"Pana doktora Kubinyiho jsem nijak osobně neznal, jen jsem si po přečtení životopisu povzdechl, že mě Senát mučí za to, že vybírám kandidáty na funkci ústavního soudce s podobnou otázkou minulosti," prohlásil Klaus.
Kandidáti na nejrůznější funkce s komunistickou minulostí totiž Klause v poslední době mimořádně zaměstnávají. A není přitom lehké se v prezidentových názorech vyznat.
Když vláda v únoru nominovala na post eurokomisaře bývalého komunistu Pavla Teličku, komentoval to Klaus slovy: "Je to jistá výpověď o jeho charakterových vlastnostech."
Ve stejnou dobu však sám navrhoval Senátu, aby za ústavního soudce zvolil Milana Galvase, který v KSČ strávil až do listopadu 1989 celých třiadvacet let. A když senátoři Galvase kvůli jeho minulosti odmítli, Klausova reakce zněla: "Je urážka darebných pánů senátorů mluvit o komunistickém členství."
Patnáct let po pádu komunismu je přitom čím dál zřetelnější, že předlistopadový pobyt v KSČ není už v Česku považován za opravdu vážný handicap. Z polistopadových premiérů nebyl v KSČ pouze právě Václav Klaus a Vladimír Špidla.
A přitom právě jeho vláda se může pyšnit pozoruhodným prvenstvím mezi českými kabinety od roku 1993: s Kubinyim má ve svých řadách už pět ministrů, kteří byli až do listopadu 1989 členy komunistické strany.
