Pak se přece jen vynoří další šik. Každý ale šlape jinak, bubny nebubny. Polovině gardy plandá pupek zpod košile, jeden chlapík v černé uniformě se při pochodu šťourá v nose, druhý si posouvá sluneční brýle. Vedle něj si to rázuje až příliš horlivá gardistka.
Vypadalo to jako legrační, nepříliš sehraná hra na vojáky. Jenže tuhle protiromskou a protižidovskou Maďarskou gardu se vláda premiéra Gyurscánye snaží postavit mimo zákon. V květnu bude soud opět jednat o jejím zrušení.
Ovšem v sobotu jí na budapešťském náměstí veřejně přísahalo věrnost dalších 600 extremistů oblečených do černých uniforem, které připomínají ty, co v Maďarsku nosili fašisté za druhé světové války.
Gardu založilo loni v srpnu extrémně nacionalistické Hnutí za lepší Maďarsko, jež se také označuje zkráceným názvem Jobbik.
Hlavním cílem gardy je podle vyjádření jejích členů sebeobrana Maďarů před údajnými útoky z okolních států, tedy Slovenska, Rumunska či Srbska, v nichž žije početná maďarská menšina. Existenci sdružení dlouhodobě kritizují vlády mnoha evropských zemí, včetně slovenské.
Kdo pomůže, když ne my?
"Když tu nebude garda, kdo lidem pomůže?" hřímá z pódia jeden z gardistů. Příslušníci šiku se sami pasovali na ty, kdo vezmou spravedlnost do svých rukou. Obzvláště chtějí být nekompromisní k "nepracujícím Romům".
Ti již počátkem března předali premiérovi petiční archy s 68 tisíci podpisy. Maďarskou gardou se cítí zastrašováni. "Nestrpíme polofašistické organizace oblečené do uniforem," podpořil je tehdy Gyurscány.
Avšak v sobotu se stovky gardistů nerušeně oblékly do svých uniforem a černými bagančaty přišly zadunět Budapeští. Další stovky jejich příznivců je přišly poplácat po ramenou a zamávat nad jejich hlavami vlajkami a prapory, které mohly ještě narychlo koupit u stánků za v přepočtu 650 korun.
"Tohle je pro mě nejšťastnější den v životě, protože poprvé vidím celou gardu pohromadě. Rozšiřujeme se do celé země, že už je nás velká síla. Vloni jsme přišli o jednoho člena. Zemřel. Ale jeho syn je tady!" hlásá do mikrofonu velitel gardy István Dósa.
"Vláda nás sice chce zakázat (náměstím se ozývá nesouhlasné bučení), média nás nesnášejí, ale my přesto existujeme! Nakonec ani vláda proti nám žádné kroky nepodniká. Ví, že lid je na naší straně!" dodává gardista za bouřlivého potlesku přihlížejících.
Dav se dostává do varu. A ve chvílích, kdy spustí nacionalistická "hymna", pochvalně podupává. Ti, co neznají slova, alespoň souhlasně pokyvují hlavou. To pravé vytržení má ale teprve přijít.
Mikrofon si bere exarcibiskup reformované církve Lórandt Hegedus. "Bůh je náš pán! Garda bude lidem pomáhat proti nespravedlnosti a nelidskosti. Gardista vidí Boží vůli. A když je dobrý, je dobrý pro svět i pro Maďarsko. Všude kolem nás jsou andělé!" burácí.
Někdo mě tahá za rukáv. To důchodkyně s andělským úsměvem, s háčkovanou taškou v barvách Maďarska nabízí podpisový arch a žádá peníze na podporu gardy.
Táhni domů, zabijeme tě!
Mezitím se vedle strhla bitka. Gábor Makkay to nemohl vydržet a vytáhl z kapsy vajíčka. Pokusil se strefit jednu z vypulírovaných uniforem. "Žide, zabijeme tě! Táhni domů!" křičí za ním dav, když ho odvádějí pořádkové síly. Pár mužů s nepříčetným výrazem ve tváři do něj kope. "Je to agresor!" vysvětluje policista. Jenže na čí straně vlastně stojí?
Ve stanovách gardy se píše, že jejími členy mohou být i policisté a hasiči. Pomáhat mohou i v civilu, nebo pokud jsou v práci, tak ve své uniformě. Důležité je, aby platili stovku měsíčně.
Přihlásit se do gardy mohou jen Maďaři. Po vyplnění vstupního formuláře adepty čeká tvrdý fyzický a psychický výcvik. Právoplatnými členy se stanou, až když odpřisáhnou gardě věrnost a poslušnost.
"Nesmím se s nikým bavit," odpovídá disciplinovaně na anglický dotaz jeden ze členů gardy maďarsky. Když se však k jinému s dostatečně loajálním výrazem přitočí překladatel Gyula, dozví se ledascos.
"Dnes tu složilo přísahu šest stovek gardistů, dohromady nás tu bylo 2 800. Přijely autobusy z celého Maďarska! A to garda vznikla teprve před rokem! Za dva roky nás bude víc než všech policistů a můžeme konečně svrhnout vládu," pochvaluje si po ceremonii chlapík v uniformě.
Dívky se mezitím s obdivem tulí ke svým milým. Těm, co dnes měli velký den. "Udělali si ceremonii na náměstí Hrdinů, těch opravdových hrdinů, co jich bylo v celé historii Maďarska. A teď se jimi cítí být sami," komentuje přísahu Gyula a znechuceně odchází: "Na tohle nemám žaludek."
