Neříká ovšem s kým. Partnerů k debatě mnoho nemá. Nesmluvní opozice nebude mít pražádnou chuť opozici smluvní pomáhat - menšinovou vládu socialistů si vymyslela ODS, ať si tu svou misku vyjí sama.
Nebudeme hasičem, hlásí Cyril Svoboda. S rozkoší bude přihlížet, jak obtížně ODS setřásá okovy opoziční smlouvy. Jistě ho však musí napadnout, jak velký požár nechá rozhořet - aniž by si přižehl čtyřkoaliční kabát. Aby mu nevmetli: vy jste spustili vládní krizi.
Říká tedy: S Klausem jsme se dohodli, že nebudeme vyvolávat vládní krizi kvůli rozpočtu. Ale pozor na druhé koleji: kdo pustí Zemana k rozpočtovému hýření, odpyká to.
Před volbami chce každý oslnit a získat. Vláda varuje, že zmrazený rozpočet způsobí příští rok úpadek země v mnoha směrech. Takové varování lze otočit: nabubřelý rozpočet nafoukne předvolební bublinu úspěchu. Ta po volbách splaskne, ale vítěz bude mít čtyři roky, aby nepříznivý dojem zahladil.
Být před volbami štědrým plýtvalem publikum jistě ocení. Ale možná také ocení strohého šetřílka. Udělat dojem bude asi žádanější než udělat rozpočet. Ten počká - strany jdou do války o všechno.
Přesněji o to nepatrné několikaprocentní vítězstvíčko. Kdo bude ve volbách první, ten povede jednání o vládě s druhým a třetím. Pak teprve začne politika.
Začít by však mohla i dříve.
Možná, že dobré body od publika dostane i ten, kdo se aktivně chopí rozpočtu, vrátí jej do reality, naplní jej skutečnými čísly, zkrotí hýřily a nelekne se temných věšteb. To je požadavek pro českou politiku příliš opovážlivý.
Vyžaduje vzdát se obvyklé pomstychtivosti a věřit, že volič prokoukne předvolební hluk a ocení hlavně realistickou, byť méně zvučnou politiku.
