Byla slunná sobota, když francouzský prezident Nicolas Sarkozy (v džínách) dorazil na trávník rodinného sídla Bushů v Kennebunkportu, aby tu pojedl pár typických amerických pokrmů a projel se v motorovém člunu.
Pro Sarkozyho to byl sice jen další den dovolené, kterou tráví u jezera v nedalekém New Hampshiru, ale řeč se točila také kolem zemí jako Írán či Afghánistán. Tony Snow setkání předem avizoval jako „počátek nové éry ve francouzsko-amerických vztazích“.
Tím suma informací z politických jednání dvou světových mocností také končí – šlo hlavně o rodinnou schůzku. V tomto ohledu nezačala nejlépe, neboť Sarkozyho choť Cécilia a děti se omluvily s tím, že je bolí v krku.
Rozhovor prezidentů
Barbara Bushová (matka prezidenta): "Tyhle plakáty udělala nejmladší vnoučata."George H. W. Bush, senior: "Le signe..." (pokus o francouzštinu)
George W. Bush, prezident: "Jakou řečí to mluvíš?"
Reportér: "Pane prezidente, jste zklamán tím, že..."
Bush: "Nejsem nikdy zklamán, jsem optimista a cítím se skvěle."
Reportér: "... že paní Sarkozyová nepřijela?"
Bush: "Samozřejmě. Je to dynamická žena. Ale chápeme to."
Reportér: "Pane prezidente, umíte říci pár slov francouzsky?"
Bush: "To teda neumím. Sotva ovládám angličtinu." Na Sarkozyho: "Chcete také něco říci?"
Nicolas Sarkozy: "Přijel jsem do Spojených států na dovolenou, stejně jako to každoročně dělá 900 tisíc Francouzů."
Reportér: "Začíná se psát nová kapitola v dějinách obou zemí?"
Sarkozy: "Zrovna jsem dočetl životopis markýze Lafayetta (Francouze, jenž podpořil americkou revoluci – pozn. red) a chci o tom prezidentovi vyprávět. Jsme totiž jako rodina. Nemusíme se na všem shodnout, ale copak se v rodinách na všem shodnete?"
Bush: "To je nádherné, díky. Teď nás omluvte, musíme jít sníst nějaký ten hamburger."
Poté už probíhalo všechno idylicky. Sarkozy se už před příjezdem prezentoval jako obdivovatel Ameriky, takže jej vítaly plakáty namalované „vnoučaty“ George Bushe staršího (není známo kterými). Ještě než začal oběd, rodina překvapivě pozvala několik novinářů k posezení.
Výsledek hovoru nad hamburgry a také nad borůvkovým koláčem není znám, nicméně lze těžko očekávat, že by francouzský prezident svému protějšku slíbil splnit největší přání. Těmi jsou: 1. Rozhodná podpora při nátlaku na Írán, aby se vzdal jaderného programu. 2. Větší bojová aktivita při pacifikování vzbouřenců v Afghánistánu.
V osobní a symbolické rovině však návštěva nepostrádá význam. „Těžko si lze představit, že by (exprezident) Jacques Chirac dostal pozvání do Kennebunkportu na oběd,“ řekl jistý univerzitní expert z New Yorku.
