Tato volná, nevědecká, avšak svobodomyslná definice by Stalina asi zneklidnila. Národ je národ, má "svou krev", je to objektivní veličina, tvůj osud. Žádný jedinec nesmí sám říkat - jsem, kdo jsem. Je však lepší chápat národnost jako věc vlastního přesvědčení nežli jako osudové určení. Národy nemají "svou krev". Věříš, že jsi Čechem, buď jím. Chceš býti Rom či Polák, jsi jím. V pomíchané Evropě se lidé pohybují na okrajích, ve smíšených prostředích. Mnozí z nich oprávněně mohou mít více národností.
Romové si však sami sebe vybírají stále méně častěji. Důvodů je víc. Část z nich na základě zkušeností z minulosti věří, že po soupisu následuje postih. Často také nechápou rozdíl mezi národností a státní příslušností. Nejdůležitější však je, že mnozí Romem být nechtějí.
A to je zpráva nejen o Romech a pro Romy, nýbrž hlavně pro majoritní společnost: být Rom znamená být příslušníkem nemilované a odstrkované menšiny. Menšiny se špatnou pověstí, se špatnými možnostmi a šancemi. Být Rom znamená být v nevýhodě. Mít méně faktických práv než ti ostatní. Žít hůř v horším prostředí. Stručně: být diskriminován.
Čím méně občanů se bude za Roma považovat, tím větší a naléhavější bude romský problém ve skutečnosti. Sčítání lidu přineslo to, co všichni dávno víme: soužití menšinových Romů s většinou populace se nezlepšuje. Romové zkusmo volí novou cestu: Já nejsem Rom, říkají. A myslí tím: Každý chce slušně žít.
