K těmto zemím lze zařadit i Českou republiku. Václav Havel tak po svém dvanáctiletém prezidentování, z toho dvou mandátech v čele Česka, asi skončí jako běžný penzista, ovšem s důchodem přece jen odrážejícím jeho dosavadní příjmy.
Podobně je na tom i Havlův rakouský kolega. Hlava státu se tu po skončení funkčního období stává opět občanem bez mimořádných výhod. Podle zákonů je de facto bývalým zaměstnancem státní správy. Nemá tudíž nárok na státní vilu či byt a nenáleží mu ani služební auto nebo tělesní strážci. Prezidentovi v důchodu přísluší penze podle běžných tabulek, které jsou pro všechny Rakušany stejné - tedy podle toho, kolik odpracoval let a kolik platil do pojišťovací "kasy".
Úřadující prezident si měsíčně přijde zhruba na 20 700 eur a to čtrnáctkrát v roce jako ostatní státní úředníci. I jeho plat je však stanoven tabulkově násobkem ze základu pro státní úředníky, kterým je plat poslance. Jediným žijícím rakouským exprezidentem je kontroverzně vnímaný Kurt Waldheim, který si důchod užívá v ústraní bez pozornosti sdělovacích prostředků. Waldheim své funkční období ukončil v roce 1992 a v úřadu ho vystřídal Thomas Klestil.
Žádný zákon neupravuje postavení bývalé hlavy státu ani na Slovensku, přestože se první prezident mladé republiky Michal Kováč po odchodu z úřadu o takový krok po vzoru jiných zemí marně zasazoval.
Exprezidentovo postavení tak vymezují jen dílčí úpravy v zákonech o platech ústavních činitelů a v příslušných vládních usneseních. Bývalí prezidenti tak pobírají 18 procent platu úřadující hlavy státu, asi 30 tisíc slovenských korun hrubého, a mají k dispozici řidiče, auto a tělesného strážce.
Ruský exprezident se netopí v bohatství, ale není ani chudý
Ruský prezident má po odchodu do důchodu nárok na 75 procent platu hlavy státu, který je relativně nízký, ale i na řadu dalších požitků. Plat současného prezidenta Vladimira Putina je jen 63 tisíc rublů. Jeho předchůdce Boris Jelcin tak dostává měsíčně 47 250 rublů. K dispozici však má rezidenci u Moskvy, byt v metropoli, pancéřovaný mercedes, patnáctičlennou ochranku, pracovnu v Kremlu se sedmičlenným aparátem a zdravotní zajištění stejné jako řádný prezident.
Jelcin může také zdarma užívat telefon, městskou hromadnou dopravu. Má padesátiprocentní slevu na nájemné i na cestování železniční a námořní dopravou. Tyto výhody má doživotně. Bývalý prezident nemůže být zadržen, zatčen, pohnán k trestní odpovědnosti nebo podroben osobní či domovní prohlídce.
To však plně neplatí pro prvního a posledního sovětského prezidenta Michaila Gorbačova. Jeho důchod je stanoven na čtyřicetinásobek minimálního důchodu v Rusku. V současné době to je 7 412 rublů. Dále má nárok na státní rezidenci v blízkosti Moskvy, tři členy ochranky a na služební auto značky Volha. To prý nevyužívá, neboť jako šéf vlastního fondu má služební mercedes. Na rozdíl od Jelcina nemá status nedotknutelnosti.
Němečtí exprezidenti jsou zajištěni přiměřeně
Postavení německých exprezidentů odpovídá situaci, kdy hlava státu je spíše formálním představitelem než osobností s přímým politickým vlivem. Zajištění exprezidentů upravuje zákon, který byl přijat v 50. letech.
Státníkovi, který ukončil funkční období nebo odstoupil z politických či zdravotních důvodů, tak přísluší v plné výši služební plat, ale bez výloh na reprezentaci. Nárok na služební byt nemá, zato mu ale lze hradit kancelář s vybavením, sekretářkou a osobním referentem a služební auto s řidičem. O příslušných výdajích se rozhoduje při každoročním jednání o státním rozpočtu.
V Německu žijí tři bývalí prezidenti, na něž se zákon vztahuje, a to Walter Scheel (v úřadu 1974-79), Richard von Weizsäcker (1984-94) a Roman Herzog (1994-99).
Francie si prezidentů považuje
Francie je k bývalým hlavám státu štědrá. Podle zákona z roku 1955 jim přísluší měsíční důchod ve výši příjmu člena Státní rady, která ve Francii posuzuje předkládané zákony. Tento příjem činí zhruba 4 500 eur.
Navíc je každý bývalý prezident doživotně členem Ústavní rady (obdoba českého Ústavního soudu), z čehož mu plyne další odpovídající příjem. Stalo se zvykem, že ve Francii stát poskytuje bývalým nejvyšším představitelům bydlení, vůz a sekretariát.
Jediným žijícím francouzským exprezidentem je Valéry Giscard d'Estaing, předseda Konventu o budoucnosti Evropské unie. Jakožto šéf státu ve výslužbě pobírá asi 9 tisíc eur měsíčně.
Polsko považuje bývalé prezidenty za své reprezentanty
Polsko se snaží své postavení ve střední Evropě zdůraznit i zajištěním svých prezidentů ve výslužbě. Na bývalé hlavy státu pamatuje doživotním důchodem ve výši poloviny jejich příjmu, který měli ve funkci. Kromě toho jim příslušné právní normy přiznávají nárok na náhrady a odměny, reprezentační fond a financování kanceláře ze státního rozpočtu. Jejich bezpečnost doživotně zajišťuje Úřad ochrany vlády. Bývalí prezidenti mohou využívat státní byt, mají hrazen pevný i mobilní telefon, automobil s řidičem a k dispozici mají i možnost bezplatné dopravy vlakem nebo letadlem.
Výhod přiznaných hlavě státu ve výslužbě dnes v Polsku využívají dvě osobnosti - legendární vůdce Solidarity Lech Walesa a rovněž poslední komunistický prezident Wojciech Jaruzelski.
V Maďarsku pamatují i na bývalou první dáma
V Maďarsku má odcházející prezident nárok na přiměřené bydlení i po odchodu z úřadu v případě, že byl ve funkci minimálně dva roky. Zákon však pamatuje také na bývalou první dámu, která má nárok na přiměřené bydlení i v případě úmrtí hlavy státu.
Důchod zůstává ve výši měsíčního platu prezidenta, ovšem jen v tom případě, že bývalý prezident nevykonává výdělečnou činnost. Kromě toho má nárok na služební auto s limitem 30 tisíce kilometrů ročně a po dobu jednoho roku také na ochranku. Může rovněž využívat kancelář se dvěma lidmi po dobu poloviny období, které strávil ve funkci hlavy státu.
Exprezidenti USA mají zajištěnu dobrou budoucnost
Prezidenti Spojených států odcházejí z úřadu s poměrně bohatou výslužkou. Mají nárok nejen na doživotní prezidentský důchod, ale i na proplácení kanceláře, příplatek na personál a na ochranku. Menší výslužné dostává i bývalá první dáma, asi 20 tisíc dolarů ročně. To vše na základě zákona o zabezpečení odcházejících prezidentů, který byl přijat v roce 1958 s cílem umožnit někdejším státníkům důstojný přechod do běžného života.
Výše důchodu se přizpůsobuje průměrnému platu vysokého státního úředníka. U Billa Clintona, zatím posledního bývalého prezidenta USA, činí 161 tisíc dolarů. Zatímco dosud měli exprezidenti ochranku doživotní, současná hlava státu George Bush bude mít po odchodu už nárok jen na desetileté trvání ochrany.
Erár dále očekává, že nájemné za kancelář exprezidenta se bude pohybovat v nějakém nepsaném, ale pro veřejnost přijatelném limitu. Clinton nejprve toto pravidlo porušil a nájemné přehnal, když mu to ale bylo dáno najevo, ukáznil se a našel si o polovinu levnější lokalitu.
Je ovšem skutečností, že bývalí američtí prezidenti jsou nadále považováni za představitele své země a často jsou využíváni k zvláštním diplomatickým misím v zahraničí.
