Pro miliony diváků se stali prvními tvářemi první soukromé celoplošné televize v postkomunistickém světě.
Ani jeden z nich už v Nově dávno nepracuje a jejich příběhy dnes hlavně ilustrují pomíjivost televizní slávy, kterou Nova za svých deset let dokázala rychle rozdávat a poté často ještě rychleji brát.
"Bylo mi tehdy třiačtyřicet a nikdy předtím jsem podobnou nervozitu nezažil," vzpomíná Zbyněk Merunka a se slovem "nervozita" si svůj první televizní výstup spojuje i paní Wanatowiczová.
Nova se tehdy rozjížděla ve velkém časovém presu - v Měšťanské besedě, tehdejším sídle televize v samém centru Prahy, stále ještě pracovali dělníci s vrtačkami a dodělávali, co se do té doby nestihlo.
"Pamatuji, že tam stále pobíhal doktor Železný. Byl velmi vehementní a nekompromisní, někdy opravdu hodně," říká Stanislava Wanatowiczová. Do Novy se tehdy dostala přes konkurz z Vinohradského divadla a národ si ji spojoval hlavně s postavou hospodyně z jedné tehdejší reklamy na jistý čisticí prostředek.
A byla také jednou z prvních hvězd, která Novu opustila. Už na podzim 1994 odešla na ministerstvo zahraničí. Pět let pracovala v Bratislavě jako kulturní atašé ambasády, dnes tam řídí České centrum.
Zbyněk Merunka si slávy užil přece jen více. Na Nově strávil pět a půl roku, celou její "první" etapu. V roce 1998 se stal v hlasování diváků dokonce nejpopulárnějším mužem Novy. K prestižnímu postu moderátora přitom přišel vlastně náhodou.
Původně se hlásil do zahraniční redakce. V Českém rozhlase v ní předtím strávil dvacet let. "Byl to pro mě šok, týden jsem o tom přemýšlel. Když dnes slyším moderátorky, které tvrdí, že nad nabídkou nezaváhaly ani minutu, musím se usmívat," říká Merunka.
Nejde se na to dívat
Přes zjevné záblesky nostalgie se dnes oba moderátoři prvních nováckých zpráv dívají na své televizní začátky s nadhledem: "Když dneska někde ty první týdny vidím, musím odvrátit tvář," přiznává Merunka.
"Stávaly se nám neuvěřitelné chyby. Třeba jsme ohlásili nějakou reportáž - a ona místo ní vyjela nějaká úplně jiná." "Nebyla to nezajímavá etapa," říká paní Wanatowiczová. "Dnes ale vidím, že to pro mě bylo něco předčasného, něco příliš nového, a možná jsem už na to byla stará."
Stanislavu Wanatowiczovou nahradila záhy ostřílená televizní profesionálka Eva Jurinová. Se Zbyňkem Merunkou pak tvořili pět let "nejstabilnější" a nejpopulárnější moderátorskou dvojici.
A spolu byli také symbolicky i u úplně posledních Televizních novin z Měšťanské besedy - 4. srpna 1999. O den později rozjel Vladimír Železný "novou" Novu bez amerických investorů ze CME. "Nechtěl jsem tehdy na Barrandov jít, nepřišlo mi to jako šťastné řešení," říká Merunka.
"Myslel jsem, že dojde k nějakému kompromisu. Ale přepočítal jsem se. A pak už se na mě zapomnělo." Zbyněk Merunka od té doby prošel ledasjakou mediální štaci. Uváděl kulinářskou show na Primě, publicistický pořad na ČT a teď s Primou spolupracuje na výrobě motoristického pořadu Autosalon.
Sejde z očí...
Osud Zbyňka Merunky je v Nově spíše pravidlem než výjimkou. Zdánlivě nenahraditelné idoly obrazovky ustupovaly novým tvářím. Eva Jurinová dnes například dělá mluvčí motolské nemocnice. Martin Severa je mluvčím ministra zemědělství.
Z první party zpravodajů už také v Nově nikdo nezbyl. Petr Husák je mluvčím ODS, Marek Vítek a další reportéři zakotvili v České televizi... Obdobné je to i s pořady. Nepočítámeli hlavní zprávy a ranní blok, zůstaly jen tři: hitparáda Eso a publicistické Na vlastní oči a Občanské judo. A už tři čtvrtě roku na obrazovce chybí i muž, který tohle všechno stvořil: Vladimír Železný.
