Kolegové z MfD proti vám nedávno hráli fotbal, vy jste chytal v brance za vrchní soud a kopal se proti vám nepřímý trestný kop. Někdo ve zdi jej tečoval, míč jste nechytil a skončil v síti. Ale gól jste neuznal, protože prý podle vás míč nikdo netečoval. Všichni však viděli opak a čekali, že soudce a prezidentský kandidát gól přizná. Co vy na to? Nebyla za tím snaha vyhrát za každou cenu?
Hm, to si vůbec nepamatuji. Ale musel tam být rozhodčí...
Nemusel vidět všechno.
Ale já nemám snahu vyhrávat za každou cenu. Myslím, že dokonce naopak. Mně nevadí, když prohraji. Já si chci zahrát. Mně vadí, když se hraje blbě, ale když prohraju, to mi nevadí.
Nebude vám vadit, když prohrajete prezidentské volby?
Ne, v žádném případě.
Otakaru Motejlovi jste v jednom rozhovoru vyčetl, že dopředu neinformoval o dopravní nehodě staré 25 let, při které zemřel člověk. Proč jste jako ministr spravedlnosti a pak jako kandidát na prezidenta předem neinformoval o svém členství v KSČ a čekal jste, až na to přijdou novináři?
Opakuji znovu, že jsem informoval ty, kteří rozhodovali o tom, že se stanu ministrem a kandidátem na prezidenta. Je pravda, že jsem neudělal veřejné prohlášení.
Proč?
Znovu opakuji, ta informace byla známá. Nevěděli to možná novináři.
... a ani veřejnost.
Opakuji asi už šestnáctkrát, teď jsem zjistil, že to byla chyba. Stejná chyba jako u pana Motejla.
Zůstal byste v KSČ dál, kdyby nepřišel listopad 89?
Kdo může odpovědět na tuhle otázku z těch, kdož byli v listopadu 89 členy KSČ? Já jsem rozhodně patřil k těm, kteří velmi přivítali tu naději, která se spojovala s gorbačovským stylem politiky, a tam jsem já spíš patřil. Nebudu tady říkat, že bych určitě vystoupil. Jako soudce obvodního soudu jsem tehdy šel na stáž na Městský soud v Praze.
Tam jsem nějakou dobu byl a to hodnocení mé práce bylo dobré, nicméně jsem byl odeslán zpět a bylo mi dáno najevo, že podmínkou, abych se dostal na odvolací soud, je vstup do KSČ. To jsem po dlouhém váhání udělal. Když jsem viděl, že na městském soudu pracují skuteční odborníci a jaká možnost odborně poskočit se mi tam otvírá, tak jsem přijal.
Nemáte pocit, že tehdejší režim stál na lidech, kteří vstupovali do KSČ ne z přesvědčení, ale z podobných důvodů jako vy?
Pane redaktore, KSČ se tehdy o soudce zajímala jen potud, aby měla v trestní oblasti pár soudců, kteří byli ochotni se propůjčit k evidentně účelovým rozhodnutím. Justice tehdy stála zcela na okraji zájmu společnosti.
O čem jste jako soudce rozhodoval před rokem 1989?
Kam má paměť sahá, tak si pamatuji jediný případ, kdy se mě někdo snažil politicky ovlivňovat. Soudil jsem pracovněprávní spor redaktora Československého rozhlasu. V podtextu toho sporu bylo, že podepsal Chartu 77. Já jsem to rozhodl ve prospěch toho redaktora. Ta věc mi pak byla odňata a dostal to jiný soudce.
Jinak jste neměl nikdy na stole politický případ?
Náhrady škody, pracovněprávní spory, bytové spory, spory s vyúčtováním topení, těch byly mraky, nájemné.
Do politiky jste vstoupil teprve loni v únoru, jako ministr spravedlnosti. Co se vám na ní tak líbí, že se nechcete zase vrátit zpátky do justice?
Já měl vždycky ambice něco udělat. Ještě předtím, než jsem se stal ministrem spravedlnosti, tak to byla ambice udělat něco pro reformu justice...
Mimochodem, proč jste se vlastně nestal letos po červnových volbách znovu ministrem spravedlnosti?
To se musíte zeptat pana premiéra.
On vám to nenabídl?
No tak, kdyby mi to nabídl, tak bych přijal. Ale premiér mi to nenabídl.
Ptal jste se ho proč?
Ne.
A máte nějaké vlastní vysvětlení?
Pan premiér mi řekl lakonickou větu, že dal přednost místopředsedovi Rychetskému, tečka. A já nepatřím mezi lidi, kteří by si mysleli, že změní své rozhodnutí, když si kleknu na kolena a budu žadonit.
Nemáte pocit, že spíše než kandidátem na prezidenta jste figurkou v poměrně složité hře politických stran? A že ČSSD vlastně nejde o to zvolit prezidentem Bureše, ale nezvolit Zemana a Klause?
To říkáte vy novináři. Já si to nemyslím. Podívejte, jakoupak figurkou? Kdybych jen tak seděl, myslíte, že bych byl nějakým kandidátem ČSSD? Já myslím, že vůbec ne. Musel jsem si to vybojovat a vybojoval jsem si to tím, že jsem sociálním demokratům vysvětloval, jaké jsou mé představy o prezidentovi.
Poté, co jste se stal kandidátem do první volby, Miloš Zeman řekl, že je spokojen. To zní jako: "Do první volby jde slabý kandidát, nemá šanci projít, bude druhá volba a už se na ni těším."
Pravda je, že Miloš Zeman neřekl, že podporuje moji kandidaturu. Ale já vycházím z jeho vysvětlení, že jde do druhé volby. Usiloval, to je pravda, o to, aby ústřední výkonný výbor sociální demokracie přijal usnesení, že je kandidátem pro případ, že bude druhá volba. V tom neuspěl. Ukáže se, zda Miloš Zeman myslel svá slova vážně.
Víte o tom, že poměrně podstatná část ČSSD nechce za prezidenta vás, ale Miloše Zemana? A tihle sociální demokraté potom možná vůbec nebudou v první volbě hlasovat.
Na tom výkonném výboru, kde se o tom rozhodovalo, jsem neslyšel jediný hlas, který by řekl: "Nebudeme podporovat kandidáta ČSSD v první volbě." To jsem neslyšel.
Třeba se tam k tomu jen nikdo nepřiznal.
Tam padala velmi tvrdá slova.
Zatím jste nechtěl zveřejnit jména lidí, se kterými počítáte jako se svými spolupracovníky na Pražském hradě. Uvedl jste jen, že "by to byli dokonalí profesionálové bezvadného zevnějšku". To je pro vás tak důležité, jak člověk vypadá?
Kancelář prezidenta republiky nemůže reprezentovat někdo, kdo se postaví před novináře ve vytahaném svetru. Myslel jsem tím, že to musí být řekněme mladý britský gentleman. Nebo gentlemanka.
Takže sice vzdělaný a moudrý, ale plešatý obtloustlý padesátník se silnými brýlemi u vás nemá šanci?
Ale samozřejmě na prvním místě je kvalita. To jsem možná trochu přehnal.
Dva politologové Petr Mareš a Zdeněk Zbořil o vašem image v MfD řekli: "Působí stroze, úřednicky, studeně...", "Vypadá jako svazák ze sedmdesátých a osmdesátých let převlečený do trochu lepších šatů...", "Umím si ho představit spíš jako obchodníka s realitami..." To také není zrovna pěkný obrázek, zvlášť když vám tak záleží na zevnějšku.
Do trochu lepších šatů? No to mě tedy dost urazili, protože mně dost záleží na tom, abych byl dobře oblečen.
Nechme stranou oblek, ale co váš strohý úřednický image obchodníka s realitami?
No, asi je to moje chyba, no.
Unionistický senátor Jan Hadrava, o jehož hlas pro vás ČSSD také usiluje, o vás řekl: "Myslím, že prezident ... svým životem něco symbolizuje, něco nese, a pan Bureš nese to embéčko." (V prezidentské kampani Bureš využil i svého veterána Škodu 1000 MB pozn. aut.)
No, jestli mu vadí má záliba ve starých autech? Mně zase dost vadí člověk, který nemá koníčka.
Senátor Hadrava tím chtěl asi říct, že za vámi nevidí žádný názor nebo postoj...
To je jeho problém. Usvědčuje ho to, že vůbec jako senátor nesledoval oblast justice, když ani neví, kdo byl ministrem spravedlnosti. To je zajímavý poznatek.
Také si neustále zakládáte na lásce k českému jazyku. Neuražte se, ale mluvíte jako upjatý úředník...
A co ode mě očekáváte, když vedete rozhovor s bývalým soudcem a bývalým ministrem spravedlnosti. Až si sedneme v hospodě na pivo, tak budu mluvit jinak.
Neučil vás náhodou veřejně mluvit premiér Vladimír Špidla? Ten je pověstný svou suchou, opatrnou a křečovitou mluvou.
To jste mě naučili vy novináři. Já když jsem začínal, tak jsem toho říkal až moc, a chodili za mnou lidé a radili: "Říkáš toho moc, budou tě chytat za slova."
Myslím, že je správné říkat toho moc, respektive vše.
No, tak já nevím.
Už jste naznačil, že když nevyjde volba prezidenta, vstoupíte do významné funkce v ČSSD. Do jaké? Kdy?
To, že jsem v tom prezidentském referendu skončil na druhém místě za Milošem Zemanem, je pro mě jistým signálem. Už mi i bylo nabídnuto členství z organizace ČSSD v České Lípě, odkud pocházím. Tak přede mnou stojí úvaha, že kdybych neuspěl a chtěl zůstat ve veřejném životě, tak proč nevyužít nějakou slušnou pozici v ČSSD.
To připomíná důvody, pro které jste v roce 1986 vstoupil do KSČ...
Ale...
Tehdy jste do komunistické strany vstupoval, abyste se dostal mezi odborníky, jak říkáte, teď byste musel vstoupit zase do nějaké strany, abyste zůstal ve veřejném životě.
Ne, ne, ne. Ne že bych musel. Zjistil jsem, že bez politické podpory v tom veřejném životě mnoho nedosáhnete.
Takže by to nebylo totéž?
Ne.
