Muž, kterého britské sdělovací prostředky označují jako Michaela (jeho celé jméno neuvádí kvůli citlivosti případu), sloužil v armádě dlouhých osmnáct let. Velkou část služby strávil v Severním Irsku. Nasazen však byl i v zahraničí při misi v Bosně. Z výbuchu granátu si odnesl lehké zranění. Nejvíce však utrpěla jeho psychika. Lékaři u něj diagnostikovali posttraumatickou stresovou poruchu. Vracejí se mu vzpomínky na válku.
Jeden takový panický záchvat přišel 5. května 2014. Michael projížděl se svou manželkou ulicemi Lutonu. Zničehonic praštil do čelního skla auta a začal křičet, že zabije sebe i svou ženu Joanne. Začal být zmatený a dezorientovaný, píše The Guardian. Utekl a schoval se v lese za městem na dohled nemocnici. Myslel si, že je pořád v armádě. Na místo dorazila policie.
Strážníci se Michaela snažili přemluvit, aby s nimi šel do nemocnice. On to však odmítal a policisty prosil, aby ho nechali jít domů. Policisté se pokusili sehnat psychologa, což se jim však navzdory tomu, že se celý incident odehrál u nemocnice, nepodařilo.
Vyjednávání a zásah
Po hodině vyjednávání strážcům zákona došla trpělivost. Vytáhli taser a Michaelovi nakázali, aby dal ruce za záda a otočil se. Michael policisty požádal, aby dali taser pryč. Strážníci však zaútočili. Michael po zásahu taserem upadl do bezvědomí. Policisté ho spoutali.
Jeden ze čtyř zasahujících strážníků později do záznamu uvedl: „Kvůli délce zásahu jsme se rozhodli, že Michaela dopravíme do nemocnice. Jeden ze strážníků vytáhl taser a informoval o tom zadrženého. Ten stál s rukama v kapse a říkal, že si promluvíme. Pak byl zasažen.“ Michael byl převezen do nemocnice, odkud ho propustili následující den.
Policie nařídila prošetření celého incidentu. Podle expertů nic nenasvědčovalo tomu, že by chtěl Michael zaútočit a nasazení taseru proto ze strany policistů bylo přehnané. Strážníci však podle výpovědi uvedli, že použití síly bylo v danou chvíli nutné.
Strach z policie a odškodné
Podle Joanne se incident podepsal na už tak chatrném Michaelově zdraví. Jeho žena se nyní o něj musí starat celý den. Michael se bojí vycházet z domu. Má strach z toho, že opět potká policisty. „To, že na mě použili taser, má velký dopad na můj život. Z člověka, který trpěl posttraumatickou poruchou, ale mohl žít v rámci možností normální život, se stal někdo, kdo ani nemůže opustit svůj dům,“ tvrdí.
„Stával jsem celou noc u okna a koukal ven. Měl jsem strach, že přijde policie a ublíží mi. Zhoršilo se to natolik, že jsme se museli přestěhovat, abych už nemohl vidět žádného policistu z Bedfordshireu,“ popisuje Michael. Tvrdí, že kdyby nebylo péče jeho ženy, zřejmě by tu už dávno nebyl.
Za necitlivý zásah policie se nyní dočkal štědré kompenzace. Soud nařídil policii vyplatit 50 tisíc liber (přes 1,5 milionu korun). Jedná se o největší odškodné za použití taseru v historii Velké Británie.
