Česká soudkyně tento rozdíl nechápe. Chtěla by, aby i metafora pobývala v území, které vymezuje "obecně uznávanými zásadami slušnosti". Cenzura odjakživa řádí ve jménu "slušnosti". Soudkyně se tak dotýká zcela zásadním způsobem naší nedávné minulosti a vrací nám ji k nosu.
"Obecně uznávané zásady slušnosti" nejsou v rukou soudu ničím jiným než karabáčem, použitelným kdykoliv právě proti slušnosti. Nezletilý ministříček porušuje obecně uznávané zásady slušnosti, vydává se za jakéhosi obecního kozla, pohrdá důstojností svého ministerského úřadu, vytahuje se zdivočelou promiskuitou a ze všeho nejvíc připomíná jakousi madam Pompadour v texaskách, pro niž je služba státu jen rejem sexuálních skopičin.
Tyto pozoruhodné ministrovy projevy tisk zkarikuje v dráždivé a provokativní metafoře. Co udělá paní soudkyně? Neodsoudí ministra, šiřitele neslušnosti, nýbrž odsoudí tisk, který tu neslušnost karikuje! Dělá to jako zastara: kdo řekne o ministrovi, že je vůl, půjde bručet. Soudkyně vzkazuje veřejnosti: Nesmějte se mocným. Neparodujte je, nebo bude zle! Nebude. Soudkyně svou věc nevyhraje.
Česká společnost už svobodná je a svou svobodu uchrání i proti rozsudkům, které ji ničí. Dál bude mocné parodovat a dál se jim bude vysmívat. Zítra začíná výstava téhož karikaturisty, ostrá, provokativní - a přímo v Senátu! Karikatura Zemana se tam jmenuje Jarka Nametelka - všichni víme, o co jde. Soudkyni nezbude než odsoudit i tu výstavu. A také tento komentář. Říká o Březinovi totéž, co karikaturista namaloval že se ministr rád vydává za obecního kozla.
Ale i se slušností soudkyně operuje pružně. Před časem rozhodla, že předseda Zeman se nemusí omluvit za veřejně šířené lži, protože je má z druhé ruky. Lež předsedy vlády pardonovala, metaforu karikaturisty trestá. Na shledanou ve starých časech. Nebo také ne. Braňme svou svobodu sami. Nečekejme, že ji ubrání nějaká soudkyně.
