Váš ministr Kocáb kvůli vztahu se ženou na pracovišti nabídne rezignaci, ale nakonec zůstává a – odchází ta žena. Není to komické?
Myslím, že demisemi se nemá hrozit, ty se mají podávat. Jinak mít na pracovišti vztah s podřízenou, to je problém.
Já jen, že to odnesla ta žena.
Myslím, že kdyby ministerstvo řídila paní Kocábová a tiskovým mluvčím byl pan Abbas, odešel by muž. Zrovna tady, myslím, nehraje roli, kdo je muž a kdo je žena.
Martin BursíkNarodil se 12. srpna 1959 v Praze. Má tři dcery z různých vztahů. Nyní žije s bývalou poslankyní Kateřinou Jacques. Jeho koníčkem je horolezectví. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK (1984). V roce 1990 se stal poslancem České národní rady. Roku 1998 byl ministrem životního prostředí v Tošovského vládě. V roce 2004 vstupuje do Strany zelených a brzy se stává jejím předsedou (rezignace roku 2009). Byl vicepremiérem a ministrem životního prostředí Topolánkovy vlády. Odešel z politiky, nyní však znovu kandiduje v parlamentních volbách. |
Nebyla. Byli jsme oba se stejným mandátem poslance.
Což nic nemění na faktu, že to ve vaší straně taky nedělalo dobrotu, že?
Víte co? Já jsem silná osobnost, Kateřina také není zrovna bluma, že? Na emancipované výrazné ženy není česká politika podle mne ještě připravena. To, co by prošlo muži hladce, ženám prochází hůře. Emancipace v politice u nás zatím žádná sláva.
Nemám pocit, že zrovna tento případ by souvisel s emancipací – u vás v klubu to nedělalo dobrotu speciálně mezi ženami...
To je jen prvoplánový výklad.
A jaký je ten druhoplánový?
I kdyby byl předsedou strany Sigmund Freud, s tímhle by si neporadil. Naše dvě poslankyně se prostě nechaly nakoupit. Jedna nepřišla na volbu prezidenta, obě přispěly k položení vlády. V tom nehrál můj vztah s Kateřinou absolutně žádnou roli.
Když řeknete veřejně o šéfovi jakékoliv strany, že není pro boj, který nás čeká v těchto volbách, dostatečně zkušený, výrazný a pevný, jsou to pro jeho partaj plusové, nebo minusové body?
Ondřej Liška a já víme, proč tohle zaznělo, mělo to svůj důvod, známe ho oba. Nechci to více rozvádět ani komentovat.
Tady u nás ve studiu málokdo komentuje to, co by chtěl. Proč jste měl potřebu tohle říkat o šéfovi vlastní strany?
Ty důvody jsou interní, jsou mezi námi.
Když jsou mezi vámi, proč jste mu to neřekl někde ve výtahu nebo na kafi?
Nefungovalo to: ani na kafi, ani ve výtahu.
A když jste to řekl veřejně, tak to zafungovalo? Od té doby je Ondřej Liška zkušený, výrazný a pevný?
Ne, ne… tohle není správná logika. Ale Němci mají takový hezký výraz: něco je gegessen, snědeno. Pro mne je to snědeno. Teď vedu kandidátku proti setsakramentským šíbrům a bude to jeden z nejtěžších soubojů. A věřím, že zeleným pomůžu.
Taky jste v souvislosti s hodnocením Ondřeje Lišky řekl, že jste opustil vedení zelených příliš brzy. Takže připouštíte, že jste udělal strategickou chybu?
Kolektiv někdy potřebuje obětního beránka. Strana se mým odchodem přestala zabývat sama sebou a analýzami, kdo za co či ono může. Cítil jsem ještě dost sil stranu řídit, ale doba si žádala trochu velkorysosti.
Děláte na mne dojem, že bez politiky nechcete žít – co je pro vás na politice nejpřitažlivější a co nejodpudivější?
Žít bych nechtěl bez lásky, hor či nejbližších. Pro mne politika není droga, ale smysluplná práce. Nejhorší na české politice je bídná politická kultura, korupce, podrazy a křivé páteře. Asi proto je statut povolání politik v Česku tak nízko. Lidi mají politiky za zkorumpované syčáky...
... což oni rozhodně nejsou...
... kteří to dělají kvůli vlastnímu prospěchu. Mne trápí, že v politice existuje princip kolektivní viny: když se stanete jedním z nich, tak jste jedním z těch darebáků. No a to hezké je pro mne možnost posunout dopředu ekologickou politiku.
Kdo sehrál největší roli v tom, že jste zpátky?
Kateřina. Když ji nezvolili v Praze ani na jedno z třiceti míst na kandidátce, měla za to, že mám jít pomoci straně já. A pak Ústečtí. A nevládky.
Čím si vysvětlujete, že Kateřina Jacques v Praze tak propadla?
Myslím si, že to byla širší dohoda vedení strany s Prahou vedená konkurenčním bojem... Asi i tohle patří k politice.
Spolčení hlupců?
Čteme stejné knihy?
Jednu určitě. Souvisí to nějak s tím, jak jste popsal Ondřeje Lišku? Bylo to kvůli tomu, že ji neprosazoval?
Ona nepotřebovala prosazovat. Stačilo nejít proti ní.
Shodou okolností jsem zaregistrovala, že jste tak vystřelil proti Liškovi právě po pražské konferenci, kde Kateřina Jacques neuspěla. Co se děje uvnitř partaje, která bojuje o přežití a dovolí si tak výraznou političku nekandidovat?
Mocenský a konkurenční boj ve straně, to je všude. Zelení raketově vyrostli z bezvýznamnosti do parlamentu, a dokonce do vlády. Nebylo dost času, aby vyrostly osobnosti schopné mimo jiné argumentačně obstát v debatě.
Tím spíš byste si je měli hýčkat, ne?
Co chcete ode mne slyšet víc, než že nepostavit Kateřinu na kandidátku byla chyba? Takových nepostavených osobností je tam víc. Konkurenční boj znamená, že se lidé bojí, aby je někdo jiný nepřeskákal v preferencích – ty úvahy bývají velmi prozaické. Obhájit sám sebe, hlídat si své místo.
Jaký z toho měla Kateřina Jacques pocit? Byla naštvaná?
Byla z toho špatná ne proto, že nekandiduje – chtěla stranu jen podpořit z nevolitelného místa – spíš tam bylo zklamání z toho, jak se někteří z těch, které považovala za své přátele, zachovali. Je to taky zkušenost.
Teď jasně, prosím: Měl s tím něco Ondřej Liška společného, nebo ne?
Ano.
Lze vaše lídrovství v Ústeckém kraji trochu brát jako návrat do vedení strany?
Očima Barbory TachecíZe své dcery Noemi je nefalšovaně unesen. Bez mrknutí oka natočil pro kameru iDNES.cz s pomocí dodané panenky a plínky instruktážní film s názvem Bursík učí tatínky přebalovat, ve kterém nezapomněl ani na miminkovské krkání a prdíky. Na video se můžete podívat zde. Jinak je pro mne Martin Bursík ne úplně čitelný. Své emoce umí mistrně schovat za masku hráče pokeru. Jeho tvář vypadá v průběhu rozhovoru pořád stejně bez ohledu na otázku. Zasměje se jen výjimečně. Zkrátka nepůsobí jako živel, ale člověk, který se přísně kontroluje. Což je asi v politice plus, byť život máme možná někteří radši barevnější. Neúčastním se debat, jestli je správné ohlásit politický odchod a pak provést politický návrat. Protože si cením těch, kteří po facce chtějí znovu vstát. A navíc je evidentně nehoní touha po zbohatnutí. |
Máte na Ústecku nějakého spojence?
Politického nikoli, mezi občany jistě. Paroubek změnil na limity názor čtyřikrát a teď – to je zajímavé, protože jinak má názor na všechno – názor nemá. Bojí se ho říct. Gandalovič se po létech rozhoupal, ale dva dny nato ho podtrhli Topolánek a Říman, kteří řekli, že limity jsou nesmysl.
A nejtalentovanějším politikem je starosta Litvínova za ODS Volák – řekl, že chce jednu miliardu odstupného a deset tisíc pro každou rodinu v Litvínově, když se prolomí limity. Před Listopadem se tomu říkalo pohřebné a dělalo to dva tisíce za to, že lidé dýchali sajrajt.
Komunisti jsou jasní – plakát z 50. let: studenti do brigád, školy potřebují uhlí! Takže spojenec žádný.
Vypadá to, že vaším spojencem není ani úřednický premiér Fischer, jehož jste dokonce nařkl z podlehnutí lobbistickým vlivům. Kromě svého podezření máte něco v ruce?
Důkazů mám celou řadu a trvám si na tom. Vláda opakovaně rozhodla ve prospěch těžařů a porušila přitom kompetenční zákon i jednací řád.
Jenže kdykoliv vláda cokoliv rozhodne, je to ve prospěch někoho.
To je pravda, podstatné je, zda rozhodnutí přinese prospěch celospolečenský, nebo jde o malou domů jedné firmě. Cílem novely, kterou vláda smetla, bylo zajistit vymahatelnost práva. Díra v zákonu totiž umožňuje těžebním společnostem nepředkládat podklady nezbytné pro rozhodnutí, že se nebude těžit. Takže společnost Czech Coal už přes 15 let tzv. kompletuje podklady.
Kdyby se vás někdo zeptal, v čím zájmu jste byl spoluautorem zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, na kterém si namastili a do konce letošního roku ještě budou mastit kapsy spekulanti, co byste řekl?
V zájmu rozvoje výroby zelené elektřiny, což je veřejný zájem. Každá členská země EU musela připravit nějaký mechanismus, jak podpořit obnovitelné zdroje. Bez takového zákona by to nešlo. Naše podpora je podobná té německé. Akorát nikdo nečekal, že tak prudce poklesnou náklady na solární panely. Proto se zákon teď opravil.
Přemýšlíte někdy v ekologické politice o poměru náklady – výnosy?
Ano. Jenže čím dále budeme potřebné změny odkládat, tím budou náklady vyšší. To doložila mimo jiné zpráva ekonoma Nicka Sterna pro britskou vládu.
Ale vědci se neshodnou. Klimatolog Radim Tolasz, který tu seděl před pár týdny, řekl, že nelze odhadnout, co a kdy by se stalo, kdyby svět proti klimatickým změnám nebojoval. Dokonce si myslí, že pokud se budeme chovat normálně, příroda si ve výhledu stovek let poradí.
Znám generaci klimatologů, která je natolik skeptická k politikům, že paradoxně zaujímá takové postoje. Ale většinové nejsou.
Není na boji proti klimatickým změnám nejúžasnější to, že vám za života nikdo nemá šanci předhodit, že jste se mýlil?
Já myslím, že se to dozvíme. Třeba čtvrtina obyvatel Číny nebude mít přístup k pitné vodě, protože roztají ledovce v Himálaji. To jsou perspektivy roku 2030, 2040, 2050. Jde o toto století.
Spočítal konečně někdo, na kolik nás boj proti klimatickým změnám vyjde?
Asi 1,5 procenta HDP vyspělých zemí. Totéž jako výdaje na zbrojení. Za tuhle cenu tady budeme moci dál žít.
