Deklarace podepsaná 28. května 2002 na vojenské základně Pratica di Mare tak nahradila do té doby existující Stálou společnou radu NATO-Rusko, která vznikla v roce 1997 jako konzultační orgán mezi aliancí a Ruskem, ale vzhledem ke svému formátu – 19 států NATO + Rusko – již nebyla příliš funkční.
Nová Rada NATO-Rusko funguje již rok nejen jako konzultační orgán, ale také usiluje o koordinaci postupů aliance a Ruska v řadě bezpečnostních otázek v euroatlantickém regionu, od boje proti terorismu po zbraně hromadného ničení.
Rusko tak dostalo možnost na základě konsensu spolurozhodovat o věcech v kompetenci NATO s výjimkou aktivit spadajících pod článek pět Washingtonské smlouvy, který zakládá povinnost členských zemí aliance ke vzájemné obraně. Tato nová rada funguje na formálně rovnoprávné úrovni všech 20 členů, což je oproti původní stálé společné radě významným pokrokem.
Hlavním impulsem k prohloubení vztahů mezi NATO a Ruskem bylo nepochybně 11. září 2001, kdy Rusko podpořilo nejenom konkrétní žádosti USA o sdílení zpravodajských informací, ale také povolilo možnost amerických přeletů přes svoje území v rámci vojenských operací v Afghánistánu. Za vyvrcholení těchto zlepšujících se vztahů mezi Ruskem a NATO lze považovat právě již zmíněný summit v Římě.
Již u zrodu Rady NATO-Rusko se ozývaly hlasy kritiků, že v rámci dohody se budou obě strany pouze informovat o už hotových postojích, a také že jde o alespoň částečné uspokojení Ruska vzhledem k východnímu rozšíření aliance, které mu je trnem v oku. Ani členské země, které sotva unikly z ruského područí, se na nový vztah nedívaly příliš pozitivně. Dnes se však tato kritika ukazuje jako neopodstatněná. S fungováním Rady NATO-Rusko mohou být obě strany velmi spokojeny.
Rusko projevilo svoji aktivitu v minulém roce již krátce po ustavení nové rady zejména v oblasti společného vyhodnocování hrozeb a rizik spojených s mezinárodním terorismem či proliferací zbraní hromadného ničení, civilního nouzového plánování a protiraketové obrany (Theatre Missile Defense).
Konkrétním krokem jedné z pracovních skupin bylo schválení dokumentu "Politické aspekty generického konceptu společných mírových operací NATO-Ruská federace". Zájem na spolupráci v těchto oblastech není od Ruska žádným velkým překvapením, neboť se v podstatě jedná o alianční podporu ruských zájmů jako například v případě boje proti terorismu v Čečensku a společných mírových operací.
Listopadový summit NATO v Praze se odehrál především ve znamení rozšíření NATO a zároveň měl za úkol upevnit postavení Rady NATO-Rusko a zhodnotit její šestiměsíční činnost. Ruský prezident Putin měl sice silné námitky vůči dalšímu posunování hranic aliance směrem na východ, zejména co se týká tří pobaltských republik, nakonec byl však ujištěn, že rozšiřování NATO v žádném případě neohrozí bezpečnostní zájmy Ruska.
Na pražském summitu byla shrnuta dosavadní činnost rady ve všech oblastech její spolupráce. Pokrok byl zaznamenán nejen v oblasti boje proti terorismu, kde se pracuje na řadě posudků týkajících se specifických teroristických hrozeb, ale také například v oblasti civilní ochrany, kde cvičení organizované Ruskem v Bogorodsku v září 2002 poskytlo významný impuls k další spolupráci nebo v oblasti týkající se reformy obrany, v níž se římský seminář uskutečněný v říjnu 2002 zabýval zlepšením spolupráce ve vzájemném slaďování vojenských sil.
Za základní kámen evropské bezpečnosti považují členové Rady NATO-Rusko i nadále Smlouvu o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (CFE) včetně Dohody o úpravě smlouvy o CFE, která umožňuje přistoupení zemí, které smlouvu o CFE nepodepsaly.
Zanedlouho po skončení pražského summitu se v Moskvě uskutečnila další diskuse členů NATO s ruským vedením na téma "Úloha ozbrojených sil v boji proti terorismu". Konference se zabývala kroky směřujícími k efektivnějšímu vypřádání se se současnými bezpečnostními výzvami, tedy především s terorismem a šířením zbraní hromadného ničení.
Dalším konkrétním výsledkem jedné z pracovních skupin Rady NATO-Rusko je například dohoda z letošního února o společném postupu při dohledávání a záchraně havarovaných podmořských plavidel, která obě strany zavazuje ke spolupráci na zvyšování bezpečnosti provozu ponorek včetně výměny informací a výzkumu tak, aby se v budoucnu předešlo tragickým haváriím jako tomu bylo v případě ruské ponorky Kursk.
Před několika dny na zasedání Rady NATO-Rusko v Moskvě byly dohodnuty další kroky vzájemné spolupráce. Rusko se zavázalo stáhnout příslušníky svých mírových sil z Bosny a Kosova do 1. srpna 2003, přičemž Rusko co se týká urovnání konfliktu v prostoru bývalé Jugoslávie počítá se spoluprací OSN a OBSE.
Na programu schůzky se také objevily otázky týkající se boje s mezinárodním terorismem, šíření zbraní hromadného ničení, spolupráce v oblasti protiraketové obrany a problematika vzájemných vztahů Ruska a NATO. Připravováno je také zasedání rady na úrovni ministrů zahraničí a obrany, které se má konat letos v červnu.
Rada NATO-Rusko se jeví jako efektivní orgán, v němž jsou všichni odhodláni bránit bezpečnost. Rusko se stalo významným partnerem Západu a opět nachází své místo na evropském kontinentu.
Rusko si zcela jistě uvědomuje, že jeho hlavní ekonomické i politické zájmy jsou spojené se Západem, ať už představovaným aliancí nebo Evropskou unií. Celý systém tohoto druhu kooperace je každopádně přínosem pro evropskou i světovou bezpečnost.
Další komentáře a analýzy čtěte na portále natoaktual.cz ZDE
- středa 21. května 2003
- 1
