A na konci roku vláda opět uhradí dlužné miliardy. Nový ministr slíbí - jak jinak - novou koncepci...
Zkusme být optimističtí. Možná, že ministryně Součková na konci ledna skutečně předloží životaschopnou reformu a vláda pochopí, co je kořenem potíží ve zdravotnictví: nikdo, kdo v něm utrácí veřejné peníze, nemá racionální motivaci šetřit a nikdo není za opakované ztráty zodpovědný.
Popisujeme dnes v listě paradoxy zdravotnictví, které z výše uvedeného plynou. Mnohé z nich pacienti dobře znají. V nemocnicích jsou leckde fronty na lůžka, ale nemocnic je podle nejedné expertizy moc.
V ordinacích je ráno tlačenice, ale po obědě ani noha. Zdravotní zařízení jsou zadlužená, ale investují do nových přístrojů, které nevyužijí na sto procent. Stát nasype ztrátovým nemocnicím peníze, a přitom říká, že některé z nich zaniknou.
Pacient je držen na lůžku týdny kvůli pár vyšetřením (a úhradám od pojišťoven)... Premiér Špidla - poté, co odmítl motivační spoluúčast - pravil, že peněz je ve zdravotnictví dost.
Svým způsobem má pravdu: 150 miliard pro deset milionů lidí (i když se ve zdravotnictví dají utratit libovolné peníze). Jen z měsíčního platu 15 tisíc jde na zdraví 24 300 korun ročně.
Jak je tedy možné, že dosavadní regulace "shora" nedokázaly zabránit plýtvání a chaotickému řízení? Protože pořád není nikdo opravdu nucen šetřit a ten, kdo šetří, není nijak odměňován. Takový systém by nefungoval ani při prodeji ponožek.
Pacienti se musí chovat jako opravdu pojištění lidé a ne jako zákazníci gratis samoobsluhy. Pojišťovny musí pracovat jako pojišťovny a ne jako přerozdělovny peněz. Lékaři a nemocnice musí být honorováni slušně, ale i podle schopnosti hospodárně léčit.
A politici? Musí už přestat kalkulovat s tím, že si kdykoli mohou vykoupit klid ve zdravotnictví našimi penězi.
