Všichni ostatní Rumuni, které britští novináři začátkem roku vyzpovídali, na ostrovech už delší dobu pracují. Ze třicetiletého Rumuna Victora Spiresca se tak rázem stala hvězda proti vlastní vůli. Stačilo k tomu málo: přiletět na letiště v Lutonu severně od Londýna v den, kdy padla omezení pracovního trhu EU pro jeho zemi, a být jediným novým přistěhovalcem na palubě.
Ze 140 pasažérů, kteří do Londýna přiletěli z centrální části Rumunska, většina už v Británii pracuje a vracela se zpět z vánoční dovolené. Při přistání letadla z Rumunska 1. ledna se na letišti v Lutonu shromáždil houf novinářů, kteří doufali, že získají zprávu o hordách přistěhovalců mířících do země, aby si našli práci a možná i zneužili místní sociální systém.
Na první novoroční letadlo z Rumunska čekali televizní reportéři i novináři z tisku. Podívat se přišli také dva členové parlamentu, kteří prý chtěli na vlastní oči vidět první den neomezené migrace do Británie. Mediální pozornost upřená na jediného rumunského "nováčka" pak pokračovala celý týden.
Jeho příběh otisklo několik britských deníků, včetně dvoustránkového článku, který zveřejnil The Times. Victora pozvala do vysílání i stanice Sky News a deník Daily Telegraph dokonce vyslal do Rumunska reportéra, aby pořídil interview s jeho devatenáctiletou snoubenkou.
"Když jdu do supermarketu, lidi se na mě dívají. Potkám malou holčičku a ona tahá mamku za kabát: 'Hele, to je ten pán z televize'," popsal Spirescu. Ale všichni jsou prý k němu velmi přátelští. Během prvního dne po příletu si stihl najít práci umývače aut v supermarketu v Biggleswade západně od Cambridge, ale doufá, že se mu časem povede najít si výnosnější zaměstnání u některé stavební firmy.
Mediální panika kolem nového přílivu migrantů a strach z "přídavkové turistiky" vedla v prosinci britskou vládu k přijetí řady opatření včetně omezení přístupu nových migrantů v rámci EU k britským dávkám v nezaměstnanosti.
Konzervativní premiér David Cameron odmítl sdělit, kolik nových migrantů jeho vláda očekává. Předchozí labouristická vláda podhodnotila téměř o milion počet Poláků, kteří do země přišli za prací poté, co Polsko v roce 2004 vstoupilo do EU.
Otevření pracovního trhu nám pomůže, míní Rumuni
Že Londýn zatím Rumuny netáhne tolik jako jiná evropská města, je zjevné i na autobusovém nádraží v Bukurešti. To je ve čtyři hodiny ráno v době, kdy se Británie připravuje na početnou přistěhovaleckou vlnu, plné rodin, jež se loučí se svými příbuznými. Zakrátko plně obsazené linky vyjíždějí směrem na západ, do Hamburku, Curichu, Paříže nebo Londýna.
Ve skutečnosti však v lince 441 sedí jen jeden člověk, který v Londýně vystupuje. Jeho spolucestující směřují do Německa, Belgie nebo Nizozemska - zemí, které pro Rumuny a Bulhary otevřely pracovní trh stejně jako Spojené království.
Devětadvacetiletý Mihai Sorin Zamfir ale do Anglie nejede jako nováček. Minulý rok už si na ostrovech vydělával prací pro stavební firmu. Načerno. Rok 2014 pro něj proto přináší možnost získat legální zaměstnání s garantovaným minimálním platem a dalšími sociálními výhodami.
"Protože jsem pracoval bez papírů, zaměstnavatel měl výhodu," říká Mihai. "Často jsme pracovali přes deset hodin denně, za směšné peníze," dodává s tím, že nyní si plánuje zažádat o číslo sociálního pojištění, a dosáhne tak na benefity britského sociálního systému. "Chci, aby to prostě fungovalo, nejde mi o výhody," zdůrazňuje jedním dechem.
Není to pro každého
Současně přiznává, že rozumí obavám Britů z přílivu jeho spoluobčanů. "Chápu tyto pochybnosti, protože je zde spousta Rumunů a Bulharů, kteří kradou a zabíjejí pro drogy. Právě kvůli těmto lidem máme my, kteří chceme poctivě pracovat, tak špatnou pověst," sdělil reportérce deníku The Independent Emily Duganové.
V Rumunsku Mihai pracoval jako řidič taxíku a voják. Ani v jednom zaměstnání však nevydělával tolik, aby mohl zabezpečit svoji rodinu. "Lidé z Rumunska odcházejí z jediného důvodu: pro peníze," uvádí. Minimální plat činí v Rumunsku 850 lei (přibližně 5 100 korun). U britské stavební firmy si Mihai podobnou sumu může vydělat za několik dní.
Ostatní cestující mu přitakávají. "Platové podmínky jsou nesrovnatelné," říká dvaatřicetiletá brunetka Pamela, která žije už dvanáct let v Barceloně. "Ve Španělsku jsem dělala go-go tanečnici," přiznává s tím, že za noc si vydělala i 2 000 eur.
Přesto nemají přistěhovalci v Británii na růžích ustláno. "Mám kamarády, kterým se v Londýně nepodařilo najít práci. Jeden z nich žil dokonce pod mostem a pracoval pro Albánce, kteří obchodovali s drogami. Teď je zpátky v Rumunsku," sděluje Mihai reportérce a dodává: "Život ve Velké Británii zkrátka není pro každého."
