Český premiér zdůraznil, že každá země je v jiné situaci a má různé prostředky, jak tlumit důsledky recese. "Recept na oživení v jedné zemi může pro jiné státy představovat jed," napsal Topolánek v dnešním vydání The Times.
"Moje poněkud nadsazené přirovnání o 'cestě do pekel' minulý týden v Evropském parlamentu varovalo před tím, aby se přechodná opatření - přehnaný růst státního zadlužování, zestátňování nebo podpora bank a průmyslových odvětví, vztyčování ochranářských bariér nebo klauzule o nakupování amerického zboží - nezměnila na trvalá," uvedl.
Takovou odezvu jsem nečekal
Topolánek prý očekával, že "tento silný výraz neprojde bez povšimnutí". "Ale nečekal jsem, že toto legitimní varování, které je pro mě stejně přirozené, jako upozornit přítele, který jde vedle mě po nerovné cestě, že může zakopnout, bude v principu odmítnuto a někteří ho budou interpretovat jako kritiku americké administrativy," zdůraznil český premiér. Připomněl, že "Česká republika je dlouhodobým partnerem Spojených států".
Přečtěte siAmerické řešení krize je cesta do pekel, řekl Topolánek |
Stejně tak podle něj sociální státy v Evropě fungují jako "automatické stabilizátory" udržující spotřebitelské výdaje i během poklesu. To znamená, že Evropa nepotřebuje velké rozpočtové pobídky jako Spojené státy, které nemají takový systém sociální podpory, dodal Topolánek.
Evropa se liší od Spojených států také tím, že si nemůže dovolit rozsáhlý finanční stimul vzhledem ke kritériím eura. "Nemusím vysvětlovat klíčový význam paktu růstu a stability, který omezuje rozpočtový deficit a státní dluh. Nebo musím?" zeptal se Topolánek.
Ocenil také, že prezident Barack Obama "odmítl stavět na nebezpečných a chybných konceptech hospodářského protekcionismu".
V obecné rovině Topolánek připustil, že "neexistují teorie nebo modely, které mohou předpovědět, jak se krize bude vyvíjet". Vyjádřil naději, že čtvrteční summit skupiny největších světových ekonomik G20 se postaví proti protekcionismu, nezapomene na rozvojové země a dosáhne koordinovaného přístupu ke krizi za účasti Číny, Ruska, Indie a dalších zemí, jejichž podíl na stabilizaci globální ekonomiky je stejně důležitý jako role USA a EU.
