Skupina Darkstar | foto: http://darkstar.ws

Britští Darkstar výtečně zhudebňují rušné ticho velkoměsta

  • 0
Nové album britského hudebního projektu Darkstar patří k doposud nejlepším letošním albům. Recenzent Benjamin Slavík označuje jejich novinku News From Nowhere za zdařilý zvukový obraz rušného, ale současně tichého nočního velkoměsta.

Pustit si nové album Darkstar News From Nowhere ve dvě odpoledne v tichém pokoji při kafi a sušenkách, nebo naopak, když v půl třetí ráno procházíte středem pražského Václaváku plného kurev, dealerů, opilců a svítících neonů, vyvolá zcela jiné zážitky. První varianta nabídne introvertní písničky, které se ztrácí v mlze elektronických šumů. Při druhé budete poslouchat soundtrack žité situace.
Ony šumy, ruchy, pazvuky, elektronické ozvěny přicházející v pravidelně nepravidelných rytmech, ony chytlavé nápěvy nemají daleko k iluzorní představě zvukového obrazu tichého, ale přesto pořád hučícího, šumícího, tiše rachotícího velkoměsta. Už název News From Nowhere tuto emoci potvrzuje: jsou to zprávy odnikud, z prostoru přeplněného tlakem, prázdnotou a neznámými lidmi. Nerad bych vás však mátl: hudební svět Darkstar není post-apokalyptickou dubstepovou depresí, kterou servíruje třeba Burial.

Užít si to sám se sebou

Kronikáři posledních čtyř let budou muset elektronickému stylu dubstep věnovat několik kapitol. Jde totiž o žánr s paradoxní pozicí a polem působnosti. Na jedné straně v posledních letech nevyprodukoval příliš alb, na něž budeme vzpomínat a v příští dekádě novým posluchačům předepisovat jako něco, co jim nesmí utéct (to budou hlavně dvě alba zmíněného tajemného Buriala). Na druhé straně dubstep ovlivnil řadu jiných hudebních stylů a přístupů; vplul do nich a proměnil je, někdy bezděčně, někdy cíleně. Někdy v něco úplně nového (to je třeba písničkář James Blake), někdy ve vulgární popový polotovar (to jsou třeba maskoti tanečních mejdanů s nízkým IQ Rusko nebo Skrillex). O britském projektu Darkstar by se v souvislosti s infiltrováním dubstepu mělo mluvit jen uznale. Využil ho pro samé správné a vzrušující věci.

Obal alba News From Nowhere

Dubstep - minimálně ten, který zpracovávají Darkstar - je jako elektronický styl pomalý, temný, introvertní. Na tanečních akcích, kde rychlý beat žene party dopředu, ho často nepotkáte. Jeho periodické odklepávání rytmu a basové šumy si jeho posluchači nejčastěji užívají ve tmě sami se sebou. Třeba při těch nočních procházkách velkoměstem. Jde o jeden z mála elektronických žánrů, který vybízí k emoční sebereflexi.

Puritánské elektronické sekty

Darkstar jsou často vnímáni jako interpret elektronického diskursu. Nikoliv kvůli tomu, jak zní, spíše kvůli žánrovým komunitám, k nimž přiléhají. Posluchači elektroniky Darkstar považují za „svého interpreta“ a očekávají, že se podle toho bude chovat.

Darkstar zatím vydali dvě alba. První North na značce Hyperdub, druhé News From Nowhere u Warpu. Oba tyto labely platí za razítko kvality. Když vám obě tyto firmy vydají třeba jen singl, hned vám to zajistí pozornost blogerů (a to, že vás registrují blogeři, je dnes víc, než když vás cení mainstreamové časopisy).
Charakter obou alb Darkstar úzce souzní s tím, co obě značky většinou prezentují. Hyperdub je labelem introvertní elektroniky, jeho fanoušci bývají přísnými puritány (nesnesou, aby do jejich svatého chrámu vkráčel někdo z jiného hudebního světa, třeba folkař). Debut Darkstar North otvíral a provokoval komunitní diskuse. Nemluvilo se o tom, jestli jde o dobré album, nýbrž o tom, zda má být součástí katalogu Hyperdubu. Na koláže dráždivých elektronických zvuků a rozlámaných pazvuků jeho posluchači zvyklí jsou, na modulované piano, vyprávění tklivým, možná ublíženým hlasem, už méně. Pokud interpret přijme hlas a zpěv jako vyjadřovací prostředek, je často označen za zaprodance a lynčován. Nespokojení blogeři psali, že dubstepový styl předalbových singlů Darkstar novými ingrediencemi nikam neposouvají, leč vytváří žánr nový - posměšně ho nazvali indie-gay-step. Dubstep pro buzničky.

Skupina Darkstar

Darkstar svým debutem spíše naplnili nový koncept písňového vyprávění, který se rozkládá v mnoha kontextech: ve folkovém (svým trackem vypráví), v elektronickém (pracují s „umělými zvuky“), v popovém (melodie zalézají do hlav posluchačů). Darkstar nejdou na ruku žánrově omezeným posluchačům. Jsou vzrušiví pro ty, kteří se opájejí bohatstvím vrstev hudební postmoderny. Nezařaditelnost a stylový hybrid není v tomto případě zápor, nýbrž znak originality. Darkstar si uvědomují hudební historii a rádi by ji obohacovali, nikoliv duplikovali nebo klonovali. Pozorný posluchač u nich uslyší něco ze šedesátých, něco ze sedmdesátých, něco z osmdesátých, něco z devadesátých, něco z nultých a něco ze současných let.

Záběr značky Warp je výrazně širší než Hyperdubu. Posluchači Warpu jsou tolerantnější, možná vynalézavější, určitě častěji hledající nové impulsy. Warp jednak vyhledává interprety, kteří elektroniku mixují s jinými styly, jednak klidně vydá i kytarovky či folkové interprety. Darkstar se na druhém albu bigotní elektronické komunitě vzdalují a formují ještě postmodernější, instrumentálně bohatší pop než na debutu. Proto je pro ně spojení s Warpem logické. Kdybychom chtěli neznalému zkratkou představit typickou warpovskou produkci dneška, pustili bychom mu album News From Nowhere. Po čtyřiceti minutách by mu došlo, že klíčovým souslovím je „eklektický klimax“.

Pláč z deprese i z radosti

První album Darkstar bylo množné sledovat jako vzrušující zápas potřeby zachovat introvertní dubstepový beat a spojit ho s vypravěčským písničkářským přístupem. Výsledek, v němž se kompromisem uspokojovalo jedno i druhé, šel nazírat pozitivně i negativně. Podle toho, co posluchač žádal. Od podobných bojů se na novince Darkstar osvobozují. Vlamuje se k nim jiný vliv - intenzivní fascinace aktuální tvorbou skupiny Animal Collective, jedné z kapel dneška, na niž téměř neexistují negativní recenze.

Animal Collective - festival Colours of Ostrava 2012, den třetí

Animal Collective

Animal Collective - festival Colours of Ostrava 2012, den třetí

Vrstvený psychedelický pop, který tvoří Animal Collective i nynější Darkstar, na blozích i v oficiálních médiích nejreflektovanějším stylem dneška. Je to hudba, kterou si zazpíváte, zatančíte, v jejímž psychedelickém oparu se ztratíte jako v pestrobarevné mlze. Je to hudba, jež může být soundtrackem pro pátrání ve vlastním nitru. Je to hudba interpretů, jejichž klipy jsou stavěny coby pestrobarevné koláže s „epileptickými“ účinky. Každý měsíc nabízí nezávislá scéna další a další stylové albové podněty. Každý týden tak dostáváme nové kapely s podobnými charakteristikami. Žádná v přehrávačích nevydrží moc dlouho. To automaticky neznamená, že by ty kapely a desky byly průměrné, nýbrž fakt, že toho vychází více, než zvládáme uposlouchat, a také fakt, že tito tvůrci hledají neustále nové podněty, než aby prohlubovali vztahy s těmi již známými.

Přestože obě kapely staví na podobných základech, emoční efekt je protichůdný. Animal Collective nutí tančit, zpívat, vesele se bavit. U Darkstar se kroutíte, hýbete se v bocích, polohlasně si broukáte melodii, ale pořád vám hlavou běží ne úplně příjemné otázky. A také vzkazují: rána jsou vždy těžší než noci a večery. Při poslechu Darkstar můžete plakat: někdy z deprese, někdy z radosti. Pokud bychom však chtěli obě kapely charakterizovat jedním stejným výrazem, psali bychom o iluzivní euforii.


Video