Do této story zasadil premiér Topolánek návrh nové koaliční smlouvy – Sedm statečných reforem pro budoucnost.
I expremiér Paroubek se inspiroval. Jeho idol Gerhard Schröder takřka před čtyřmi lety představil sérii reforem Agenda 2010, a tak i on nedávno prezentoval stejnojmennou strategii.
Sedm statečných je evidentně programem poučených liberálů. Je zde pochopení pro investiční pobídky. Počítá se s převodem peněz z privatizace ČEZ na náklady důchodové reformy.
Předsednictví EU bude klíčové
Program již neobsahuje tvrdou verzi rovné daně, ale jakousi její pseudovariantu s rozdílnými sazbami pro DPH.
Agenda 2010 se v osmdesáti procentech se Sedmi statečnými protíná. Oba návrhy stavějí na zjednodušení života pro podnikatele nebo na stabilizaci státního rozpočtu.
Tíhnou k uvalení moratoria na přijímání zákonů zvyšujících mandatorní výdaje, shodnou se na důrazu na vzdělání lidí a na klíčové věci v rámci mezinárodních vztahů země – předsednictví ČR v Unii.
Zeštíhlený sociální stát
Jeden z programů má za cíl směrovat zemi k typickému modernímu sociálnímu státu. Tento pojem si můžeme nadefinovat různě, ale dejme tomu, že představa je vytvořit ekonomiku ve stylu labouristů v Británii.
Druhý nabízí zeštíhlený sociální stát, tíhne k liberálnějšímu pojetí postavení občana v ekonomice – navrhuje snížení daní, ale i zrušení či snížení dávek, jako je porodné, pastelkovné nebo pohřebné.
Sedm statečných správně zdůrazňuje zavedení regulačních, lépe řečeno motivačních poplatků ve zdravotnictví a brojí proti zneužívání systému.
Nesprávná opatření
Agenda 2010 se zase nebojí vybídnout k jednoznačnému rozhodnutí o podpoře dalšího rozvoje jaderné energetiky, která je pro nás jako zemi s omezenými obnovitelnými zdroji skutečně klíčová.
Naopak, nesprávným opatřením v Sedmi statečných je odstranění všech automatických valorizačních schémat, tedy indexace důchodů o inflaci. V tomto případě je totiž dána přednost vůli politika, tzv. diskrečního opatření, před pravidlem.
Správným řešením je naopak co nejvíce politikovi omezit mluvit do valorizace. U Agendy 2010 jsou zase navržena opatření, u kterých již předchozí vláda prokázala nezájem je prosadit: audity, stropy na pojištění, závazný výklad zákonů ze strany daňové správy.
Na reformách musí být shoda
A co dál? Klíčové je, kdy budou v České republice volby. Budou-li do dvou let, pak se ocitne Sedm statečných i Agenda 2010 v pasti.
Rok před předčasnými volbami začne populistická kampaň, a to se nepopulární změny obvykle nedělají.
Bude-li vytvořena stabilní vláda na čtyři roky, pak je realizace reforem pravděpodobnější.
Tvrdá opatření by však musela být provedena co nejdříve. A hlavně, musela by na nich být široká politická shoda. Třeba na důchodové reformě, o které se mluví již léta a jak Sedm statečných, tak Agenda 2010 ji podtrhují.
Dopad na státní rozpočet je nejasný
Možná řešení a praktické provedení reformy jsou dávno detailně propočítány díky Bezděkově komisi, ale skutek vždy jaksi utek.
Kromě termínu voleb je klíčová rozpočtová odpovědnost navrhovaných opatření. Chybou obou strategií je, že neobsahují propočítaný dopad jednotlivých návrhů na státní rozpočet.
Na příkladu zmíněné pseudovarianty rovné daně: Sedm statečných ji navrhuje uplatnit od konce roku 2007. Ale o sazbě a konstrukci daně, hlavně pak o odpočitatelné položce nehovoří.
Jaký by měl být cíl?
Pokud by politici tíhli například k 15 procentům, k velké odpočitatelné položce a zároveň ponechali výjimky u DPH, pak mohou v roce 2008 připravit státní rozpočet až o 100 miliard korun.
Co nejlepšího si tedy vzít ze strategií původem od profesionálního pistolníka Chrise a kancléře Schrödera? Společným cílem by měly být buď rychlé předčasné volby, nebo široká politická shoda.
Následně prioritně provést reformy zaměřené na výdaje státního rozpočtu. Tedy audity běžné spotřeby vlády a jejího fungování, výstavby dálnic a dotací podnikům, v neposlední řadě pak racionalizovat mandatorní výdaje.
A až po jejich úspěšné realizaci diskutovat o dalším směřování ekonomiky – buď ponechat zdanění a spolu s tím zvýšit motivaci k práci nepřímo, nebo snížit daně a zvolit liberálnější model, bude-li na to ekonomika mít.
