Kromě jiného teď vidíme, že takových vodních metafor má čeština desítky ne nadarmo. Dovolím si použít ještě jedno - při obnově bychom měli udělat vše pro to, abychom vodu proměnili ve víno.
Kdo viděl trosky, bezmoc, léta zmařené práce, nánosy smrdutého bahna, může to mít za cynický vtip. Kdo zažil, jak mu do domu třeba vtrhla houba, nebo mu praskl vodovod, ten mi však možná dá za pravdu. Donutí-li nás něco k opravdu velkému úklidu, vymeteme i letitou špínu, zasádrujeme vyviklané hmoždinky a vyluxujeme i za těžkým nábytkem.
Když bude mít země schopné vedení a trochu štěstí, tenhle efekt velkého úklidu ji nemusí minout. Ministr Němec nám slibuje, že za několik měsíců nepoznáme, kudy tekla voda. Buďme ještě náročnější a optimističtější.
Rok po velké vodě by to v republice mělo vypadat lépe než den před ní. Nejde jen o to ušetřit na stíhačkách a vrátit věci do původního stavu. Navzdory všem optimistickým předpovědím se Česko pořád nevzpamatovalo z rekonvalescence či kocoviny po komunismu a belhá za civilizovanou Evropou.
Nyní je postihla další rána. Je to skoro na oprátku. Nebo na pořádně vyhrnuté rukávy. Stržené silnice se dají zflikovat. Ale lze postavit nové. A už ne socialistické, ve kterých každá zima udělá skoro stejné výmoly jako velká voda.
Obnova po povodni by mohla pomoci zatím ve srovnání se západní Evropou stále strašlivě zanedbané infrastruktuře. Mohou vzniknout nová pracovní místa a nové příležitosti pro drobné podnikání.
Pokud premiér Špidla pouze neroztočí tiskařský lis na nové Palacké a Masaryky, ale pokusí se svést energii a pracovitost lidí do správného koryta, může se zlé proměnit v dobré. Žádné hurábudovatelské úsilí není na místě, jen normální inteligentní práce. Víme, že tichá voda břehy mele. A nemusí pršet, stačí, když kape. Bude to ještě moře práce, ale nakonec bychom měli být za vodou.
