BubbleGun publikuje téměř všechno a občas nad tím už ani nelze zavírat oči. Ať už jde o prvoplánové násilí, absenci smysluplného děje nebo nepřehlednou kresbu. Od kritiky však tvůrce chrání posvátná nálepka „fanzine“, s níž se jen těžko polemizuje. Zároveň sborník nabízí nikoliv bezcenný průřez nepříliš známou českou komiksovou tvorbou, která je co do úrovně a stylu neobyčejně různorodá. O to více potěší a zapůsobí opravdu kvalitní komiksy, které mají v „Bubláku“ již od prvního čísla také místo. Zaběhlí autoři si rozšiřují fanouškovskou základnu, ti méně zkušení se zlepšují. Mají totiž šanci publikovat svá dílka a zároveň se učit od skutečných profíků. V tomto ohledu si může BubbleGun odškrtnout jednu z nejpřínosnějších funkcí fanzinů.
Obálka druhého čísla BubbleGunu
Obálka třetího čísla BubbleGunu
Obálka pátého čísla BubbleGunu
Z ciziny raději ne?
V průběhu let se z útlého sešitu stal plnohodnotný almanach širokého spektra tvůrců. První sešit měl půlstovku stran, dneska jich má již 156. Provizorní černobílou obálku vystřídal působivý komiksový výřez. Z konceptu komiksového fanzinu již bohužel vymizelo nějaké ústřední vytyčené téma, které provázelo několik prvních dílů. Specializace obsahu skvěle fungovala například u třetího sešitu BubbleGunu, který obsahoval pouze komiksy od ženských autorek. Navíc se neomezil pouze na Českou republiku, na obsahu se podílely i kreslířky z Dánska, Německa či Francie. Organizace unikátního projektu však tvůrce zřejmě odradila a fanzinu od tematického ladění upustil.
O publikaciBubbleGun 6 Ňácí borci z Brna, Brno 2012, 158 stran, |
Kromě komiksů poskytuje BubbleGun zpestření v podobě publicistických článků, rozhovorů s osobnostmi komiksové scény či drobné zajímavosti z oblasti komiksu. V nejnovějším čísle může čtenář uvažovat nad vztahem komiksu a hudby, starší čísla rozebírají například české fanziny nebo nejnásilnější scény v dějinách komiksu.
Ze šestého čísla BubbleGunu
Vláda násilí a působivé kresby
S šestým dílem BubbleGunu přichází další drobný krůček kupředu – první celobarevný komiks. Věrní čtenáři si tak mohou naplno užít krvavé scény, bez nichž by Bublák nebyl Bublákem. Luxus barevného provedení si sice vysloužil pouze drsný Detektiv Kučera od Dana Černého, právě on však celkem přesně vystihuje charakter typického „bubláckého“ komiksu, ve kterém nesmí chybět krev, trocha drsné erotiky a hlavně sžíravá ironie. Do stejné kategorie zapadá také Lukáš Divácký - další fanzinovská hvězda se svérázným stylem kresby a vyprávění. Mladý autor se nebojí předhodit nevinné sirotky kanibalům ani provádět amatérské chirurgické zákroky s domácími zvířaty, zároveň nezapomíná na ironický nadhled.
Obálka šestého čísla BubbleGunu
Ze šestého čísla BubbleGunu
Další skupinou komiksů dokreslující typický profil BubbleGunu jsou ty, které zaujmou primárně stylem kresby. Ta většinou zcela přebije děj, popřípadě vyžaduje příklon k příběhovému minimalismu. V šesté knize je to například Viktor Svoboda a jeho dílko Na střílenou, komiksy Souboj a Chyba Karla „K-OS“ Osohy nebo hmyzí Twist Martina Kováčika. Největším lákadlem BubbleGunu je právě volnost tvorby, která z každého komiksu dělá originál. Autor není omezen ani tematicky, ani stylově, což zaručuje směsici tvůrčích procesů a vyjádření.
Z pátého čísla BubbleGunu
Fanoušci fanouškům s láskou
S každým dílem BubbleGun přichází nejen zdokonalení konceptu, ale i noví autoři se svými nápady. Slabinou tohoto fanzinu je neucelenost, chybí profily publikovaných autorů a množství publicistických článků silně kolísá. Přehlednosti by neuškodilo členění fanzinu do rubrik, popřípadě zavedení tematických seriálů. Chaos a trocha organizačního punu k Bublákovi patří, přece jen vychází nepravidelně a nepochází z dílny vydavatelství, nýbrž přímo z rukou komiksových fanoušků. BubbleGun proto vyžaduje podobný přístup, jaký se uplatňoval u literárního samizdatu. Buďme rádi, že existuje, a přiznejme si, že trocha anarchie ještě nikoho nezabila.
