Chápete propuštění z vazby jako vítězství?
Snopková:
Přiznám se, že vítězství cítím v tom, že stížnost advokátů na vazbu byla uznána jako oprávněná. Myslím si, že se všechny věci vysvětlí, že se všechno uvede na pravou míru. Koneckonců všechny naše kroky v Libertě byly standardní, odpovídaly obchodnímu zákoníku. Proto se domníváme, že budeme zbaveni obvinění.
Ve vazbě jste strávili relativně dlouhou dobu, sto dní. Napadlo vás někdy, například když soudy dosud zamítaly vaše žádosti o propuštění z vazby, že byste taky mohly vyjít z vězení za čtyři pět let? Že byste prostě byli odsouzeni za to, z čeho jste obviněni?
Snopková
Myslím, že kdyby právo mělo být právem, tak odsouzeni být nemůžeme.
Bleskla vám ta myšlenka někdy hlavou?
Snopková
Nikdy.
Vám taky ne?
Svoboda:
Ne. Tam člověk vychází z toho, že k tomu prostě dojít nemůže.
Jak vlastně vypadal váš život ve vazbě?
Svoboda:
Myslím, že to je velmi obtížně sdělitelné. Velmi těžko se to vysvětluje někomu, za kým ten katr nespadl. Říká se pořád katr, mříže tam neexistují, ten jazyk se nemění. Je dost pracné sdělit pocit, když za vámi ta vrata zapadnou, otočí se klíč a vy víte, že jedinou možností, jak s někým komunikovat, je tlačítko vedle dveří. Ale přitom víte, že to tlačítko je určené pouze pro případ nevolnosti nebo nějakého problému. Není určené pro to, že já jako obviněný něco chci.
Přesto zkuste svůj pocit popsat...
Svoboda:
Ten pocit se vykrystalizuje po určité době, tak po dvou měsících. Jste v prostoru, který má svá vlastní pravidla a vy nemáte sebemenší šanci je jakkoliv ovlivnit. Je to taková směsice tradice, psaného práva, výkladových norem a taky samozřejmě reality. Právo vám může předepsat, že máte mít nějakou plochu na ubytování, ale pokud je věznice přeplněná, tak ji prostě nemáte. Vy se můžete akorát vyšplhat na okno, které je vysoko nad podlahou. Když máte dobře umístěnou celu, můžete koukat na Prahu z Pankráce.
Koukal jste na Prahu?
Svoboda:
Měl jsem celu v prvním patře, otočenou směrem k nemocnici. Takže jsme koukali na ni. Těch dvě stě metrů, které jsou k plotu, je nekonečná vzdálenost. Ty světy jsou oddělené a vy se buď nějak naučíte v tom vnitřním světě žít, nebo se to nenaučíte a pak to není pro vás dobře. A těm ostatním je to úplně jedno.
Vy jste se ve vazbě psychicky zhroutil. Bylo to proto, že jste se s tou situací nedokázal vyrovnat?
Svoboda:
To je problém, který se může vyskytnout u lidí, kteří jsou zvyklí na plánování svého času a na soustavnou vysokou odpovědnost. Tohle vám najednou seberou a seberou vám to během několika málo minut. Vyfasujete dvě deky, prostěradlo, zamknou vás tam a dělejte, co umíte. Zůstane vám jméno, to je všechno.
Ztěžovalo vám ve vazbě život to, že jste bývalý ministr?
Svoboda:
Ne, ne. Určitě ne. Ostatní obvinění se samozřejmě ptali, ale stejně tak jsem se ptal já jich, čili spíš to otevíralo rozhovor, pokud to někdo věděl. Ti lidé byli poněkud otevřenější, než by byli vůči obviněnému, který by toto za sebou neměl.
Řekl vám tam někdo řekl: Dobře vám tak?
Svoboda:
Ne. Nikdo.
A co vy, jak jste vazbu snášela vy?
Snopková:
Když zaklaply ty dveře, říkala jsem si, že to je všechno úplný nesmysl. Pak jsem si řekla, že se musím přizpůsobit. V první chvíli jste jako trosečník. Tam si nekoupíte v kantýně ani máslo. Vy tam přijdete, vyfasujete deky a s výjimkou jídla, které tam dostanete a které je příšerné, tak jste skutečně jako ten Robinson. Dostanete kalíšek, talíř, nějakou lžíci, dostanete chleba a lžící ho neukrojíte. Máte pastu na zuby, kartáček, kartáč na vlasy a nic. Můžete si sice na lísteček napsat, co chcete koupit, oni ho od vás v sobotu vezmou a ve čtvrtek vám řeknou, co všechno nemají. Třikrát denně dostanete denně hrníček čaje. Máte sice právo zalít si kávu, ale tu nemáte a nikdo se nestará, že ji nemáte. Prostě ji nemáte. Přiznám se, že za pár hodin jsem si řekla: tělo se dá uvěznit, duch ne. Takže jsem se začala orientovat tímto směrem.
Prý jste napsala paměti?
Snopková:
Ano, hodlám je vydat. Bude to od roku 1990, možná i dřív, protože velmi málo lidí ví, že jsem byla do roku 1990 jedním zhruba z dvaceti lidí, kteří v této zemi dělali makroekonomické ukazatele. Na vlastní žádost jsem odcházela z funkce vrchního ředitele odboru národního účtu na statistice.
Četli jste noviny, vy jste háčkovala. Co jste dělali kromě toho?
Svoboda:
Věnoval jsem několik dní tomu, že jsem napsal novelu zákona o výkonu vazby. Ne moc dlouhou a hodlám ji co nejdříve uplatnit.
V čem spočívá?
Svoboda:
Obviněný je člověk a má nezcizitelné právo. Když se mu zcizuje, tak se musí zcizovat zákonem a ne vyhláškou.
To myslíte přetížení věznic a tak?
Svoboda:
Jde mi o normální standard, osobní hygiena, prostě takové zdánlivé detaily.
Co s tou novelou budete dělat? Chcete ji protlačit přes poslance?
Svoboda:
Chci to udělat jakkoli to bude možné a účinné. Chci aby se alespoň začala vést racionální diskuse o tom, zda je tři a půl metru čtverečního na člověka na dobu, která může dosáhnout čtyři roky, přiměřené nebo ne. Pokud to není přiměřené, tak co se udělá pro to, aby se to co nejrychleji změnilo.
Napadlo vás někdy o tom přemýšlet do okamžiku, než jste se tam sám dostal?
Svoboda:
Otevřeně musím říct, že to byly věci, o které tato společnost neměla zájem. Nechci říkat, že jsem uvítal to, čemu se říká vzpoura vězňů, ale zaplaťpánbůh za to. Ta otázka už je několik měsíců otevřena, takže se tím snad někdo bude zabývat.
Vy tvrdíte, že jste nevinni. Vyšetřovatel a žalobce tvrdí opak. Soud vás na navíc několik měsíců nechal ve vazbě. Jsou pro to tři vysvětlení: Buď jste opravdu něco udělali, nebo jde o komplot nebo si všechny ty tři instituce špatně vyložily podstatu problému.
Svoboda:
V první fázi hledejme řešení mimo komplot. Jsou tři složky procesu. Problém je v tom, že soud je velmi slabý partner vůči dvojici vyšetřovatel-státní zástupce. Nemá žádné prostředky, aby si nezávisle ověřil to, co mu do spisu napíše vyšetřovatel a státní zástupce. Je možné, že řada soudců se přikloní k jejich názoru oproti názoru obviněného.
 Barbora Snopková opouští vazební věznici v Praze-Ruzyni. |
 Barbora Snopková opouští vazební věznici v Praze-Ruzyni. |
 Ivo Svoboda opouští vazební věznici v Praze-Pankráci. |
