Islanďan Thorvaldur Gunnlaugsson opakuje každý den stejnou rutinu. Už před pátou hodinou ráno vyplouvá na své lodi do zdejších mrazivých vod. Celý den tráví na moři a večer se pak vrací s palubou plnou platýsů a tresek. I mnohaleté tradice však jednoho dne musí doznat úprav. Proto se i Gunnlaugsson během letoška vydává do zcela nových vod.
"Zkouším teď lovit makrely," vysvětlit reportérovi severu Daily Telegraph a dodal, že makrel je teď u pobřeží Islandu mnohem více, než v minulosti. Ty sem začaly poprvé nacházet cestu před třemi roky kvůli oteplování mořské vody, svou pouť nyní zakončují mnohem severněji než v minulosti.
Nadšení islandského rybáře nesdílí jeho kolegové z Velké Británie. U 1 500 kilometrů vzdáleného pobřeží způsobuje obrovské množství lovených makrel na Islandu (145 tisíc tun za rok) doslova katastrofu, a to nejen pro životní prostředí. Masivní lov stovky kilometrů daleko zde prudce zahýbal s cenou za tunu makrel, což tvrdě dopadá na místní rybáře.
Potvrzuje to i 61letý Alex Wiseman, který v místních vodách loví už od šestnácti. A rozhodně není sám, kdo se bojí o svou budoucnost. "Prostě tu pro nás není dostatečné množství ryb, aby nás uživily po celý rok. Trh se hroutí a někteří lidé jistě budou muset z byznysu odejít," smutní Wiseman. Podle britských odborníků je nepochopitelné, že Islandu může tak masivní lov procházet. Organizace na ochranu moří už makrelu odebrala ze seznamu ryb, které doporučuje umísťovat na jídelníček.
Některé země požadují sankce proti Islandu
Výsledkem tichého sporu obou zemí je také tlak na Evropskou unii. Velká Británie a několik dalších zemí totiž od evropských vládních špiček požadují uvalení sankcí na Island. Ty by mohly Islanďanům znemožnit export do zemí EU.
Rybolov na IslanduRybolov zajišťuje 75 procent vývozu této země a zaměstnává celých 12 procent práce schopné populace. Rybolov se dočkal bouřlivého rozkvětu za posledních 50 let, kdy se z rodinného rybaření stal celý průmyslový komplex, který má na starosti rybolov, zpracování a vývoz ryb. Islandská vláda se ale v poslední době snaží snížit závislosti ekonomiky (70 procent financí z vývozu je z rybolovu a polovina hrubého národního důchodu čerpá finance také z rybolovu) z několika důvodů. Jedním z nich je klesající cena rybích produktů ve světě, dalším pak snaha o zachování rybích populací pro další generace. Zdroj: Wikipedia |
Islanďané se však brání, že pouze využívají nových možností, které jim nabízí následky globálního oteplování, jenž do oblasti makrely lákají.
Evropská unie už v minulosti stanovila přísné kvóty na lov v podstatě všech známých ryb. Island však není členem unie a tato kvóta se na něj tudíž nevztahuje. "Pokud unie stanoví kvóty a Island je odmítá plnit, trh s rybami může jednoduše zkolabovat," kalkuluje Richard Lochhead ze Skotské rybářské asociace a dodává, že podobnou hrozbou pro trh jsou také Faerské ostrovy.
Islanďan Sigurgeir Thorgeirsson, který je jedním z předních osobností v debatě o lovu makrel, nabízí na problém jiný pohled. "Nemůžeme přeci akceptovat, že Norsko a EU si z kvót ukrajují 90 procent, když se jich v našich vodách vyskytuje takové množství," zlobí se Thorgeirsson. Možné zavedení sankcí je pro něj absurdním krokem.
"Unie neustále mluví o sankcích, ty jsou ale dobré při válkách a boji s Talibanem. Ne pro civilizovaný národ, jakým Islanďané rozhodně jsou. Správnou otázkou by mělo být, co je a není fér pro nás a EU," dodal Thorgeirsson.
Islanďané jsou jen věrní tradici
Za nepochopením ze strany Islanďanů je však potřeba vidět nejen prostou vidinu obrovských zisků, ale také národní hrdost a odkaz minulosti. Island nebyl nikdy v minulosti přístupný k jakýmkoliv kompromisům. I proto je země otevřeně protievropská a svým přístupem k rybolovu své integraci rozhodně nepomáhá. Následující měsíce, jak se zdá, nepřinesou žádnou výraznou změnu. V dubnových volbách má totiž nejlepší preference jedna z protievropských politických stran.
"Historie nás naučila, že se nám daří dobře, pokud se držíme našich principů," vysvětluje Steingrimur Sigfusson, ministr zastupující islandský rybářský průmysl. "Chápeme důležitost uzavření dlouhodobé dohody. EU se však rozhodla pro zablokování 90 procent kvót a ještě nás obviňuje z nezodpovědnosti," dodal. Islanďané jsou podle něj mořským národem, což by měly evropské státy respektovat.
Na volání po dodržování tradic však britští rybáři neslyší, práci jim totiž nezajistí. "Tohle je náš způsob života. Když nám najednou někdo řekne, že úlovky rapidně klesnou, jednoduše nás to zabije. Lidé nezbankrotují najednou, jen budou muset prodat své lodě a celé zázemí, které jejich rodiny dědily po mnoho generací," smutní britský rybář Wiseman. Uklidnění napětí mezi Islandem a Evropskou unií je tak zřejmě v nedohlednu.
Pobřeží Islandu a Velké Británie dělí stovky kilometrů, přesto se tyto země přou o kvótách pro rybolov
