Zatímco v Česku se probírá příběh sourozenců Michalákových, kteří víc než tři a půl roku žijí v Norsku bez svojí matky, v Británii je takových případů podle Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí podstatně víc: celkem 62. Česko se v nich momentálně snaží dostat zpět do vlasti 145 dětí.
„Z toho, co jsem absolvovala s britskými soudy, mohu říct, že něco podobného jsem u nás nikdy nezažila,“ popisuje Pavla Poláková, vedoucí Oddělení sociálně právní ochrany dětí v Novém Jičíně. Právě jí už skoro dva roky leží na stole příběh ženy, jíž britské úřady odebraly syna krátce po narození.
Bylo mu sotva šest týdnů. Ženě bylo v době porodu sedmnáct let a její o mnoho let starší partner měl temnou minulost. Byl u nás před dvaceti lety odsouzen za závažný trestný čin. Trest si však už dávno odpykal a proti dítěti se nikdy nijak neprovinil.
Úřady chtěly ženě zabavit i další dítě
Přesto na něj britské úřady podle Polákové pohlížejí jako na špatného člověka. A matce dítě nechtějí svěřit, protože by prý bylo pod jeho vlivem. „Úřady se usnesly, že jakékoli další dítě, které se tam narodí, jí seberou,“ popisuje sociální pracovnice. Když žena podruhé otěhotněla, raději proto utekla.
Mladšímu potomkovi je rok a půl. Matka ho vychovává na Novojičínsku a podle tamních sociálních pracovníků se o něj vzorně stará. Zároveň se však nechce vzdát svého prvního syna, který zůstal v Británii.
„Šestkrát ročně za ním jezdím,“ řekla MF DNES matka, která původně souhlasila se zveřejněním svého jména, později si to však rozmyslela - kvůli probíhajícímu řízení i kvůli pohasínající naději, že své dítě dostane zpět.
Podle informací MF DNES se o těchto případech tolik nemluví, protože se často týkají lidí v horší materiální situaci, kteří si nemohou zaplatit právníky. V případě neúspěchu u soudů se navíc o další možnosti, jak dostat dítě zpět, nepokoušejí. Většina ze sporů nemá jednoznačný výklad a je to i případ toho nejnovějšího.
