Většina pracovníků neziskové sféry se již nyní potýká se špatnou organizací rozdělování státních peněz a jejich nedostatkem. Týká se to zdravotníků a sociálních pracovníků, ale i učitelů, zaměstnanců občanských sdružení zdravotně postižených a podobně.
Jejich situaci velice komplikuje také skutečnost, že stát způsob financování jejich práce zřejmě ani nezajímá a do budoucna s ním vůbec nepočítá, a to ani po stránce legislativní. O tom, že například veškerá sociální péče má být vyjmuta z rozpočtu státu a má přejít zcela pod kompetenci krajů se již psalo a diskutovalo, a je známo také to, že tento krok nemá žádnou oporu v zákoně, chybí příslušná legislativní opatření v podobě zákona o sociálních službách. Přesto se však tato "pohroma" zřejmě uskuteční. Krajská zastupitelstva budou rozhodovat kupříkladu o tom, jaké organizaci zdravotně postižených přidělí peníze a jakou nechají padnout. Podle čeho se budou kraje rozhodovat? Obávám se, že podle osvícenosti tamních úředníků a také podle toho, zda v příslušném kraji mají peníze, či nikoliv. Vám dáme, vám ještě taky, no a na vás už se nedostane. Nastane u nás migrace zdravotně postižených? Budou se handicapovaní lidé stěhovat z krajů bohatších do chudších? Myslí si snad představitelé našeho státu, že tímto krokem neziskovky vychovají k větší samostanosti? Že budou pracovníci neziskovek více motivováni k tomu, aby si hledali sponzory ze soukromých zdrojů? Pak je jako pracovník občanského sdružení zdravotně postižených musím upozornit, že pro kvetoucí sponzoring musejí být vytvořeny také příznivé legislativní podmínky. A jak je tomu u nás? Firmám se sponzoring prostě "nevyplatí".Ne každé sponzorství je totiž viditelné na veřejnosti a slouží zároveň jako reklama. Proto by měly mít sponzorující firmy a společnosti šanci získat od státu také jiné výhody, například daňové úlevy. Současná situace sponzoringu nepřeje. Bez problémů sponzoři podporují snad jen oblast sportu, právě pro jeho mediální sledovanost. Nedávno mi to jeden zainteresovaný sportovní sponzor vysvětlil slovy, že sport je záležitostí pro každého, je to "taková přirozená součást života." Takže asi budeme muset všechny zdravotně postižené lidi vyhnat zdolávat Mont Everest, nebo se domluvit na hromadném seskoku padákem. Čím více lidí bude seskakovat, tím více bude přítomných novinářů a tím více sponzorů akci podpoří. To, co zbyde, si rozdělíme mezi naše organizace. Bude nás tolik, abychom vydělali peníze pro všechny naše zdravotně postižené spoluobčany?
ing. Lucie Křesťanová
