Za problém lze považovat, že Partnerství pro pokrok a společnou budoucnost s oblastí Blízkého východu a Severní Afriky je poněkud vágní dokument. Navíc nezavazuje k žádným konkrétním krokům.
V této podobě se jeví jen jako symbolické gesto ekonomicky nejbohatších zemí světa vůči chudým a problémovým státům regionu, který je podle mnohých hlavní líhní islámského terorismu. Má tamním obyvatelům naznačit, že bohatý Západ nehodlá nad jejich osudem jen mávnout rukou.
Z pohledu přijatého plánu nicméně zůstalo jen u proklamací. "Mír, politický, ekonomický a sociální rozvoj, prosperita a stabilita zemí velkého Blízkého východu jsou výzvou pro nás i pro celé mezinárodní společenství. Proto vyslovujeme podporu demokratickým, sociálním a ekonomickým reformám vycházejícím z tohoto regionu," uvedli vůdci zemí G8 ve schváleném textu.
Washington musel původní návrh upravit, neboť narazil na nesouhlas evropských zemí. Největší výhrady měl francouzský prezident Jacques Chirac, který varoval, že dobře míněné záměry mohou být chápány jako provokace, což by mohlo podpořit extremismus a vést k pasti střetu civilizací. Tedy k opačnému efektu, než je ten zamýšlený.
I po schválení plánu evropské delegace skřípěly zuby, neboť podle nich nelze arabskému a muslimskému světu zvenčí vnucovat politické a ekonomické reformy. Státy EU také znovu zdůraznily, že výbušná situace na Blízkém východě se nezmění bez vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu, a vyzývaly Spojené státy k větší angažovanosti v tomto procesu.
Projekt pro Blízký východ ponechává velký prostor pro každou zemi, aby si zvolila metody, jak reformy podporovat. Stejně tak nežádá od zemí G8 konkrétní finanční příspěvky.
Přesto řada vlád ve světě považuje plán za nežádoucí vměšování a tři klíčové arabské země - Egypt, Saúdská Arábie a Maroko - dokonce Bushovo pozvání na vrcholnou schůzku odmítly.
