Představme si, že se pan Gross naoko omluví a pan Kalousek naoko omluvu přijme.
Problém s premiérovými financemi bude pokračovat a kdokoliv ho kdykoliv bude moci vrátit do hry.
Lidovci si nepolepší, naopak budou čelit kritice, že zbytečně ohrozili stabilitu vlády, bez rozmyslu zaútočili a pak se zbaběle stáhli. Sociální demokracie pak bude ponížena i omluvou neomluvou. Komu by to prospělo?
Sociální křesťanští demokraté však v posledních dnech jako by jednali proti vlastním zájmům. Celá vládní krize je výsledkem chybných politických úsudků a zkratového jednání z obou stran:
1) Premiér naprosto neadekvátně reagoval na fakta zveřejněná o nejasnostech v jeho financích a o podnikání paní Šárky Grossové. Vzbudil silné pochyby o tom, zda mluví pravdu.
2) Křesťanští demokraté vystoupili s požadavkem na to, aby ministerský předseda podal demisi, a to v době jeho nepřítomnosti a aniž předtím konzultovali s kolegy ve vládní koalici. Tím se zbytečně vystavili do pozice politických atentátníků, ačkoliv jejich požadavek je oprávněný: pan Gross skutečně ztratil důvěryhodnost vrcholného státníka.
3) Sociální demokraté reagovali na útok jako falanga. Jednoznačně se postavili za svého vůdce, aniž nechali prostor pro řešení prokazatelných rozporů v jeho výpovědích a z toho plynoucích podezření.
4) Miroslav Kalousek nejprve svou hrozbu zmírnil, pak naopak přitvrdil návrhem naprosto nepřijatelné postní dohody, ponižující sociální demokraty. Tím zesílil podezření, že mu nejde v první řadě o demisi zkompromitovaného politika, nýbrž o sobeckou hru.
Je nejvyšší čas se vrátit k čistému řešení nesmiřitelného konfliktu. Stanislav Gross má podat demisi. Když to neučiní, musí křesťanští demokraté odejít z vlády. Musí věřit, že voliči jsou natolik inteligentní, že jejich krok ocení.
