Po Americe měli své 11. září také Španělé (i když bylo 11. března) a teď Britové (7. července).
Není to však konec. Jedenáctých září zažije – a nejenom západní – svět ještě mnoho. Válka fanatiků, která se maskuje jmény Usáma bin Ládin, abú Músá Zarkáví či Al-Kajda, není zdaleka u konce. A nelze ji ani rychle ukončit a vyhrát, jak někdy tvrdí George Bush.
Naopak. Vypadá to na dlouhý boj s většími nebo menšími bandami vrahů a jednotlivci, pro něž nemá život velkého smyslu.
Není to střet civilizací
Nejde však podle všeho ještě o střet civilizací, jak jej ve své stejnojmenné slavné knize kdysi nastínil Samuel Huntington. I když se mnohé teroristické skupiny neustále zaklínají islámem a Koránem.
Včera totiž teroristé v Iráku například oznámili, že zavraždili uneseného egyptského velvyslance Ihába Šarífa. Tedy představitele jedné z nejvýznamnějších muslimských zemí.
To je jenom další důkaz toho, že cílem zloduchů, kteří bojují proti satanovi ze Západu, jsou vlastně všichni, kdo nepodporují jejich mocenské cíle, které umně halí (podobně jako své ženy) do závoje náboženství.
Bohužel, taktika teroristů vychází takřka stoprocentně. Vždyť zejména západní společnosti nejenže nejsou na podobné metody "boje" připraveny, ale stále ještě váhají s přijetím některých ráznějších opatření, jež by zvýšila jejich bezpečnost.
Kvůli terorismu či obavám z hrozby terorismu vypukly na počátku 21. století dvě války. V Afghánistánu a Iráku. Ani jedna není dobojována.
Ani v jedné "západní dobro" zcela neporazilo fundamentalistické či tyranské zlo.
Sebelepší úmysly (a tyto dvě války byly zahájeny s úmyslem prosadit více demokracie a svobody ve světě) a sebevětší vojenská síla totiž nemohou zničit snahy fanatiků, kteří udělají všechno pro to, aby mocné západního i muslimského světa (nenávidí je stejně) přivedli na pokraj chaosu.
Vstanou noví "mučedníci"
Jak ukázala hrůza v Londýně, válku s teroristy nelze vyhrát, protože za jednoho mrtvého arcilotra bin Ládina nastoupí ihned další tisíce "mučedníků", kteří půjdou proti Západu i za cenu vlastní smrti.
Umíme s něčím takovým, navíc v podobě malých, zcela uzavřených skupin, bojovat? Neumíme. Navíc, jak potírat nepřítele, který nerespektuje vůbec nic, který se vůbec před ničím nezastaví a útočí na bezbranné civilisty? Vyhrát válku na narýsovaných frontových liniích není dnes pro demokratický svět tak složitá záležitost.
Porazit však nepřítele, který se vyhazuje do vzduchu v metru, autobusech, odpaluje bomby mobilem a střílí také do dětí i žen bez nejmenší dávky slitování, je nejenom těžké, ale skoro nemožné.
Další 11. září proto nemůžeme vyloučit. Musíme je očekávat, i když politici tvrdí, že teroristé nezvítězí.
Mají pravdu. Nezvítězí. Ale ani neprohrají.
Otázka tedy zní: Kde a kdy bude další 11. září?
