(Upřímně řečeno, koho by to nenapadlo...) Přesto jeho vystoupení nelze vůbec hodnotit záporně.
Prezident Bush oproti mnoha projevům v uplynulých letech po teroristických útocích na USA jako by zmírnil tón i důraz a dal mimo jiné najevo, že Amerika více než dříve počítá s okolním světem.
Že v jejím pohledu na situaci je vinou okolností více realismu. Postavení "účinných mezinárodních organizací" hned na první místo oněch tří pilířů americké strategie bezpečnosti a míru ve světě lze pak označit za pozitivní signál.
Otázka však zní, proč se tak stalo? Skeptik by mohl odpovědět: Protože Bush nemá na výběr. První poučení z války v Iráku jsou trpká pro všechny, zejména však pro Američany. Jich v Iráku s výjimkou Iráčanů zahynulo nejvíce.
Bush samozřejmě nedal ani sebemenším náznakem najevo pochybnosti o tom, že by válku, kterou značná část světa označuje za kontroverzní a jejíž vývoj se neubírá dobrým směrem, nepovažoval za správnou a potřebnou. Na jeho zásadním postoji se nic nezměnilo.
Jeho domácí pozice však vinou války oslabuje. Americké volby, v nichž chce Bush obhájit svou pozici, se blíží. Prezident i díky tomu, nejen proto, že se ocitl na evropské půdě, mluvil mnohem více jako Evropan, než tomu bylo dříve.
Kdo sledoval Bushovo vystoupení, musel uznat, že prezident to občas umí. Byl to z psychologického pohledu velmi dobrý projev, který Brity ani Evropany neurazil. Naopak prezident zdůraznil transatlantickou spolupráci a značnou část Britů si musel získat vtipnými poznámkami, že respektuje protesty proti své osobě jako projev demokracie.
Prezidentovo vystoupení bylo konečně významné i pro Česko, když Bush zmínil jako poučení v boji s diktátory mnichovskou dohodu, tak neblahou pro další osud naší země. I pro nás je dobré, že to prezident světu připomněl.
