V 18. a 19. století nebylo neobvyklé vázat knihy do lidské kůže. Této praxi se říká antropodermická bibliopegie (knihvazačství do lidské kůže). Praktikovala se například u soudních zápisů hrdelních rozsudků, které byly baleny do kůže vrahů.
Také anatomické knihy byly občas vázány do kůží pitvaných mrtvol. Nacisté zase čelili obvinění, že během druhé světové války vázali knihy a vyráběli jiné předměty z kůže lidí zahubených v koncentračních táborech.
Leedská policie charakterizovala knihu jako ručně psanou černým inkoustem, datovanou přibližně do 18. století. Úřady vyzvaly kohokoli, kdo by byl schopen podat informace o jejím majiteli, aby se přihlásil.
Většina textu je psána francouzsky. Policie zatím nesdělila, o čem kniha pojednává.
