Ačkoliv jde jen o tři malé sály a předsálí s televizí, v níž ve smyčce běží dva filmy o Krejčím, expozice neukazuje pouze autorovy fotografie, nýbrž i jeho volnou a zakázkovou tvorbu výtvarnou, neboť Krejčí byl vzděláním i povoláním výtvarník a grafik.
Ostatně mezinárodní ceny nejprve získal za knižní počin – za úpravu knihy Kafka und Prag (v roce 1971 ve Frankfurtu nad Mohanem a o dva roky později v Jeruzalémě). Až teprve poté následovala série cen na triennále divadelní fotografie v jugoslávském Novém Sadu (1977, 1980, 1983, 1989).
Jako divadelní fotograf je také Jaroslav Krejčí nejvýrazněji zapsán v českém kulturním povědomí – sumarizaci této jeho dráhy podala monografie Divadelní jarmara Alfréda Radoka a Jana Grossmana (2003), oceněná v soutěži Nejkrásnější knihy roku.
Od každého trochu
Výstava na Novoměstské radnici není primárně určena těm, kteří Krejčího dílo znají; expozice je to komorní a pouze se dotýká jednotlivých stránek autorova tvoření. Jde tedy o akci na úrovni připomenutí k jubileu.
I když přece jen: i obeznámenější divák možná dosud neviděl Krejčího namalovaný autoportrét ze šedesátých let, jeho krajinářské plátno či plakát k divadelní dramatizaci prózy Jana Otčenáška Romeo, Julie a tma - takže relativně známý fakt, že autorovy základy jsou výtvarnické, tu nabývá konkrétnějších obrysů.
Fotografická část výstavy se ve skromných ukázkách snaží představit celou škálu Krejčího fotografování a zřejmě i nezasvěcenec záhy pozná, že Krejčí-fotograf co do originality převyšoval Krejčího-malíře a grafika. Nefotografoval výhradně divadlo. Portrétoval některé umělecké osobnosti (Bohuslav Reynek, Jaroslav Seifert, Jan Zrzavý ad.).
Nasnímal cyklus pouličních absurdit reálného socialismu s kontrastem všudypřítomných ideologických hesel a symbolů a sešlé reality zanedbaných staveb či výloh (cyklus nazval Ideo-neologicky). Na konci roku 1989 dokumentoval dění ve štábu Občanského fóra v Praze. Novoměstská radnice představuje dva výrazné snímky Václava Havla z této přelomové doby: osaměle sedícího v prezidentské lóži při slavnostním představení Libuše v Národním divadle 1. ledna 1990, a Havla, jenž ve víru revolučního dění skloněn šlukuje cigaretu.
Většina Krejčího fotografií – včetně těchto dvou – je "zvláštně" neostrá, což bylo dáno zvětšovací metodou, kdy fotograf v temné komoře obracel papír emulzí dolů a světlo zvětšováku prosvětlovalo citlivou vrstvu skrze podložku, na níž emulze byla nanesena. Tím Krejčí eliminoval detaily, které měl za nepodstatné, a také na první pohled odlišil své snímky od prací jiných fotografů.
A právě "neostrý" Havel s cigaretou je navíc poznamenán zásahem povodně, která Krejčímu zdevastovala roku 2002 ateliér a vzala mu značnou část archivu; ta fotografie nyní působí už úplně přízračně, jako freska objevená kdesi v chrámových areálech...
Kým tedy vlastně byl?
Je úžasné, že se našli lidé, kteří na Jaroslava Krejčího u příležitosti nedožitých osmdesátin nezapomněli a nalezli energii a prostředky k přípravě připomínkové výstavy. Pokud si však v Novoměstské radnici divák nezakoupí katalog (naštěstí stojí velmi přijatelných padesát korun), který poskytuje alespoň nejzákladnější informace o umělci, nebude se mít ve výstavních sálech až tak čeho chytit, nevystoupí před ním příběh Krejčího života a nepochopí, v čem je hodnota a specifikum tohoto autora.
Z filmových záznamů, které lze shlédnout v předsálí (zejména záznam habilitační přednášky), návštěvník jen vyrozumí, že Krejčí byl značný svéráz, osobnost velmi neskladná, že povahově šlo o třaskavou směs pokory a egocentrismu, že přistupoval ke své tvorbě tak, že její hodnoty jsou nabíledni a okolí by si to mohlo a mělo uvědomovat.
Nicméně jednalo se o osobnost iniciační, která během dvou desítek let, kdy pedagogicky působila na FAMU (1975-1995), ovlivnila generace studentů; Krejčí na vás dolehl a vy jste se s ním museli vyrovnat.
Tohle všechno ovšem chtělo v galerii sdělit pregnantněji a čitelněji. Nespoléhat na povědomí, nevěřit, že si ´řadový´ divák sám umělcův obraz poskládá. Takový divák bude nejspíš odcházet poněkud dezorientován, s kým se to v Novoměstské radnici vlastně setkal, co to bylo za pána ten Jaroslav Krejčí.
Jaroslav Krejčí: Fotografie – kresby – malby – grafika – plakáty – knihy.Koncepce výstavy a katalogu Irena Vodáková a Viktor Kronbauer. Novoměstská radnice, Karlovo náměstí 13, Praha 2. Výstava trvá do 15. listopadu, otevřena je denně od 10 do 18 hodin. |
