Když ji předtím chtěli lidovci, vykazoval je z vlády za zradu. Vyhodil také Benešovou, za kterou pevně stál. Je to rázný politik, hotový buldozer. Ve skutečnosti jen halda šrotu.
Premiér na hrazdě
Lidi nevyhazuje proto, že má koncepci, plán či cíl a hledá si pro to kvalitní lidi. Lítá od zdi ke
zdi, názorově se nevyvíjí. Jako každý, kdo neví, chová se hlučně, energicky, sebevědomím nešetří. Buší se v hruď: Teď ukážu veletoč. Ale karikaturista už ho kreslí na hrazdě: Teď spadneš.
A on spadne.
Jeho vysoký úředník si říkal o úplatek před kamerou, tedy před zraky milionů diváků. Místo aby to policie vyšetřila a parlamentní komise k tomu nějak dopomohla, politik křičí: Podívám se s tou komisí pod čepici privatizačnímu procesu! Zjistím, kdo kradl, kdy kradl a v jakém rozsahu. To je správný záměr. Jeden takový případ s čepicí blízkého kolegy má zrovna před nosem, ale nezjišťuje nic. Pod čepici privatizace už se díval jeho předchůdce Zeman.
Chtěl zavřít sto tisíc tunelářů, nakonec ve vězení skončila tučná ryba: jeho ministr financí. Proč má Paroubek vyšetřovací parlamentní komisi, je jasné už teď: bude zvedat čepice, vykřikovat, bubnovat. Komise nevyšetří nikdy nic, ale hluk bude.
ČSSD na závažné místo premiéra deleguje podivné postavy. Po Zemanovi, kterého nechme už jeho horstvu, přišel Špidla, neschopný řídit cokoli, ale schopný vyzařovat sebevědomí vizionáře. Zdroje jsou – byla jeho jediná státnická idea. Po něm přišel Gross. K tajnostem politiky patří, že spousta lidí věřila, že tento nekvalifikovaný mladík s podezřelým charakterem může být premiérem.
Neexistuje jediný důvod, aby Gross nebo Špidla vedli stát. A vedli.
Tento je třetí v tom sestupném sledu.
Podobně jako předchůdci ani on neví, proč řídit, kam vést a co vlastně řídit. Zaujal jediným: je prý buldozer, po grossovské mátoze vdechne vládě ducha. Je to ale křičící mátoha grossovských kvalit. Ráno se dohodne s Kalouskem na něčem, pak mu před zraky novinářů něco zašeptá Škromach a on otočí.
Zítra tě vyhodí
Nepíše se to lehce: odstraňte z nich zář premiérství, zůstane vám bezradný, slabý člověk. Jeden kuňká, druhý řve, třetí se divně usmívá. Jak vznikli? Nikoliv stoupáním po politických schodech, kdy se nabírají zkušenosti i znalosti, nýbrž nečekaným katapultováním nahoru. Jako by je nevyplivl normální politický život, nýbrž nějaký náhlý zvrat režimu. Přesněji: plive je trvalá krize v ČSSD.
Už je nebezpečný i svým lidem: dnes je s tebou, zítra tě vyhodí. Nikdy nevíš, co ti udělá, i když jsou jeho činy čitelné: věří, že sbírá body. Sleduje manéž: tleskají mi? Metá kozelce, proskakuje ohňokruhy.
Potlesk slábne, tak přidává. Utírá si ministerský nos židlí. Nakonec hrábne třeba někam mezi VyVolené.
Těm tleskají, tak jim dá školství.
Jenže vláda, velevážená česká politiko, to je zcela jiná činnost.
