Strašná nejistota u Berků a Kovářů se proměnila ve strašnou jistotu. "Tahkle to alespoň vyjádřil můj bratr. Věřit ovšem až do konce, že kluky někdo unesl, nebo že před něčím museli utéct třeba do jižní Ameriky, by bylo z oblasti sci-fi," přiznává Antonín Berka, otec Jiřího Berky, že si definitivu připouštěl už dlouho předtím.
Několikrát rodiče obou dumali nad mapou, vyptávali se svědků, prohlíželi fotografie z filmů nalezených později u svých synů. Co se tehdy ve výšce přibližně 3700 metrů nad mořem stalo, ovšem ani více než pět měsíců poté nedokáží s jistotou říct.
První zprávy hovořily o tom, že horolezce zasypala lavina. "Nebyli dobrodruzi, oba byli zkušení, mají za sebou například výstup na Huascarán, Jarek Kovář byl v Himalájích. Měli velmi dobré vybavení. I když v tom místě byla lámavá skála, nevěříme, že by spadli při vlastním lezení," vyvrací některé teorie Antonín Berka.
"Navíc patřili k těm opatrnějším, kteří, když hrozilo nebezpečí, dokázali říct nejdu," dodává Jaroslav Kovář starší.
Z mnoha dalších verzí proto oba považují za nejpravděpodobnější tu, že se při hřebenové túře pod horolezci utrhla sněhová návěj. "Mohlo to ale také být úplně jinak," připouštějí.
Blízcí pohřešovaných v horách se obvykle v podobných okamžicích okamžitě chytají každé, byť jen teoretické naděje, například že horolezci jsou někde ukryti před nepříznivým počasím. "Kluci byli schopni se zahrabat a vydržet do dalšího dne. Navíc měli mobilní telefon," připomíná Jaroslav Kovář starší.
Okamžitě vyhlášené pátrání však záhy zmařilo husté sněžení, při níž se místy nahromadily až čtyři metry bílé pokrývky. Následně v této oblasti začaly padat laviny. A do čerstvého sněhu záchranáři nemohli, aby se v něm nepropadli.
Brněnským horolezcům ovšem už velmi pravděpodobně stejně nikdo nemohl pomoci. Podle odhadů, vypočítaných z toho, kde se těla našla, totiž letěli dolů několik set metrů po skále a dalších dvě stě metrů po ledovci.
"Devadesát procent horolezců přežije, ale je pravda, že někdo z Brna si to každý rok odnese," rmoutí Antonína Berku.
Jeho syn se potatil, od malička jezdíval do Vysokých Tater, v horách byl jako doma a miloval skialpinizmus. "V Alpách teď byl každých čtrnáct dní. Spíš jsme se doma báli, že se někde nabourají s autem," říká otec trpce.
Oba zahynulí horolezci byli svobodní. Jaroslav Kovář však po sobě zanechal malou dcerku a její matku, kterou si podle rodičů Kovářových hodlal na podzim vzít.
 Skupina italských a francouzských záchranářů vyhrabává ze sněhu těla zahynulých brněnských horolezců Jiřího Berky a Jaroslava Kováře. |
