Ale Amerika si nadále zachová zcela rozdílný přístup k řešení mnoha důležitých otázek současného světa.
Evropské kerryovské sny se tak mohou opět rychle rozplynout. Důvodů je několik.
Bush i Kerry se shodují v tom, že jejich země je ve válce s terorismem. Kerry se chce více zaměřit na boj s Al-Kajdou a polapit Usámu bin Ládina. Jenže realita může být jiná a těžko lze Bushovi něco v případě Ládina vyčítat.
John Kerry, který původně schvaloval válku proti Saddámu Husajnovi, by prý dnes postupoval v Iráku jinak. Tomu se chce zatleskat, protože Bílý dům ukázal nekompetentnost při mírové obnově této země. Ovšem větší zapojení mezinárodních sil (o němž Kerry sní) je v nedohlednu.
Tato otázka přitom vyhloubila mezi Evropou a Amerikou obrovský příkop, jenž nezmizí ani při změně na postu prezidenta USA. Evropa si odlišně od Washingtonu představuje také jednání na širší mezinárodní úrovni v případě jaderného potenciálu Severní Koreje a Íránu.
Dalším problémem hlavně pro země Evropské unie může být snaha o prosazení ochranářských opatření v obchodě, což je tradiční zbraň amerických demokratů. Otázkou je, co dál s narušenou tradiční transatlantickou vazbou mezi Spojenými státy a Evropou.
Některé kroky George Bushe byly v tomto směru chybné. A důvěra nebude nijak rychle obnovena. Ale jak připomněl před několika dny v Londýně německý ministr zahraničí Joschka Fischer, "jedině USA jsou dnes schopny zásadně ovlivnit dění ve světě".
Evropa se tedy bez spolupráce v budoucnosti s Amerikou neobejde, zvláště když je OSN stále více bezzubá. USA navíc dnes zaujímají a hrají ve světě jinou roli než před patnácti lety na konci studené války.
Vše změnila i válka s terorismem. Evropané na to zapomínají a neberou to v potaz.
George Bush ve vztahu k našemu kontinentu v mnoha věcech skutečně selhal, ale z evropského vzývání oportunistického demokrata Johna Kerryho čiší naivita. Ať vyhraje jeden, či druhý, pro Evropu se toho zas tolik nezmění.
