Istanbulský summit v červnu letošního roku přinese rozšíření teritoria aliance dál než kdykoliv předtím. Jihovýchodní dimenze rozšíření aliance má neopomenutelný strategický rozměr.
Bulharsko a Rumunsko budou spolu s Tureckem a Řeckem v pozici jihovýchodního křídla NATO. Aliance má zájem na posilování dobrých vztahů mezi jejími členy. Příklad pozitivního vývoje poskytují bezpečnostní a zahraničněpolitické vazby mezi budoucím Řeckem a Bulharskem, stávajícím a budoucím členským státem.
Vztahy Bulharska s Řeckem byly po dlouho dobu poměrně napjaté. Po pádu Živkovova režimu se vztahy obou států konsolidovaly a dosáhly dobré úrovně. V roce 1992 podepsali představitelé Bulharska a Řecka smlouvu o přátelství a spolupráci.
Atmosféra dobrých sousedských vztahů však nebyla vždy trvalá. Bulharsko jako první stát na světe uznalo 15. ledna Makedonii za samostatný stát, Řecko tak s obtížemi učinilo po více než třech letech a to pod názvem FYROM (Former Yugoslav Republic of Macedonia).
Skutečnost, že Bulharsko neuznalo makedonskou národnost, byla sice v souladu s řeckou pozicí, ale na druhé straně byl tento krok Řeky vnímán jako oživení bulharských snah o ovládnutí jugoslávské i řecké Makedonie.
Vztahy s Řeckem byly dále narušeny pozicí bulharské vlády Filipa Dimitrova k bulharským Turkům, na jejichž podpoře byl jeho kabinet závislý. Konkrétně šlo o podporu etnické politické strany bulharských Turků - Hnutí za práva a svobodu (Dviženie za Prava i Svobodi).
Obrat k lepšímu ve vztahu mezi oběma zeměmi nastal po vítězství socialistů v bulharských volbách, od něhož řecká Papandreova vláda očekávala zlepšení vztahů mezi Athénami a Sofií a současně odmítnutí koncepce bulharského prezidenta Želju Želeva o nutnosti "stejného odstupu" Bulharska k Turecku i Řecku.
Válečné události v Jugoslávii působily jako katalyzátor vzájemně se zlepšujících vztahů a Athény spolu se Sofií koordinovaly své postoje a snažily se v konfliktu hrát stabilizační roli. Na poli bezpečnostních vztahů byla posléze s výrazným přispěním Rumunska navázána trilaterální spolupráce mezi oběma zeměmi.
Balkánský konflikt zřetelně ovlivnil koncepty zahraniční politiky jak Řecka, tak Bulharska. Prokázala se nutnost usilovně pracovat na zajištění ekonomické a politické stability na Balkáně a celkové prosperitě regionu. Během přípravy na vstup do NATO a EU se Bulharsku dostává plné řecké podpory.
V současnosti se mezi oběma zeměmi rozvíjí nadále ekonomická spolupráce a Řecko je druhým největším zahraničním investorem v Bulharsku. Rozvíjející se spolupráci ilustruje například velký stavební projekt, kterým je stavba ropovodu z Burgasu do Alexandroupolis, který bude fungovat jako "bypass" přetíženému Bosporu.
Skrze „Iniciativu 2+2“, která doplňuje již zmiňovanou trilaterální spolupráci Athén se Sofií a Bukureští, podporuje Řecko vstup obou kandidátských zemí do NATO a řecký parlament již ratifikoval přístupový protokol. Iniciativa 2+2 je založena na ad hoc setkávání ministrů zahraničních věcí Rumunska, Bulharska, Řecka a Turecka.
Především otázka zahraničněpolitického přístupu k FYROM/Makedonii a vztah Bulharska k Turecku budou klíčovými tématy vzájemných vztahů Řecka a Bulharska - budoucích aliančních spojenců.
Řecko sleduje svou podporou integrace Bulharska do struktur aliance nepochybně vlastní bezpečnostní a národní zájmy. Současně je to ale iniciativa, která z hlediska celkové situace v regionu odpovídá zájmům NATO a jeho členů.
