Britského pacienta, který v médiích vystupuje jen pod svým křestním jménem Graham, trápily v minulosti deprese, dokonce se pokusil spáchat sebevraždu. Do vany si vzal elektrický spotřebič. Přežil. Následky jeho neuváženého činu se mu však měly brzy připomenout.
Neobvyklá duševní nemoc se u Grahama objevila téměř přesně před devíti lety. Té noci spal klidně, když se však probudil, okamžitě ucítil, že s ním není něco v pořádku. Po minutách nejistoty se mu v mysli usídlila myšlenka, že zemřel, a to i přesto, že jeho zvedající se hrudník jasně prokazoval opak. Po konzultaci s rodinou se vydal k lékaři, kterému popsal své velmi neobvyklé symptomy.
Syndrom živých mrtvýchCotardův syndrom je vzácnou duševní poruchou objevenou už v 19. století. Objevuje se u lidí v depresi. Pacient si při tomto duševním onemocnění myslí, že mu chybí nějaké životně důležité orgány, nebo že je mrtvý. Tento syndrom byl pojmenován po pařížském neurologovi Julesovi Cotardovi, který ho poprvé popsal na případu třiačtyřicetileté pacientky, která byla přesvědčena, že jí chybí všechny tělesné orgány, kvůli čemuž odmítala jíst a komunikovat s okolím. První moderní případ lékaři zaznamenali v roce 1996. |
Doktor si nejprve nevěděl rady, po pohledu do odborné literatury a konzultaci s dalšími specialisty však dokázal stanovit diagnózu. "Trpíte takzvaným Cotardovým syndromem," sdělil zmatenému Grahamovi. Tento syndrom je velmi vzácný a někdy je popisován jako "Syndrom živých mrtvých" (více o Cotardově syndromu viz box).
Ztráta zájmu o okolí a ulehání do hrobů
Graham si však trval na svém. "Můj mozek je mrtvý, já jsem mrtvý," opakoval lékařům.
Postupně začal ztrácet zájem o okolní svět. "Nezajímalo mě v podstatě nic. Dříve jsem měl rád svoje auto, to jsem však ignoroval. Nechtěl jsem se scházet s lidmi, neměl jsem k tomu důvod," uvedl Graham pro server telegraph.co.uk.
Jeho stav se pomalu ale jistě zhoršoval a Graham byl postupem času stále více závislý na své rodině. S propukající nemocí se přidala ztráta čichu a chuti. Graham dokonce odmítal jíst. "Neměl jsem k tomu důvod, myslel jsem si, že jsem mrtvý a mrtví lidé jíst nemusí," vysvětluje. Graham se následně začal stále více uzavírat do sebe, s okolím přestal zcela komunikovat.
Vrchol měl však teprve přijít. Graham se totiž rozhodl, že jako mrtvému mu nejlépe bude na hřbitově, kde ulehl do jednoho z hrobů. "Myslel jsem si, že tam zapadnu. Bylo to místo, kde jsem se mohl dostat nejblíže smrti. Pak přijela policie a dovezla mě zpátky domů," popisuje zážitek Graham.
Unikátní nález na mozku šokoval i zkušené lékaře
Až tato událost ho přiměla k tomu, že podstoupil léčbu. Lékaři nejprve jeho mozek podrobili důkladnému skenování, při němž poprvé u pacienta s tímto syndromem použili speciální metodu pozitronové emisní tomografie. Neurolog Steven Laureys z univerzity v belgickém Lutychu byl při pohledu na snímky v šoku, Grahamův mozek totiž v některých částech vykazoval minimální aktivitu podobnou lidem ve vegetativním stavu. Těmto částem lidského mozku je vědci přisuzována schopnost člověka uvědomovat si své tělo a také reprodukovat vzpomínky.
"Skenováním a analýzou snímků mozku se zabývám již patnáct let a nikdy jsem neviděl nic podobného u člověka, který by stál na vlastních nohách," vysvětluje Laureys a dodal, že Grahamův mozek pracoval, jako kdyby byl pod celkovou anestézií nebo ve fázi spánku.
Druhý Grahamův ošetřující lékař Adam Zeman uvedl, že za sníženou mozkovou aktivitou mohou být antidepresiva, které pacient v minulosti užíval. Lékaři na základě těchto zjištění okamžitě nasadili vhodnou farmakologickou léčbu, píše server newscientist.com.
Po měsících terapie se Graham konečně vrací mezi živé. "Ještě pořád to není úplně ono, ale už se aspoň necítím, jako kdybych měl odumřelý mozek. Pořád se mi ještě občas stává, že vnímám věci tak trochu bizarně," popisuje s úsměvem na rtech.
Smrti se podle svých slov nebojí. "Každý jednou zemřeme, já jsem ale teď hlavně rád, že jsem naživu," uzavřel vyprávění Graham.
