Kdo vám nabídl možnost kandidovat za ČSSD na funkci prezidenta?
To nebyla nabídka, ale výzva. Položil ji přede mne ministr Gross.
Tušíte proč?
To byste se měl zeptat především jeho. My jsme se před mým nástupem do vlády Miloše Zemana znali jen společensky, ale pak byly naše vztahy velmi intenzivní. Seděl jsem vedle něho ve vládě a z povahy věci ministr spravedlnosti hodně spolupracuje s ministrem vnitra. Předpokládám, že ta jeho výzva vychází z výsledků mé práce a z mého chování v politickém životě.
Jak vám to řekl?
Asi před čtrnácti dny pan Gross hovořil o tom, že vyhovuji jeho představám, typově. Dává přednost typu kandidáta, který je nestraníkem a který už prokázal určité výsledky své práce v politice.
A co jste mu odpověděl?
No tak, první moje reakce byla, že jsem byl zaskočen. Ale řekli jsme si, že se vyjádřím až za nějakou dobu, za několik dnů. Po pečlivém zvažování jsem mu řekl, že se tou výzvou cítím osloven.
Čím vás ta výzva oslovila?
Je to velká výzva z hlediska toho, co jsem dosud dělal. Práce soudce a také ministra spravedlnosti je službou společnosti, měla by být. Dobrý soudce se od špatného liší nejen tím, že je vynikající odborník, ale že si uvědomuje, že jeho práce je takovou službou. A mně se zdá, že funkce prezidenta je jakýmsi vrcholem služby společnosti.
Přemýšlel jste někdy v minulosti o tom, že byste byl prezidentem?
Ne, ne, ne. Vůbec. Tam nikdy moje úvahy nemohly směřovat.
Teď však o postu prezidenta uvažujete...
Já jsem vždy viděl své uplatnění v soudnictví. A to i poté, co jsem si dokázal, že mohu působit v politice. Jenže kompetence prezidenta republiky a jeho postavení mě mimořádně oslovují. Příklad: jestliže prezident je jakýmsi garantem nezávislého soudnictví, má velký prostor pro to, aby svými jmenovacími akty projevil svou zkušenost.
Velkou výzvou pro mě je i role velitele ozbrojených sil. Nikdy jsem se netajil svým pozitivním vztahem k armádě. Já jsem absolvoval poměrně tvrdou vojenskou základní službu jako tankista.
Není zarážející, že jste se rozhodl kandidovat na prezidenta během pouhých několika dnů?
Je to krátká doba, ale přede mnou přece není žádné jiné rozhodnutí, než že se zúčastním soutěže. A chce-li někdo něčeho dosáhnout, tak musí být připraven se jí zúčastnit.
Nemáte dojem, že máte být především soupeřem Miloši Zemanovi? On sice naznačil, že by na prezidenta kandidoval, ale velká část ČSSD si jej na Hradě nepřeje?
Nevím, jaká je představa sociální demokracie o podobě té soutěže. Nevím zatím, jaký je názor většiny ČSSD. Miloš Zeman je člověk, který mě přivedl do vlády, je to nepochybně velká osobnost, kterou respektuji. Nicméně vyšel jsem z toho, že když odcházel z politiky, tak řekl, že o funkci prezidenta by se ucházel pouze za předpokladu, že tu není jiný průchozí kandidát.
A jste jím vy?
Myslím, že zatím nenastala situace, že by tu nebyl jiný průchozí kandidát. To je všechno.
Potvrdil vám někdo z ČSSD nabídku místopředsedy strany Stanislava Grosse?
Ne. Ani slovo nepadlo.
Ani vicepremiér Pavel Rychetský, kterému děláte náměstka?
Ani on. On je mým nadřízeným a naše rozhovory se týkají výlučně práce.
Dlouho se v ČSSD mluvilo i o ombudsmanovi Otakaru Motejlovi. Znamená vaše možná kandidatura, že se už nechce ucházet o prezidentské křeslo?
Ani s panem doktorem Motejlem, přestože jsme si poměrně blízcí, jsem o tom nemluvil. Ale myslím, že se o něm stále hovoří.
Myslíte, že vůbec máte šanci uspět například ve vnitřním referendu ČSSD o prezidentském kandidátovi, které se chystá?
Víte, ten vnitrostranický život já příliš neznám. Myslím, že půjde o to, jaký typ kandidáta bude pro většinu ČSSD ideální. A to, zda sociální demnokracie bude chtít postavit kandidáta, který bude přijatelný i pro zbytek politického spektra, nebo bude usilovat o kandidáta, který bude především blízký sociální demokracii. To ještě nebylo vysloveno.
Lišil by se prezident ve vašem podání od současného prezidenta Havla?
Na to odpovím tím, že řeknu, jaká je moje představa prezidenta. Chtěl bych být prezidentem předvídatelným, řekl bych, pro všední den. Dal bych příklad. Jestliže má prezident jisté kompetence v legislativním procesu, podepisuje zákony, tak podle mě by měl vykonávat tuto kompetenci způsobem předvídatelným.
Je to samozřejmě ovlivněno tím, že jsem soudce, ale podle mě je výhodnější pro stát, aby prezident dával jasně najevo, jaká jsou jeho stanoviska. Prezident by se měl také více účastnit legislativního procesu, může se účastnit jednání Poslanecké sněmovny. Prezident by měl také pracovat pro ekonomické zájmy České republiky. Pokud cestuje do zahraničí, tak by měl mít v letadle reprezentanty podnikatelských kruhů.
Jsou to věci, které podle vás chybějí prezidentu Havlovi?
Prezident Havel se ujal svého úřadu s obrovskou autoritou a je logické, že jí využíval především směrem k zahraničí, a jistě ve prospěch České republiky. Kandidát mého typu nemá šanci vykonávat úřad prezidenta s tím obrovským potenciálem osobní autority.
Proto musí nabídnout poctivý výkon pro každý všední den. Je to pro mě také výzva, ozdobit ten vánoční stromeček, jak se někdy říká úřadu prezidenta. Měli bychom si zvyknout na to, že už nadále nebudeme mít prezidenty typu Masaryka nebo Havla. Přišlo období prezidentů, kteří nabízejí jen práci společnosti.
Je pravda, že se s prezidentem Havlem nemáte příliš rádi? Prý se postavil proti tomu, abyste se znovu stal ministrem spravedlnosti...
To říkají novináři, mně to nikdo neřekl. Ani pan prezident. Ale zvykněme si na to, že různé názory přece neznamenají konflikty a neoblíbenost. Ano, já jsem se s panem prezidentem neshodl (Bureš protestoval proti některým Havlovým personálním krokům v justici - pozn. autora), ale to je v politice normální.
Nejste členem žádné politické strany, jaké jsou vaše politické názory? Jak máte blízko k sociální demokracii, v jejíž vládě jste byl?
Myslím, že informace o tom, zda je někdo levicově, nebo pravicově orientovaný, mnoho nevypovídá.
Tak jinak: jste pro ještě větší výdaje státu pro sociálně potřebnější skupiny, tedy pro sociální stát Vladimíra Špidly?
Já jsem vždy velmi citlivě vnímal sociální rozměr života. Na svém rodném Českolipsku mám kamarády a přátele výlučně řemeslníky, poměry naší rodiny byly vždy velmi skromné. Ale současně jsem byl vychován k víře ve vlastní schopnosti a k povinnosti postarat se o svůj život sám.
