Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Britských Dvanáct čili z koho vzejde letošní vítěz věhlasné Man Booker Prize

  8:48aktualizováno  8:48
Britská Man Booker Prize patří každý podzim k nejsledovanějším literárním cenám. Její systém je nominační, už na ta díla, která se ocitnou v první dvanáctce, se upírá zvýšená pozornost. Podívejme se zběžně na ten úvodní tucet, z něhož 11. září bude vybráno šest dále postupujících děl. Vítěz bude znám 15. října.

Will Self (1961) - vlastním jménem William Woodard - mj. autor prózy Umbrella. | foto: http://www.themanbookerprize.com

Na stránkách Bookerovy ceny se dočteme, že jde o „nejdůležitější literární ocenění, jež má tu moc změnit osudy autorů a nakladatelů“. Zní to pyšně, ale mějme na paměti, že autoři ze zemí Commonwelthu, Irska, Pákistánu, Zimbabwe a Jižní Afriky mají často mentalitu „spojených ostrovů“. Jde o nezanedbatelný trh, jakýsi klín uvnitř globálního amerického knižního obchodu.

Nakladatelský motor a zlatý déšť

Jak u příležitosti čtyřicátin této ceny poznamenal John Sutherland, literární kritik liberálního týdeníku New Statesman, cena je „jeden z mohutných motorů knižního obchodu 21. století“ a Booker „vytváří mezinárodní jméno, uznání a dělá šťastným (ano, šťastným, protože bohatým) autora“. Sutherland připomíná, že „zlatý déšť“ se týká i těch, kteří byli vybráni „jen“ do výběru užšího.

Man Booker Prize byla založena na konci šedesátých let. Původně se jmenovala Booker-McConnellova cena. Roku 2002 vznikla Booker Prize Foundation a společnost jako taková se stala společností investiční pod názvem Man Group. A uděluje onu Man Booker Prize za beletrii. Mimochodem, původní společnost Booker McConnell Ltd, která cenu založila, obchodovala s cukrem, rumem, důlními stroji – a Jamesem Bondem.

Britská Man Booker Prize sice od svého založení v roce 1968 finanční ocenění navýšila (z původních 5.000 liber na nynějších 50.000 liber), není to ale zdaleka Nobelova cena (8 milionů švédských korun), ale ani jiná – například některá latinsko-americká cena. Vítěz španělského ocenění Premio de Novela Ciudad de Torrevieja si odnese 455. 000 dolarů.

Pokud to srovnáme s nejstaršími literárními cenami v Evropě, s francouzskými, mohou se Francouzi oproti „prodejným anglo-saským duším“ nadouvat pýchou. Goncourtova cena nevynese jejímu držiteli více než oněch symbolických 10 euro. (Loňského roku toto ocenění získala prvotina Alexise Jenniho, o níž jsme tu psali.)

Stará garda uvolňuje cestu

Letošního roku stojí na čele poroty Sir Peter Stothard, editor literárního týdeníku Times Literary Suplement: porota vybrala onen tucet ze 145 knih. Čtyři z autorů té dvanáctky pocházejí nejen z menších nakladatelství, jako tomu bylo například loni, ale dokonce běží o prvotiny. To je případ Sama Thompsona a jeho Communion Ten (Splynutí deseti), Rachel Joyceové a emocionálně silné (a v tisku velmi vychvalované) prózy The Unlikely Pilgrimage of Herold Fry (Nepravděpodobné putování Herolda Frye), Alison Moorové a její The Lighthouse (Maják). Čtvrtým debutantem je indický spisovatel Jeet Thayil s románem Narcopolis.

Sam Thompson, autor prózy Communion Ten

Sam Thompson, autor prózy Communion Ten

Spisovatelka Rachel Joyceová, autorka prózy The Unlikely Pilgrimage of Herold

Spisovatelka Rachel Joyceová, autorka prózy The Unlikely Pilgrimage of Herold Fry

Indický spisovatel Jeet Thayil, autor románu Narcopolis

Indický spisovatel Jeet Thayil, autor románu Narcopolis

Spisovatelka Alison Moorová, autorka prózy The Lighthouse

Spisovatelka Alison Moorová, autorka prózy The Lighthouse

Zcela opomenuti zůstali tvůrci jako Martin Amis, Peter Carey, Ian McEwan, John Banville nebo Zadie Smithová... „Stará garda uvolňuje cestu nové generaci,“ píše konzervativní list Telegraph. A propos: skvělou knihu Petera Careyho Parrot a Olivier v Americe (2010) u nás málokdo zaregistroval alespoň zmínkou, jakkoliv patřila k tomu mimořádnému, co v anglicky psané literatuře vyšlo. Jeho letošní kniha The Chemistry of Tears (Chemie slz) je historická beletrie, ale podobně jako u jeho předchozích knih, na zcela jiné úrovni, než bychom čekali.

Nakladatelské domy sledují Man Booker Prize hlavně proto, že tyto „knižní dostihy“ jim mohou přinést neplacenou reklamu: o titulech se všude bude hodně psát – a dojde-li k nějaké kontroverzi, tím lépe. Na výtku, že letos byla opomenuta stará garda, odpovídá šéf poroty Sir Stothard bez rozpaků. „Hodnotíme romány, nikoliv romanopisce.“

Favorité jiných světů: Frayn, Mantelová, Self

Nicméně mezi vybraným tuctem má několik autorů už značné renomé. U nás poměrně zavedený Michael Frayn (1933) je svého druhu klasikem. Jeho hry prosvištěly i českými jevišti – za všechny jeho hra z roku 1982 ve skvělém překladu Jaroslava Kořána: Noises Off (česky: Bez roucha, 1986), jež se hrála v pražském Činoherním klubu blahé paměti. Teď je nominován titulem Skios, což má být jméno fiktivního řeckého ostrova, kde se odehrává jakási konference, na níž dojde ke všemu, co se musí (nejen v divadle) stát: k nečekaným náhodám i záměně totožnosti a nakonec i ztrátě důvěry. Podobně jako u většiny Fraynových divadelních grotesek, i tato kniha je poněkud frivolní meditací nad stavem světa. Pro některé jsou možná jeho charaktery ze „staré školy“, což nemusí být nedostatkem v zemi, kde se sice často mluví o inovacích, zato se tu stále klade důraz na tradici (a na královnu).

Spisovatel Michael Frayn (1933)

Spisovatel Michael Frayn (1933)

Pro nás nemusí být neznámá ani Hilary Mantelová (1952). Argo letos v překladu Petra Pálenského vydalo její prózu Za temnotou (Beyond Black, 2005) a předloni od Michaely Markové překlad díla Wolf Hall, za které Mantelová obdržela roku 2009 právě Man Booker Prize. Její nyní nominovaná kniha Bring Up the Bodies (Vyvrhněte těla) pokračuje, jak mají Angličané ve zvyku, v jakési nekonečné (historické) sérii, jejímž hlavním vypravěčem je opět (jako ve Wolf Hall) Cromwell a tématem vztah k milencům Anny Boleynové. Člověk musí být opravdu, ale opravdu velkým milovníkem anglických dějin, aby tento příběh na tolika stránkách (tentokrát „pouhých“ 432) opět strávil.

Spisovatelka Hilary Mantelová (1952), autorka mj. knihy Bring Up the Bodies

Spisovatelka Hilary Mantelová (1952), autorka mj. knihy Bring Up the Bodies

Pro některé zasvěcené kritiky britských listů je favoritem u nás tvůrce prakticky neznámý. Will Self (1961) - vlastním jménem William Woodard - ve své deváté knize Umbrella (Deštník). přináší úzkostný, satirický a postmoderní příběh o psychiatru Zacku Busnerovi, který přijíždí v sedmdesátých letech minulého století do nemocnice Friern v severním Londýně, aby tu probudil novou drogou mladou dělnici Andrey Dearthovou, uvrženou na konce první světové války zákeřnou nemocí encephalitis lethargica do věčného epidemického spánku. Má to udělat? Je to vůbec etické? Autor v nedávném rozhovoru vysvětlil své zaujetí psychiatrií a drogami (sám bral několik druhů), jeho matka ho kvůli tomu ostatně poslala k psychiatrovi už v osmnácti letech. A jeho tvorba je svého druhu psychoterapií. Koneckonců, jak poznamenává v rozhovoru pro liberální Guardian, nepíše ani tak pro čtenáře, jako sám pro sebe. „Je to možná nějaký druh nezdravého egoismu, ale myslím, že je to je jediný způsob, jak postupovat – psát to, co mám na mysli. Zoufale se pokouším sám zabývat otázkou, co tu dělám na světě. A pokud se to lidem líbí, tak je to skvělé, pokud ne, inu, co s tím mohu dělat?“

Ženský smysl pro humor

Psychoanalytické backgroundy rovněž nese Swimming Home (Koupání doma), jehož děj Deborah Levyová (1959) - mající za sebou na dvacítku knih, ale zejména divadelních her a také rozhlasové adaptace pro BBC4 - zasadila na francouzskou Riviéru do jednoho týdne. Příběh dvou rodin a jednoho vetřelce na dovolené se zvrhne v sérii nevědomých strategií, jež odhalují skryté touhy i dávno zastřená traumata. Jde v nich o mnohem více, než o vůbec obvyklá překvapení (a jeden koncentrační tábor); to vše napsáno suchým, zdánlivě nezaujatým pohledem, prolamujícím zavedená klišé. Humor, byť dosti skličující, tu ale nechybí.

Spisovatelka Deborah Levyová (1959), autorka mj. knihy Swimming Home

Spisovatelka Deborah Levyová (1959), autorka mj. knihy Swimming Home

Nicola Barkerová (1966) zaujala porotce Man Booker Prize již před pěti lety knihou Darkmans (čítající 838 stran). Tenhle román zabývající se vztahy mezi minulostí a přítomností, láskou a žárlivostí, za zvláštního účastenství démonů (těch „temných lidí“), zaujala – podobně jako její předchozí knihy Wide Open (1998) a Behindlings (2002), spolu s Darkmans tvoří jakousi volnou „ostrovní trilogii“ - zejména silně rytmizovaným stylem. Spisovatel Patrick Ness, známý i u nás svými fantaskně-děsivými romány, označil Darkmans v Guardianu za „fenomenálně dobrý“. Její nový román se jmenuje The Yips (Jeknutí). Slovo „yips“ má podle autorky v tomto případě ještě jiný smysl: nejde pouze o „vyjeknutí“, zároveň jde o stav, ve kterém se nahromaděná nervozita a napětí, jemuž je sportovec vystaven, nedaří účinně překonat – a to zvláště při golfovém patování. Na pozadí příběhu profesionálního golfisty Stuarta Ransoma tu autorka (tentokrát na pouhých 550 stranách) předvádí groteskní panteon světa, kde nechybí narážky na Martina Amise, a mezi postavami musíme počítat s kněžkou (nikoliv lásky), životem utahaným místním fašistou, ale i svobodomyslným (a sexuálně náruživým) muslimským terapeutem.

Spisovatelka Nicola Barkerová (1966), autorka mj. románu The Yips

Spisovatelka Nicola Barkerová (1966), autorka mj. románu The Yips

V zahradách zla a dobra

Druhý román Neda Beaumana (*1982) pod názvem The Teleportation Accident (Teleportační nehoda) se odehrává roku 1679, roku 1938 a roku 1962. V každé z historických těch chvil se dějí věci spjaté s nějakou záhadou. Autor, jehož debut Boxer, Beetle (Boxer, brouk, Odeon 2011), vyvolal i u nás překvapivě zájem i mezi literárními kritiky, jistě nezklame ty, kteří mají rádi kombinaci záhady s kuriozitou. Filmové vidění, rychlý střih a schopnost namíchat výbušný koktejl jsou Beamanovi vlastní.

Spisovatel André Brink (1935), mimo jiné autor knihy Philidad

Spisovatel André Brink (1935), mimo jiné autor knihy Philidad

Spisovatel Ned Beauman (1982), autor románu The Teleportation Accident

Spisovatel Ned Beauman (1982), autor románu The Teleportation Accident (Teleportační nehoda)

Jihoafričan André Brink (1935) je kategorií sám o sobě. Držitel mnoha řádů a literárních cen byl na Man Booker Prize jmenován již dvakrát: v roce 1976 a 1978. V českých knihovnách navíc není neznámou položkou; v osmdesátých letech zde vyšla čtyři jeho díla: Looking on Darkness (Pohled do tmy, Odeon 1981), An Instant in the Wind (Okamžik ve větru, Svoboda 1982), A Dry White Season (Dlouhé bílé sucho, Odeon, 1985), A Chain of Voices (Řetěz hlasů, Naše vojsko 1987). A je tu ještě jedna Brinkova přeložená próza - The Other Side of Silence (Odvrácená strana ticha, Alpress 2005). Brinkovým tématem je apartheid. Autorova novinka Philida se tomu nevymyká: hlavní hrdinka se v Kapském Městě roku 1832 rozhodne k činu, když pochopí, že nedosáhne osvobození bez vlastního přičinění. Brink čerpal částečně i ze svého vlastního rodinného příběhu.

Spisovatel Tan Twan Eng (1972) je relativně mladý hlas malajské literatury. S André Brinkem ho spojuje nynější místo pobytu: žije a píše v Kapském Městě, ale pěstuje navíc bojové umění aikido a byl již jednou, v roce 2007, nominován na Man Booker Prize. Jeho nejnovější kniha, autorova druhá, se jmenuje The Garden of Evening Mists (Zahrada večerních mlh).

Spisovatelka Tan Twan Eng (1972), autor románu Garden of Evening Mists

Spisovatelka Tan Twan Eng (1972), autor románu Garden of Evening Mists

Literární redaktor listu The Independent Boyd Tonkin soudí, že podobně jako ve svém prvním románu The Gift of Rain (Dar deště) spisovatel dokazuje, že „krása a smutek jsou neoddělitelná dvojčata“. The Garden of Evening Mists není žádná zahradnická příručka; je zároveň o válce, umění a paměti. Odehrává se v kulisách několika historických konfliktů, rozeznáme hned několik procesů, které otřásly Malajsií - britská kolonizace, japonská okupace a čínský komunismus. Způsob, jakým Tan Twan Eng dokáže rozprostřít tento historický vějíř má jemnou eleganci, půvab vypravěče, který si je vědom síly své imaginace.

Autor, jenž nezapírá školu Kazua Ishigury, má již svou českou překladatelku v Janě Pacnerové (Dar deště vyšel v Baronetu, 2009). Předpokládám, že již nyní nastal důvod přeložit i tuto nominovanou knihu, a to i přesto, jak říká Aritomo, císařský zahradník v románu: „Každá podoba zahradničení je druhem podvodu.“

Autor:


Trump ohrožuje světovou bezpečnost, řekl historik Lukeš v Rozstřelu





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Titulní strana přílohy MF DNES Kavárna v nové podobě. 7. září 2013.
Příloha MF DNES Kavárna se vrací, vychází ve velkém formátu

Po prázdninové přestávce se vrací tradiční příloha Kavárna do sobotního vydání deníku MF DNES. Příloha zabývající se společností a myšlením vychází nově na...  celý článek

Miroslav Kalousek po jednání s prezidentem Milošem Zemanem.
ZÁPISNÍK: Několik slov chvály

O jednom kolegovi novináři a o nadávání na média. O české otázce a třech divadelních představeních. A také gratulace Miroslavu Kalouskovi, to jsou témata...  celý článek

Edvard Beneš před svou vilou
ZÁPISNÍK: České sebebičování. Přijali jsme Mnichov a vůbec

Obama přestal kouřit kvůli své ženě a lidem chybí nadhled. Říkáme, že jsme nejhorší a že se Beneš v roce 1938 choval jako "zbabělec".To jsou témata zápisníku...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.