Dvě zbývající třetiny, bydlící ve svém nebo neregulovaně, jsou odkázány na chování trhu.
Aspoň jedna půldobrá zpráva pro neprotežované ceny bytů už nerostou do nebe a volné nájemné začíná pomaličku klesat.
Zdálo by se, že tyto dvě skupiny občanů jedné země spolu nemají pranic společného. Jedni mají protekci, druzí ji nemají. Ty první verdikt sněmovny vzrušuje, ty druhé nezajímá. Je to však omyl.
Regulovaní a neregulovaní mají hodně společného. Chudí i bohatí jsou mezi nimi zastoupeni zhruba stejně. Chudí ze skupiny neprivilegovaných doplácejí na bohaté z privilegované skupiny (regulace šponuje ceny volných nájmů). Tak kvazicitlivě to zařídil "sociální stát".
Tentýž "sociální stát" si nechá ročně jen na nezákonném pronajímání desítek tisíc chráněných bytů uniknout odhadem až miliardu korun z neodvedených daní. Kolik příspěvků na bydlení pro opravdu slabé by z nich například mohl po narovnání cen nájemného vyplatit?!
Konečně, sociální stát v rámci své údajné propopulační politiky odkazuje mladé rodiny na volný trh. A tak zatímco poslanec s padesátitisícovým platem platí v Praze regulovaný nájem 3800 korun, mladá rodina s průměrným příjmem si musí vzít buď hypotéku za 8000 korun měsíčně, nebo zaplatit 12 000 za tržní nájem. I to je sociálně spravedlivý stát made in Česká republika.
