O hokejovém zápasu čtěte zde |
Brněnské náměstí Svobody bylo modrobílé. Když v druhé třetině Leoš Čermák vstřelil vyrovnávací gól Komety, ruce se šálami vystřelily nahoru a holubi polekaně vzlétli na střechy. "Le-oš, Le-oš, Le-oš," skanduoval dav. U stánků bylo plno.
"Kde stojíte?" křičel bezradně do telefonu Roman Turek a rozhlížel se, kam se mu kamarádi rozutekli. "Přijeli jsme ze Slavkova, musím je najít, aby mi neujeli," rychle se rozloučil. Fanoušci obstoupili místa u výkladních skříní, každý hledal to nejlepší místo, aby viděl a přitom byl mimo mačkanici před obrazovkami.
"Přišla jsem se podívat na chvilku, je tu dobrá nálada," pochvalovala si dvaasedmdesátiletá Marie Jašková. Vedle stojící mladíci nepřetržitě hlásili Kometa, Kometa, Kometa…! "Mě to tady nebaví," tahala za dres svého tatínka pětiletá Johanka. "Vydrž, už půjdeme," sliboval táta s očima upřenýma na obrazovku.
Dvě velkoplošné obrazovky na náměstí Svobody doprovázel také bohatý kulturní program. O přestávkách čekaly fanoušky různé soutěže a rozhovory s legendami brněnského hokeje.
