Byl to poslední velký den Bonnu

B o n n (Od našeho zvláštního zpravodaje) - Nad Bonnem zvoní zvony. Je nedělní ráno, ráno německých voleb, posledního velkého dne tohoto malého města, posledního velkého dne "německé bonnské republiky". Naposledy se k Bonnu upírají zraky celého Německa i Evropy, naposledy tisíce novinářů beznadějně obsadí všechny hotely ve městě, naposledy si tady nový kancléř bude připíjet na vítězství a poražený zapíjet prohru.

Příště to už všechno čeká Berlín. "Svátek? Ne, spíš den smutku," říká prodavač novin Jürgen Schwarz. "S přemístěním hlavního města do Berlína se přestěhují nejen úřady, ale i peníze. Bude tady hůř. Už dnes je to cítit, zeptejte se třeba taxikářů." Mnozí to však vidí optimisticky. "Ministerstva a úředníci se stěhují, místo nich ale přichází velký kapitál," říká recepční Eva Gorlichová. "My nic neztratíme, hůř na tom budou ti lidé, kteří se musí přestěhovat do Berlína. Ti litují už dnes." Bonn je skutečně zvláštní hlavní město Německa, největší mocnosti Evropy. Ani padesát let poté, co o pět hlasů zvítězila při hlasování německých poslanců bonnská varianta před Frankfurtem nad Mohanem, neztratil svůj lázeňský provinční klid a pohodu. Je to hlavní město, kde nevycházejí jediné slušné noviny, hlavní město, které nezná dopravní zácpy ani demonstrace, hlavní město, kde se nekradou auta a ministerští úředníci jezdí do práce na kole. Třísettisícová metropole, kde jsou v neděli zavřené nejen všechny obchody, ale i polovina restaurací, metropole, jejíž centrum se dá projít za půl hodiny, a přitom navštívit všechny zajímavé obchody.
"Pro rodiny s dětmi to je ráj, pro mladé lidi nuda a očistec," říká jedna středoevropská diplomatka. "To platí i o kultuře když chcete pořádné divadlo nebo slušný koncert, musíte si dojet do Kolína nad Rýnem." "Klid Bonnu možná ovlivnil celou německou politiku. Dá se předpokládat, že hektický, ale světový Berlín se projeví i na příští diplomacii země, která bude mít vyšší razanci a větší cíle," říká její německá kolegyně. Přesun sedmdesáti tisíc politiků, úředníků, diplomatů a zaměstnanců ministerstev už začal, projevil se však paradoxně tím, že ceny nemovitostí stouply. "Z Bonnu sice odejdou ministerstva, ale zůstane mu výsadní status spolkového města, v němž budou mít nadále ministerstva své pobočky, velvyslanectví konzuláty. Navíc tu zůstane skvělá infrastuktura, jako například metro, dálnice a nedaleké letiště. A ani vymření mu nehrozí, protože zůstává univerzitním městem," říká Jorgen Meysel, jeden ze čtyřiceti tisíc studentů Bonnské univerzity. Bonn snad i proto znovu volil Kohla, kancléře, který mu vzal jeho výsadní postavení hlavního města. "To, že se hlavní město stěhuje do Berlína, to není vina Kohla, tak to prostě muselo být. Věděli jsme to vždycky," říká penzista Peter Moeller. Také při nedávném předvolebním mítinku byl kancléř místními přátelsky přivítán. "Kohl je velký Evropan, a proto by měl zůstat," říká i Meysel. Je neděle, den voleb. Ulice jsou skoro liduprázdné, jen občas se objeví pár svátečně oděných lidí, kteří jdou volit. "Volební atmosféra? Není a nikdy tu ani nebyla," tvrdí jeden německý novinář. Ani oslavy vítězství se lidí v Bonnu nebudou vlastně moc týkat - vše se odehraje v centrálách politických stran, daleko od středu města. Je povolební noc. Ztichlými ulicemi města se prohání jen vítr, který zdvihá první spadané listí. Začíná podzim, který je i politickým podzimem Bonnu, hlavního města starého dobrého poválečného Německa.