Jedenáctiletý Dan Macek pózuje pro rodinnou fotografii na pražském Václavském náměstí (snímek z listopadu 1989)

Jedenáctiletý Dan Macek pózuje pro rodinnou fotografii na pražském Václavském náměstí (snímek z listopadu 1989) | foto: Archiv Dana Macka

Bylo mi 11 a odstranil jsem Husáka

  • 218
"Pamatuji se, jak jsme se s mámou dostali na Národní třídě k podloubí... Vedle nás se odehrávala krvavá řežba, ale byl jsem malý a v té nepřehledné situaci jsem toho moc neviděl." Dan Macek byl toho dne, přesně před dvaceti lety, opravdu malý. 17. listopadu 1989, kdy komunistická policie v Praze brutálně rozehnala studentské shromáždění, mu bylo jedenáct let. Na demonstraci ho vzala jeho matka.

Dnešní třicátník Macek vzpomíná na dva mladé muže v blízkosti: "Místo nás nastavili krky. Také je odvlekla policie." Nikdy poté už je neviděl, dnes by jim rád poděkoval.

Nelze určit, zda byl Dan Macek nejmladším člověkem, jenž zažil policejní zásah, který znamenal začátek konce komunistického režimu. Ale že byl jedním z nejmladších demonstrantů, je takřka jisté.

Dvacet let svobody

Všechny články k výročí 17. listopadu 1989 najdete zde

Když po první vlně zásahu "čistili" policisté Národní třídu, důstojník v červeném baretu vynadal Mackově mámě, že tam vzala dítě. Policisté byli tak překvapeni, když viděli kluka v kulichu, že jeho matku ani nelegitimovali a vyhnali je pryč.

Jak se ocitl na Národní?

"Národní, to byl silný adrenalin, což bylo u takového kluka asi normální. Pociťoval jsem obavy, ale policejní brutalita mě nepřekvapovala, byl jsem totiž už na několika demonstracích v lednu 1989 v průběhu Palachova týdne," vzpomíná dnes jednatřicetiletý mladý muž.

Dan Macek

Dan Macek

17. listopadu prošel až na Národní třídu. Bylo mu pouhých 11 let, a proto ho policie nezbila.

Dnes pracuje na ministerstvu průmyslu a obchodu, má na starosti země bývalého Sovětského svazu; vystudoval mezinárodní vztahy a politologii.

Ikonou revoluce byli pro jeho rodinu Václav Malý a Šimon Pánek.

"Úplně první demonstraci jsem zažil 21. srpna 1988, kdy jsem byl s rodiči na Václavském náměstí při výročí okupace," vysvětluje Dan. Kdo jsou tedy jeho rodiče? Profesionální disidenti? Ne, otec byl tehdy duchovní baptistické církve a matka je Američanka. "Doma neměli pro režim příliš pochopení, takže i já se sestrou Ráchel jsme proti němu byli kriticky naladěni," říká Macek.

V paměti mu ze 17. listopadu utkvělo hlavně skandování hesel, ke kterým se přidával. "Už je to tady, křičeli lidé na Národní, což mi ve srovnání s hesly z Palachova týdne přišlo dost sebevědomější. I já jako jedenáctiletý jsem věděl o vývoji v Polsku, Maďarsku, a že krátce předtím dokonce padla berlínská zeď," dodává.

"Demonstrace 17. listopadu se pro mě odlišovala i v jiném ohledu. Z Albertova se šlo na Vyšehrad, já bydlel nedaleko a často jsem si tam hrával. Teď bylo tma, šlo se tam se svíčkami, a to bylo pro mě jako pro kluka velice působivé. Bylo to takové tajemné, bylo tam hodně lidí."

Se spolužákem sundaval Husáka ze zdi

Chodil tehdy na základku na Nedvědově náměstí v Podolí. Co se tam po demonstraci dělo? "Ve škole jsem už byl v tom ohledu známá firma, blokoval jsem diskusemi s učiteli výuku ruštiny a občanské nauky, ale spolužáci někdy nechápali, co říkám. Měl jsem i spolužáka, kterému prý jeho máma po Národní říkala, že Havel navádí studenty, aby se šli schválně upálit."

Na školu s ním chodil i David Gaydečka ze společnosti Opona, která na úterý zorganizovala pochod stejnou trasou, jako proběhl v roce 1989. "S Davidem jsme tvořili takový neohrožený samozvaný výbor, který v prosinci 1989 sundával Husáka ze zdi, když rezignoval. Učitelský sbor byl připodělaný, ale báli se nám v tom zabránit," vzpomíná Macek na dobu před 20 lety.

Události roku 1989 pak ještě více rozvinuly jeho zájem o politiku.

Studoval nakonec mezinárodní vztahy a politologii a dnes pracuje v sekci zahraničního obchodu na ministerstvu průmyslu a obchodu. Paradoxně má na starosti země bývalého Sovětského svazu. A jak se dívá na současnou českou politiku?

"Hodně jsem v průběhu studií a po nich cestoval, hlavně na Východ. Ve srovnání s touto částí světa se máme skvěle, ale netěší mě, co se u nás děje. Je mi líto, že ani dvacet let po revoluci se neumíme bez některých lidí obejít. Třeba že na eurokomisaře je nominován člověk, který v první polovině osmdesátých let studoval v Moskvě diplomacii."

Byl bych důraznější

Protože pochází z křesťanské rodiny, tak se mu v listopadu 1989 jevilo odpuštění jako přirozený postoj. Ale dnes se na věc dívá jinak.

"Byl bych důraznější vůči těm, kdo se na komunistické zvůli aktivně podíleli. Ostudné je, že estébáci a prominenti tehdejšího režimu dostávají důchody podle svých někdejších funkcí a lidem, které oni zavírali a nutili je vykonávat dělnické profese, vyměřil stát směšné penze."

Touha demonstrovat jej však neopustila. Chodí protestovat například před čínskou ambasádu kvůli porušování lidských práv.

S demonstracemi si nedává pohov, ani když tlačí kočárek. "Od července jsem na rodičovské s osmnáctiměsíčním Pepíkem, protože manželka si chtěla odpočinout a věnovat se své práci." A kdo je jeho ženou? Spisovatelka Petra Hůlová.

"Na rodičovské mě překvapilo, že pokud máte na starosti chod domácnosti a chcete, aby bylo nakoupeno, vypráno a uvařeno, tak je to hodně práce a musíte přemýšlet o mnoha věcech najednou. Povolání žen s dětmi je manažersky dost náročné," přemýšlí nahlas Dan Macek.

Úterní opakování pochodu z Albertova na Národní si nechce nechat ujít. Jak jinak, svého malého Pepíka zřejmě vezme s sebou.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video