucionářem. Proto ho překvapovala a trochu rozčilovala pasivita československých soudruhů. Revoluční nadšení Horty při debatách je ale ve zprávách pro rozvědku přepisováno v byrokratické fráze. V New Yorku se totiž scházeli opravdový a zapálený revolucionář a byrokratický exrevolucionář.

Přesto byl Ramos-Horta podle spisu StB ochotný spolupracovat. "Znáš boj proti imperialismu a jejich nejefektivnějšímu nástroji - nadnárodním společnostem. Je mi jasné, že potřebuješ solidní informace hlavně z USA. Nabízím ti využití mých rozsáhlých styků v rozvojovém světě a mezi Američany je jich hodně a velmi široké. Jen mi je specifikuj, jací lidé tě zajímají a já se po tom podívám," pronesl podle svazku na jedné schůzce v orientální restauraci. 

Fotogalerie

V roce 1978 se scházeli téměř každý týden. Ramos-Horta byl dokonce ochoten dodávat písemné materiály. Do rukou komunistické rozvědky se tak dostala například kopie memoranda americké ambasády v Bangui (hlavní město Středoafrické republiky) pro ministerstvo zahraničí Spojených států nebo několik jeho telegramů.

Potřebuji magnetofon

Ramos-Horta se totiž v tu dobu stýkal s ženou pracující na americkém ministerstvu zahraničí. Podle všeho se jednalo o tehdy třiadvacetiletou Monicu L. (redakce zná celé jméno, rozhodla se ho ale utajit). Právě od této ženy získal Horta tajný telegram ministerstva k otázce postoje USA k Indonésii. V dubnu 1980 zase Horta údajně potvrdil podezření, že novinář Boubakar A., o kterého se zajímala StB a zřejmě i KGB, je agentem CIA. Česká rozvědka tuto informaci obratem poslala do Moskvy, kde byla vysoce ceněna.

Hnutí Fretilin

Revoluční fronta za nezávislý Východní Timor (Fretilin) vznikla v roce 1974 jako odbojové hnutí proti portugalské a později indonéské správě ostrova. Ozbrojené křídlo organizace známé jako Falintil se zapojilo do guerillové války proti okupantům, která skončila až v roce 1998. V prvních svobodných volbách nezávislého Východního Timoru získal Fretilin už jako politická strana většinu křesel v parlamentu a měl hlavní vliv na tvorbu nové ústavy.

Z archivního spisu také vyplývá, že Ramos-Horta předal Filovi na schůzce 8. srpna 1980 i dva materiály týkající se přímo Československa. Šlo o zprávy mezinárodní organizace právníků o situaci v ČSSR. Byly vytvořeny pro NATO a výbor pro lidská práva. Oba v režimu důvěrné (jeden ze stupňů utajení, pozn. red.).

V srpnu 1981 pak pomocí Horty získala KGB dokument týkající se "nukleární politiky USA vůči africkému spojenci". Písemnost byla podle Šturmy utajována v režimu tajné a okamžitě putovala na newyorskou rezidenturu KGB.

"Všechny předané dokumenty považují přátelé (tak označovala StB sovětskou tajnou službu) za tajné," hlásí rozvědčík do Prahy.

KGB dostala o Hortovi hlášení už v roce 1978 a podle centrály československé rozvědky měla o kontakt velký zájem. Kromě konkrétních zpráv a materiálů od Horty dostala také několikrát během spolupráce souhrnné hodnotící materiály. 

Na jedné schůzce podle Fily Horta naznačil, že by potřeboval kazetový magnetofon, aby mohl zprávy nahrávat. Rozvědčík proto obratem požádal pražské ústředí o povolení, aby mohl přístroj za 50 dolarů koupit jako odměnu za předané materiály. To bylo obratem odsouhlaseno.

Pobyt ve vězení

V roce 1978 ale nastal zlom ve spolupráci. Ramos-Horta byl odvolán do Mosambiku, kde mělo jeho hnutí sídlo a vrátil se až po půl roce. Byl sice opět v OSN, ale trvale žil ve Stockholmu. Důvodem prodlevy byl poněkud dobrodružný příběh. 

Význačný politik hnutí Fertlin totiž v té době přeběhl na druhou stranu - k Indonésanům, se kterými hnutí bojovalo. To ve Fertlinu vyvolalo rozkol a obětí vyřizování účtů se stal i Ramos-Horta. Byl tajně vězněn v budově, kterou mosambická vláda (Fertlin sídlil dočasně právě v Mosambiku) hnutí poskytla. Na svobodu se dostal až na zásah mosambické vlády. V tajném vězení byla i jeho družka, která na následky hladovění porodila dítě s těžkou oční vadou.

Tato epizoda ale jeho nadšení pro politiku a rodné hnutí nezmenšila. Jeho snem bylo podle informací ze spisu StB stále tajně jednat přímo s Rusy. Fila mu ale opakovaně tvrdil, že Rusové o přímý kontakt zájem nemají. 

V listopadu 1979 padl z pražské centrály návrh na oficiální "verbovku" - získání ke spolupráci. Měla proběhnout v čínské restauraci v Brooklynu. Fila měl především apelovat u Horty na společný boj s kapitalismem. StB si byla tak jistá jeho loajalitou, že byla přesvědčena, že i kdyby Horta nabídku oficiálně odmítl, stejně by nějakou formou spolupracoval. Dokonce požádala předem o krycí adresu v ČSSR, kam by mohl případně posílat své zprávy.

Pokus o naverbování

Vše ale zkazila vysoká politika. Několik dní před plánovanou listopadovou schůzkou totiž proběhlo v OSN důležité hlasování o Východním Timoru. A Československo se stejně jako další socialistické země zdrželo hlasování. 

Ramos-Horta pak dal na schůzce velice jasně najevo své zklamání. "Uvedl, že chápe, že mu nedáme zbraně, ale nechápe, proč jsme nepodpořili rezoluci, která je proti kolonialismu," napsal Fila ve své zprávě. "Ženete nás do náručí Číny a Západu," citoval Fila timorského politika doslova.

Český rozvědčík v tu chvíli nevěděl, jak by reagoval. Zmohl se jen na obecné řeči, že problém je příliš složitý. Přesto se ale nevzdal a Hortu se pokusil naverbovat opět za měsíc.

"Byly by to speciální vztahy, potřebujeme lidi jako jsi ty. Chceme informace o lidech a událostech, pochopil jsi můj výklad," zeptal se Horty podle spisu v prosinci 1979. "Yes," zněla prý Hortova odpověď. "Ptám se tě oficiálně, zda souhlasíš s těmito zvláštními vztahy a mohu pokračovat ve výkladu, co by to znamenalo?" pokračoval Fila. "Yes, go ahead (fráze pro pokračuj, pozn. red.)," řekl údajně Horta a se spoluprací souhlasil. Žádný dokument ale Filovi nepodepsal.

José Ramon Horta

Vyúčtování nákladů za schůzky s José Ramonem Hortou

Na Filovy rady ohledně nutnosti konspirace ale Horta reagoval až jízlivě. "Ty mi něco říkej.... Já sám vím, co to je, kdyby se USA dozvěděly, co jsem vám slíbil. I ty si dej pozor na utajení mé osoby," odpověděl podle spisu českému rozvědčíkovi.

Následně si podle záznamu dohodli hesla pro další spojení a Horta dostal  300 dolarů, jako ocenění přístupu ke spolupráci.

Horta nebyl agent

Historik Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu, který dostal od redakce celý svazek k dispozici, ale na první pohled jasné zprávy rozvědky podrobuje kritice. Podle něj není vůbec jasné, zda Horta opravdu byl tak aktivním spolupracovníkem, jak se může zdát. Ramos-Horta sice mohl tušit, jaké plány s ním StB má, ale jednoznačná vědomá spolupráce to podle něho nebyla. Sama rozvědka ho klasifikovala jako DS, tedy jako důvěrný styk a ne jako agenta.

"Verbovku v roce 1979 označovali navrhovatelé jako kombinaci ideové motivace s morálně psychickými faktory. Podle memorand to rozhodně nebyl naivní dobrák, marxista podle nich nebyl, takže odpadá ideová motivace a vzhledem ke vzdělání, postavení a dosavadní kariéře lze vyloučit možnost, že by byl informátorem za peníze," hodnotí Tomek motivy, které měly Hortu vést ke spolupráci.

Poukázal i na další skutečnost. Všechny kontakty se odehrály po restauracích a jenom mezi Hortou a československým rozvědčíkem. "Takže je otázka, jakou formální podobu ty styky skutečně měly, to nikdo kromě nich dvou nevěděl a Fila mohl do hlášení napsat leccos," myslí si historik.

Podle Filových záznamů lze soudit, že Horta vítal zájem o svou věc. Hledal pomoc pro svoji zemi a hnutí, proto rozvíjel styky i do východního bloku. Mohl si dokonce s Filou padnout do noty. Zpravodajská nadstavba, tedy že by Horta přesně věděl, že Fila je ve skutečnosti důstojník československé tajné služby, je ale podle Tomka sporná.

83 schůzek a dar za 20 484 korun českých

Koncem roku 1981 měl Hortu převzít a řídit nový rozvědčík, protože Fila odjel zpět do Československa. Kontakty se ale po odjezdu Fily evidentně narušily.

"Možná mu došlo, že nejde o přátelský kontakt s cizím diplomatem, ale že to má nějakou institucionální základnu, možná mu v ten moment plně došlo, že jde o zpravodajskou službu," soudí historik Tomek.

Novým Hortovým řídícím důstojníkem se stal Miloslav Plášek s krycím jménem Opavský. Horta od něj v květnu 1982 dostal 200 dolarů, ale spolupráce už vlastně nepokračovala. Diplomat se schůzkám vyhýbal, rozvědčík ho pronásledoval a doslova "škemral" o setkání, jak je ze spisu poznat.

Jan Fila na snímku z roku 1975

Jan Fila na snímku z roku 1975

"V jednom z dochovaných pracovních svazků jsou dost jasné doklady o skutečné povaze kontaktů. Dne 9. září 1982 ho v New Yorku oslovil Plášek-Opavský na ulici, poté, co  Malvaz vytrvale odmítal schůzky. Bál se, peníze považoval za finanční kompromitaci. Nechtěl akceptovat snahy o systematickou spolupráci a konspiraci. Ze záznamu je jasně vidět, že to byl ztracený případ," tvrdí Tomek.

Podle něj Hortovi zřejmě došlo, že zájem o něj je podivný a tak naivní zas nebyl, aby konečně nepochopil, že se o něj zajímá zpravodajská služba. Kontakty tak definitivně skončily a v roce 1987 byl svazek Malvaz archivován.

Podle dokumentů se mezi Hortou a českým zpravodajcem uskutečnilo celkem 83 schůzek. Šestkrát dostal Horta peníze v hotovosti a dvakrát věcný dar v hodnotě 20 484 korun. Horta ale tvrdí, že to není pravda. "Absolutně ne," reagoval na otázku ohledně peněz. "Jediné co bylo, že když jsme se například setkávali v restauraci, tak platil pohoštění. Jednou mi dal plášť do deště, protože byla zima. To je vše. Nikdy jsem od nikoho nebral peníze," dodal (více zde).

Pracoval Fila pro CIA?

Vše by se tak mohlo zdát jako klasická verbovka StB cizího agenta. Věc má ale zajímavý háček, který popsal historik Daniel Běloušek v časopise Paměť a dějiny, i když bez vědomosti o existenci Hortova svazku. 

Fila totiž mohl být dvojitým agentem a pracoval pro CIA. Tento druhý příběh je jedním z nejzajímavějších v historii StB. Je to i kvůli tomu, že o něm vlastně není moc informací.

Fila byl úspěšným špionem v USA. Po návratu do ČSSR v roce 1985 i přes úspěšnou kariéru požádal o uvolnění a měl nastoupit do podniku Bavlna. Místo toho ale zmizel.

StB to zjistila, až když ho začala sháněla jeho sestra. Opravdová panika pak vypukla, když vyšlo najevo, že Fila prodal všechen movitý majetek a že si ze své mise v USA nechal diplomatický pas.

Rozvědka po něm dokonce vyhlásila celostátní pátrání a dala ke grafologovi jeho písmo, aby zjistila, zda byl schopen zrady. "Je mistrem v přizpůsobování se, výborný herec improvizátor, jehož motivem je zejména snaha přežít za každou cenu," zněl závěr experta.

Teprve tehdy začala StB zjišťovat řadu podivností. Fila například spolupracoval s manžely Karlem a Hanou Köcherovými, asi nejslavnějšími československými špiony. Ti jako nelegálové pronikli do samotné CIA a tajně pomáhali KGB odkrývat americké špiony v Rusku, kteří pak byli popraveni. Od 80. let ale o nich už CIA věděla a sledovala je. Otázkou tak je, zda se přes ně dostala k Filovi, nebo je právě Fila upozornil na ambiciozní špionskou dvojici (více o případu manželů Köcherových zde). 

Filova manželka dokonce u výslechu na StB uvedla, že už v roce 1979 dostal nabídku od CIA, ale údajně ji odmítl. V únoru 1989 požádala o prohlášení manžela za mrtvého. StB ho ale hledat nepřestala.

Husákovci by mne odkráglovali...

Pátrání po Janu Filovi v lednu 1987

Pátrání po Janu Filovi z ledna 1987

Zvrat nastal až po revoluci v době zmatků v celé světové špionáži. 7. prosince 1989 šel po ulici v New Yorku nyní již dosluhující agent komunistické rozvědky Miroslav Zahrádka s krycím jménem Lomský.

"Mirku, to jsem rád, že jsi to ty," ozvalo se za jeho zády. Byl to Fila. "Promiň, že jsem to udělal, ale husákovci by mne odkráglovali," pokračoval. Vystrašený Zahrádka naskočil do auta a ujel. Setkání popisuje šifrovaná zpráva z New Yorku, kterou Běloušek zveřejnil ve svém článku. Od té doby ale o Filovi opět není žádná informace.

"Úřad pro zahraniční styky a informace byl v srpnu 1991 dotázán ze strany tehdejšího Federálního policejního sboru, zda má nadále zájem o pátrání po osudu J. Fily, které ze strany policie nebylo tehdy uzavřeno. Dne 5. 9. 1991 ÚZSI (Úřad pro zahraniční styky a informace) zaslal Federálnímu policejnímu sboru odpověď, kde sdělil nezájem na dalším pátrání po J. Filovi," uvedla civilní rozvědka na dotaz iDNES.cz, zda pokračovala v pátrání po svém zběhlém agentovi.

V devadesátých letech se bývalý ředitel CIA Robert Gates při hodnocení klíčových momentů studené války zmínil o roli, kterou sehrál v roce 1983 jeden nejmenovaný československý zpravodajský důstojník pracující pro Američany. Běloušek spekuluje, že tím mohl myslet právě Filu.

Na druhou stranu vyvstává otázka, kdy Fila začal spolupracovat s Američany. Zda před kontakty s Hortou, nebo až později. Tedy zda mohla být jeho verbovka Ramose-Horty i předávané dokumenty již pod kontrolou CIA. Každopádně složitost případu jen ukazuje, jak opatrně je nutné hodnotit podobné svazky bývalé StB a vnímat je v kontextu doby i situace lidí, kteří se ocitli v jejím zájmu.. 

Jak iDNES.cz získal Hortův spis

O existenci spisu se reportér iDNES.cz dozvěděl v květnu 2009, předtím záznam o dokumentu nešlo zjistit z žádné veřejně přístupné databáze. První žádost adresovaná Archivu bezpečnostních složek o jeho poskytnutí byla zamítnuta s tím, že "obsahuje informace i nadále důležité pro ochranu ústavního zřízení, významných ekonomických zájmů, bezpečnost a obranu České republiky." (Dokument o zamítnutí najdete zde)

Šlo totiž o spis, který i po roce 1989 rozvědná služba chtěla utajovat. Zákon ji to u spisů StB dovoloval ve výjimečných případech. Po odvolání Archiv bezpečnostních složek uznal, že odůvodnění bylo nedostačující a žádost byla znovu posuzována. V prosinci 2009 ale byla opět zamítnuta tentokrát s odvoláním na bezpečnostní strategii České republiky.

Následovalo kolečko odvolání a opakovaných zamítnutí. V roce 2010 se ale jméno Horty objevilo ve veřejně přístupné databázi svazků vedených bývalou první správou SNB - komunistickou rozvědkou. Následující rok bylo opakované žádosti vyhověno. (Dokument o schválení žádosti zde) Další roky zabralo důkladné studium spisu, který posuzoval i oslovený historik Prokop Tomek.



Témata: CIA, Hesla, NATO, Nobelova cena, StB




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.