"Člověk měl zafixováno, že na Západě je trochu větší pořádek. Ale ten nepořádek je tu občas stejný jako u nás. Kdyby po Grand Place chodila četa uklízečů dokola, měli by celý den co dělat," poznamenává Jitka Hejná po dni stráveném v rušném centru.
Při procházkách Bruselem mohli manželé srovnávat s tím, co je doma. Občas byli překvapeni.
"V našich školních jídelnách se teď podle unijních předpisů nesmí křížit zpracování masa, zeleniny a tak. Když jsme se tady dívali do některých restaurací, křížilo se jim tam úplně všechno," konstatuje Jaroslav Hejný.
"A že by tam byly nějaké bezdotykové vodovodní baterie, jaké nyní vyžadují hygienici u nás? Ani náhodou! Některé věci u nás byly asi trochu unáhlené."
Ví, co říká. Jako ředitel školy v Brankovicích se musí postarat i o to, aby předpisům EU odpovídala školní jídelna. Úpravy budou stát dva miliony korun. Tyto peníze by měla obstarat obec s ročním rozpočtem čtyři miliony korun, z kterého už tak padne čtvrtina na běžný provoz školy.
Ale po procházce Bruselem má pan Hejný aspoň jednu útěchu: "Po vstupu do unie se nemáme čeho bát," říká při vzpomínce na "dodržování" pravidel EU přímo v jejím srdci.
Samotný Brusel jako historické město jemu ani jeho ženě moc neimponoval. "Historicky, památkami, to na Prahu nemá. Přijde mně to spíše jako Brno."
Oba manželé byli udiveni necitlivostí, s jakou se tady stavěly nové budovy vedle starých: "Mají tu starý gotický kostel Notre Dame a hned vedle něj umístí supernovou stavbu!" To zděsí každého návštěvníka Bruselu: však také "bruselizace" je obecně přijímané označení pro to, jak zničit vlastní město.
Ale jedno si oba manželé nemohli vynachválit: vstřícnost místních lidí a připravenost pomoci, když cizinec něco hledá. "Jsou tu velice ochotní lidé – nakonec jsme se domluvili všude."
Nebylo to vždy jednoduché. Pan Hejný mluví německy, zatímco v Belgii se mluví francouzsky a vlámsky. A tak často musela pomoci angličtina, i když ji obě strany znaly jen zlomkovitě: "Jednoslovné výrazy, jako když se vysílá morseovkou, nám musely stačit na upřesnění, kde jsme a kam máme jít," vzpomíná pan Hejný s úsměvem.
K dobré náladě možná přispělo i to, že se nechal svést k ochutnání belgického národního jídla – mušlí s hranolky – a k ochutnání jedné z místních pivních specialit: ve vysoké úzké sklenici mu přinesli malinové pivo.
Oba manžele těší i vzpomínka na domov, kde nečekaná výhra všechny v jejich okolí potěšila. "Všichni nám to doma přáli. Nikdo nám nezáviděl a neříkal: No jo, ty se máš," vypráví paní Jitka.
