ČTĚTE TAKÉ:
Petra Buzková opouští politiku, bude advokátkou
Roky vévodila žebříčkům popularity. Dnes Petra Buzková přiznává: Jsem ráda, že ve vysoké politice končím. Těším se na prázdniny.
Už prozradíte, kam zamíříte po nich?
Nastupuji jako společník do jedné pražské advokátní kanceláře, která se specializuje na obchodní a finanční právo. Která kancelář to je, si ještě pár dní nechám pro sebe. Také splním slib a budu na podzim kandidovat v obecních volbách.
Je váš odchod z vysoké politiky jen dočasný, nebo trvalý?
To nebudu vědět nikdy. V tuhle chvíli si myslím, že je trvalý.
Pokud jde o délku setrvání ve vysokých politických funkcích, držíte mezi českými ženami rekord. Jak se ženě žije v téměř čistě mužském světě? Platil váš názor stejně jako mužský?
Můj hlas ve vládě vždycky slyšet byl. Ale samozřejmě je celá řada komplikací, které žena-ministryně či žena v jakékoli podobně exponované pozici má. Všimla jsem si, že muži ve vedoucích funkcích mají vybudované vlastní komunikační kanály, do kterých je velmi obtížné se vlomit.
Co tím myslíte?
Zkrátka jednáte o nějakém problému a najednou zjistíte, že vaši čtyři kolegové se už dávno dohodli, když si spolu zašli na panáka. Vzpomínám si, že jednou na vládě se kolegové domlouvali, že nějaký problém proberou v sauně, kam společně chodí. Já jsem říkala: "Počkejte, ale já u toho jednání chci být taky." A oni na to: "No to nemůžeš, my to probereme v sauně." Tak jsem jim řekla, že půjdu také, ať mě vezmou s sebou. Nevzali. Já jsem neměla problém s nimi do té sauny zajít, protože jsem u toho jednání opravdu chtěla být. Jenže oni s tím ten problém měli.
Někdejší šéfka Unie svobody Hana Marvanová říkávala, že muži schválně svolávají schůze na soboty a vůbec jim nevadí, že tím komplikují život kolegyním. Máte podobnou zkušenost?
Kdyby to byly jenom schůze v sobotu... Já si vzpomínám, že když jsem ještě byla ve Sněmovně, tak jsem si všimla, že se schůze Sněmovny pravidelně před Vánocemi neúměrně protahují. Kolegové poslanci se nejspíš báli, že kdyby šli včas domů, manželky by je zapojily do velkého úklidu.
Stojí podle vašich zkušeností vůbec muži v těch nejvyšších pozicích o to, aby se museli dohadovat s ženami?
Oni jsou samozřejmě schopni se s ženami domluvit nebo s nimi jednat, když už to jinak nejde. Ale na druhou stranu mají své vlastní komunikační kanály, které jim vyhovují lépe.
Tvrzení vedení politických stran, že mají zájem o to, aby na kandidátkách bylo víc žen, tedy slýcháme jen proto, že se to "nosí"?
Všechny politické strany to tvrdí, protože se to nosí. Já si dokonce myslím, že řada z mých kolegů to skutečně v první chvíli myslí vážně. Ale na druhou stranu jsou ženy v politice pro muže nová konkurence, což si také uvědomují.
Vybavíte si okamžik při rozhodování ve vládě, kdy pro vás bylo výhodné být ženou?
Nevzpomínám si.
Kdy jste za těch šestnáct let v politice zažila nejhorší chvíli?
Zlých chvilek a období byla celá řada. Opravdu nerada vzpomínám na dobu opoziční smlouvy za vlády Miloše Zemana, pro mě byl tehdy velký problém to podepsat. Zrovna tak tvrdá chvilka pro mě bylo jednání o takzvaném tolerančním patentu, který jsem už nepodepsala a raději odešla z funkce. Ale zrovna tak pro mě byly velice tvrdé nedávné chvilky, kdy se spekulovalo o tom, zda sociální demokracie vytvoří vládu s komunisty. Já bych v takové vládě být nemohla.
Jak vám bylo, když policie začala stíhat vašeho manžela Josefa Kotrbu? (Kotrba čelil v roce 2002 spolu s dalšími manažery České spořitelny stíhání kvůli podezření, že bance špatnými rozhodnutími způsobili miliardovou škodu. Po dvou letech bylo stíhání zastaveno jako neodůvodněné - pozn. red.)
Strašně.
Myslíte si, že to stíhání bylo neoprávněné a že v tom mohla hrát roli pomsta vůči vaší osobě?
O tom jsem hluboce přesvědčená, ale nemůžu to dokázat. Ale to už je jedno. Když to obvinění padlo, bylo mi strašně. Bylo to ve středu, rovnou z domova jsem jela na vládu. Šla jsem o tom informovat premiéra Špidlu. Byla jsem připravená ještě ten den podat demisi. Vladimír Špidla mi tehdy řekl, že je rád, že jsem mu to hned oznámila, ale že chce, abych pokračovala.
Bála jste se, že váš muž skončí ve vězení?
Když se proti někomu vede stíhání, tak i když věříte stoprocentně v jeho nevinu a ve spravedlnost, tak pochybujete. To stíhání dva roky ovlivňovalo život naší rodiny.
Kdy jste naopak v politice cítila satisfakci?
Když v minulých volbách v roce 2002 zvítězil a sociální demokracie s Vladimírem Špidlou. Doba, kdy jsem byla jmenovaná členkou jeho kabinetu a kdy jsme začínali vládnout, byla jedna z nejhezčích v mém politickém životě.
Bavila vás práce na ministerstvu víc než ta předchozí ve Sněmovně?
Ano, je to něco jiného. I když já jsem byla ve Sněmovně dlouho, byla jsem dlouho i její místopředsedkyní a vůbec to není práce o ničem, jak si mnozí myslí. Třeba samo řízení schůze ve vypjatých krizových situacích vůbec není snadná záležitost. Pamatuji, jak jsem jednou v hluboké noci řídila schůzi, na které se rozhodovalo o osudu České televize, a dobře vím, jakým způsobem jsem tehdy měla možnost průběh té schůze ovlivnit.
Tehdy jste měla za šéfa Václava Klause. Jaký je to šéf?
Myslím, že tehdy byl úplně stejný šéf jako ve kterékoli jiné pozici, kterou zastával. Někdy se s ním spolupracuje dobře, ale jindy je opravdu hodně tvrdohlavý.
Když jste nastupovala do funkce ministryně školství, vaši kritici říkali, že to nezvládnete. Nakonec jste - na rozdíl od svých předchůdců - dokázala prosadit nový školský zákon. Záhy poté se však objevily problémy. Ukázalo se, že děti přišly o právo podat si více než jednu přihlášku do prvního kola přijímaček na střední školy. Mrzela vás kritika?
Samozřejmě, že ano. Ale jsem právník a vím, že ten zákon je velmi rozsáhlý, takže v něm musí být i nedostatky. Ta věc s jedinou přihláškou do prvního kola přijímaček v něm původně nebyla. Doplňovalo se to tam v rámci kompromisu se školskými asociacemi. Já to tehdy brala jako věc, kterou si ty školy přejí. Nenapadlo mě, že by to mohlo být tak konfliktní. ODS se to navíc podařilo hodně zpolitizovat. Nejpyšnější ovšem nejsem na školský zákon, ale na reformu financování vysokých škol.
Mnozí lidé po odchodu z politiky sepisují paměti. Chystáte je také?
Ne. Na to, abych napsala solidní paměti, si toho málo pamatuji. A na to, abych psala beletrii o tom, jak já jsem si vymyslela, že to mohlo být, jak to dělá Miloš Zeman, na to jsem příliš zdvořilá ke svým kolegům.
S kterým z lídrů, kteří vyjednávají o nové vládě - myslím pány Bursíka, Topolánka, Kalouska a Paroubka - byste si vy nejradši sedla k jednomu stolu?
Na večeři bych neměla chuť jít s nikým z nich, protože by mi dělali díru do hlavy, jak to bude s koalicí. K jednacímu stolu bych si sedla s kterýmkoli, kdyby to bylo potřeba.
A nejradši?
Myslím, že ve všech případech by se jednalo o pracovní jednání. A já se už těším na prázdniny.
