Ne že by už leckde nevisela stříbrná koule, neblikal vánoční stromek a z regálů nepřetékalo vánoční želé. Ale i tak mám pocit, že obchodníci letos rezignovali na svou oblíbenou hru Kdo dřív. Nezačali nás Vánocemi dojímat už s padáním prvního listí a ždímat z nás city obvyklým a natolik brutálním způsobem, že na čtyřiadvacátého večer už zbylo leda na kýčovitou přetvářku.
Z duše to předčasné předvánoční harašení nenávidím, permanentní Vánoce jsou jako permanentní léto. Vánoce i léto ve skutečnosti miluji, obojí si tudíž chci vychutnat v koncentrované a nerozplizlé podobě, až přijde jejich čas.
Možná jsem se jen letos konečně stala vůči vánočnímu závodění imunní. Ale nejsem sama, komu připadá, že je tu, světe, div se, pořád ještě listopad.
Říká se, že je to jeden z dopadů krize. Že letos budou celosvětově chudší svátky.
Na Wall Streetu končí mejdany, tamní bankéři si naříkají, že jejich manažeři přišli s "volovinou zrušit vánoční večírky". Touhle volovinou to však zdaleka nekončí, nižší budou i jejich každoroční odměny.
V Británii spočítali, že lidé letos za Vánoce utratí o sedm procent méně. Ne že by to tolik vadilo.
Počítali tu totiž i před třemi roky a dospěli k dosti hrůzné statistice konzumní společnosti: Vánoce každý rok vyprodukují tři miliony tun odpadků, mezi nimi miliardu papírových vánočních blahopřání, které vzápětí skončí v popelnicích stejně jako dva miliony starých počítačů, třetina nesnědených potravin, balicí papír ze 70 milionů balíků, které Britové nakoupí k Vánocům po internetu, a osm milionů vánočních stromků. Finanční krize tak může mít i jistý očistný efekt.
Češi si ji ještě tolik neberou, jen málokdo říká, že ji už pocítil, a každý druhý ji aspoň odložil: přijde prý napřesrok. Zatím prožívají cosi jako krizi důvěry, šetří a méně nakupují.
Leč zdejší počtáři jsou o poznání optimističtější než ti britští: Češi prý nakonec stejně utratí za Vánoce víc než loni. O malinko, o půl procentíčka, ale stejně.
Nepochybuji o tom. Možná bych na to dokonce i vsadila: oč více jsme teď zpomalili, o to větší vánoční třeštění záhy propukne. Průměrný Čech miluje utrácení a plné nákupní košíky. Rád si na hromadění zvykl, jen to nerad přiznává.
A nerad si to nechává vzít. I mé zhýčkané děti končí debatu o tom, co bude k večeři, drzou esemeskou: Takze zas chleba, to sme dopadli.
Půjčím si tu větu: ano ano, takhle jsme dopadli. Na první místa v žebříčku hodnot cpeme v dotaznících zdraví, ale zrovna v tom jsme, zdá se, mnozí trochu pokrytci. Až nám teď hejtmani zruší třicetikorunové poplatky u doktora (rozuměj jeden z našich příspěvků na zdravotní péči), zakřičíme třikrát hurá: Bude líp! Bude na nákupy! Na Vánoce!
