Ještě před několika měsíci byl 43letý britský konzervativní novinář a poslanec Boris Johnson považován většinou Britů především za politického baviče, který je sice samá potrhlost a šprým, ale to je asi tak všechno, co může předvést.
Nepřehlédnutelný pyknik s rozčepýřenou blonďatou kšticí – pro většinu Britů jednoduše "Boris“ – je na prostořeké výroky opravdu expert.
Před volbami v roce 2005 například sliboval, že "voliči konzervativců mají vyšší šance řídit BMW a jejich manželkám narostou větší prsa“. Po úderu tsunami v jihovýchodní Asii požadoval zrušení cel na srílanské podprsenky. A taky radil zakázat Korán, registrované partnerství gayů rozšířit na variantu pro soužití "tří mužů a psa“, obyvatele Papuy-Nové Guineje označil za kanibaly a obyvatele Portsmouthu za úchyly.
Milovaný průšvihář
Více vážnosti Borisovi nepřidal ani šlechtický původ, ani fakt, že vystudoval soukromou školu v Etonu a pak Oxfordskou univerzitu. Od roku 2001 je také poslancem a má výborné styky se špičkami Konzervativní strany, zejména týmem předsedy Davida Camerona. Nepomohl ani fakt, že psal do deníků Times a Daily Telegraph a v letech 1999 až 2005 vedl vlivný magazín Spectator.
Boris, to byly především potrhlosti a nechtěně komická veřejná vystoupení, Brity dychtivě očekávaná. "Pod mou pečlivě udržovanou fasádou užvaněného šaška se neskrývá nic jiného než užvaněný šašek,“ prozradil na sebe s brutální upřímností.
Zle na tom byl před čtyřmi lety, když jej po sexuální aféře s redaktorkou Spectatoru vykázal tehdejší šéf strany Michael Howard do zadních parlamentních lavic. "Neexistují průšvihy, jenom šance. V mém případě ovšem pouze šance na průšvih,“ glosoval ohrožení kariéry. Magazínu vyznávajícímu konzervativní hodnoty se začalo přezdívat Sextator, Boris ale přežil. Když se v prosinci 2005 vrátil do Cameronova stínového kabinetu jako ministr pro vysoké školy, měl nachystánu další hlášku: "Hnusná práce, ale někdo to dělat musí.“
Jakýpak div, že jej donedávna nikdo nebral vážně. Jen nejbližší spolupracovníci doufali, že Boris celou tu dobu jakýmsi bizarním způsobem prověřuje svou vnitřní sílu a schopnost obstát.
Vítěz nad Rudým Kenem
Abychom to zkrátili – minulý týden se tento výstřední klaun stal nejvlivnějším zvoleným politikem Konzervativní strany v Británii, prvním po šestnácti letech, který dostal do rukou reálnou politickou moc. Na 53 procent obyvatel metropole jej totiž zvolilo starostou Londýna.
A co víc, v čelním střetu porazil oponenta, na nějž si žádný jiný tory netroufl – levicového starostu Livingstona, přezdívaného "Rudý Ken“. Muže, který se stal legendou již v roce 1986, když premiérka Margaret Thatcherová zrušila Radu velkého Londýna, a který se dokázal jako nezávislý kandidát vrátit v roce 2003 na radnici i přes odpor premiéra Blaira.
Boris šel za cílem jako buldok, neztrácel energii ani optimismus. Když Rudý Ken začal rozdávat propagandistické snímky přihlouple se tvářícího Borise se sloganem "Už tak směšný není“, z ničeho nic dostal text zcela jiný, nezamýšlený význam.
Komunální volby v Anglii a ve Walesu skončily pro labouristy totální katastrofou. Na "černý čtvrtek“ 1. května přišli o 331 radnic, skončili až třetí za konzervativci a liberálními demokraty, a zaznamenali jen 24procentní podporu, což je nejhorší výsledek od 60. let minulého století. Kdyby se tento výsledek zopakoval ve volbách parlamentních, toryové by získali ve Sněmovně většinu 116 křesel.
Borisovo vítězství se naopak stalo symbolem, příslibem, že se karta obrací, že vedení v průzkumech není omyl a vzkříšení strany pod Davidem Cameronem není iluze.
Dělový člun konzervativců
Konzervativci totiž s novým starostou získali Londýn jako laboratoř nového politického stylu, v níž lze rychle vyzkoušet, co za pár let zavedou v celé zemi. Londýn, to je vláda toryů v malém, test, jak bude vypadat budoucí konzervativní Británie. Borisův Londýn se změnil v dělový člun konzervativců, plující v unavených vodách labourismu. Ostatně téměř ihned po spuštění na vodu vysunul děla a začal pálit.
Během jediného týdne oznámil nový starosta sérii drakonických změn ve městě, zaměřených především na nulovou toleranci k násilnostem gangů mladých Londýňanů. Téměř symbolicky zastihla Borise v sobotu během inaugurace zpráva, že v jižním Londýně byl nožem usmrcen patnáctiletý Lyle Tulloch, již 12. teenager, který zahynul při londýnském pouličním násilí v tomto roce. "S mladistvými delikventy zatočíme jako s každými jinými kriminálníky,“ prohlásil Boris. Pro mládež prý otevře desítky boxerských klubů, aby bitkaři uvolnili nahromaděnou agresivitu a naučili se bránit holýma rukama.
Na ostrahu metra a autobusů zase nasadí 440 policejních "krizových“ specialistů. "Peníze na ně seberu magistrátnímu odboru propagace,“ odtušil starosta, podle něhož si voliči v kampani stěžovali nejvíc právě na obtěžování cestujících v hromadné dopravě. Dojde i na úplný zákaz konzumace alkoholu v metru.
Kuny z kurníku ven
Ne že by se během inaugurace nepředstavil opět ten starý dobrý Boris. Během krátkého ceremoniálu v devátém patře radnice popletl jméno stavitele budovy a cestou na stupínek zakopl a k pobavení přítomných zvolal: "Kdo mi sem strčil tu nášlapnou minu?“ Kdo ale čekal další komický výstup, byl zklamán.
V krátkém projevu k úředníkům magistrátu naznačil, že nestrpí odpor. "Nepochybuji, že skartovačky jedou na plný výkon. Jen dobrý Bůh ví, na co v tomhle baráku v příštích dnech narazím. Hlavně doufám, že se v mém kurníku neobjeví žádné kuny. Pokud ano, poskytnu jim milosrdnou eutanazii,“ poznamenal výhrůžně.
Další změny se mají týkat reformy mýtného za vjezd automobilem do Londýna, zóny minimálních automobilových emisí. Borisovi nechybí ani cit pro symboly – do ulic města nad Temží se prý vrátí patrové autobusy, které před pár lety nahradily nevzhledné kloubové "housenky“.
Pane Blaire, asi máte padáka
Boris si také pozval k audienci šéfa metropolitní policie Iana Blaira, nechvalně proslulého skandálem se zastřelením brazilského elektrikáře De Menezese v době teroristických útoků na metropoli v létě 2005. Blair sice dokázal zázračně aféru přežít a setrvat v úřadu, ale jeho dny jsou nejspíš sečteny, přestože Boris nemá přímou pravomoc k jeho odvolání.
Během jednání s Blairem se na chodbách mihl Livingstone, který lakonicky řekl: "Jen jsem si přišel vyklidit stůl. Hned budu pryč.“
Na dnešek už má Boris domluvenou schůzku se starostou New Yorku Michaelem Bloombergem, od něhož bude vyzvídat, jak mohl úspěšně obstát jako republikán ve městě, které je tradiční baštou demokratů. Nové koště to zkrátka bere z gruntu.
Londýňané budou možná zklamáni, jak rychle jim zmizel „starý Boris“ a místo něj se objevil "nový starosta Johnson“. I on sám je možná nečekaně nabytou "dospělostí“ trochu zaskočen. "Ty existenciální kecy mi lezou krkem. Starý a nový Boris je jedna a tatáž osoba. Mám právo říkat, co si myslím. A budu to dělat,“ slíbil.
