V Anglii šestnáctého století se objevilo několik nových fenoménů, které revolučně změnily lidskou zkušenost. Anglická společnost nově vykrystalizovala jako „národ“ – tedy svrchované společenství rovnoprávných příslušníků. Tím započala éra nacionalismu a legitimitu získala sociální mobilita.
Zároveň byl prvně rozpoznán zvláštní typ duševního ochoření, odlišný od řady dříve známých duševních nemocí a později označovaný jako schizofrenie a depresivní poruchy. To zapříčinilo vznik nového pojmu „šílenství“, první lékařské specializace (později nazvané „psychiatrií“) a zvláštní legislativy týkající se „šílených“.
Šílenství se projevovalo různými stupni duševního postižení, jehož obvyklými symptomy byly chronická nespokojenost s okolním prostředním (sociální nepřizpůsobivost), nejistota sebou samým, kolísání mezi odporem k vlastní osobě a megalomanií a občas úplná ztráta totožnosti. Běžnou věcí se staly sebevraždy a změnila se povaha násilné kriminality a čím dál častěji se prosazoval nový druh zločinnosti – iracionální a bez vazby na vlastní zájem.
Tyto jevy měly vzájemnou spojitost. Nacionalismus legitimizoval mobilitu, společně vyvolaly šílenství a nová duševní choroba se projevila sebevraždami a iracionálním násilím.
Nestabilní vodítka
Z nacionalismu vyplynula určitá představa o společnosti a skutečnosti obecně – povědomí, které se stalo kulturním rámcem modernity. Ve své původní, anglické podobě byla z podstaty demokratická. Jak se šířila, zanesla s sebou sémě demokracie do všech koutů světa.
Tím, že nacionalismus považoval živé společenství za svrchované, nepřímo, ale drasticky omezil význam Boha; i když se spojoval s vírou a vykládal náboženským jazykem, byl v zásadě sekulární. Způsob našeho života dnes formuje právě národní vědomí, výrazně odlišné od fundamentálně náboženského, hierarchického vědomí, jejž nahradilo.
Alláh je - prý - největší
Nacionalistické principy zdůrazňují autonomního jedince, včetně jeho práva zvolit si společenské postavení a identitu. Tato svoboda, která jednotlivcům dává možnost volit vlastní osud a pobízí je k tomu, komplikuje formování totožnosti. Příslušník národa nedokáže ze svého okolí zjistit, kdo nebo co vlastně je, na rozdíl od jedince v náboženském či rigidně stratifikovaném společenském řádu, kde je postavení a chování každého určeno původem a božskou prozřetelností. Moderní kultury nám nemohou nabídnout pevné vodítko, jaké svým příslušníkům dávají jiné kultury. Poskytováním nestabilních vodítek (neboť kulturním prostředím jsme nevyhnutelně směrováni) nás nacionalismus aktivně dezorientuje – jedná se o kulturní nedostatek nazývaný anomií.
Jelikož jasný pocit přináležitosti je nezbytnou podmínkou adekvátní duševní funkčnosti, narušené formování identity vede k nespokojenosti se sebou samým a ke společenské nepřizpůsobivosti, což mezi křehčími z nás dosáhne až klinických rozměrů. Právě proto se šílenství dostalo na seznam známých duševních chorob společně s nástupem nacionalismu. Čím víc možností jak definovat svou totožnost společnost nabízí – a čím silněji trvá na rovnosti –, tím problematičtější je v ní formování identity.
To je důvod, proč nejotevřenější a nesvobodnější společnost dneška, Spojené státy, vede světový žebříček výskytu duševních onemocnění – vytlačila už Anglii, nejsvobodnější a nejotevřenější společnost včerejška. Ostatně kdysi cizinci považovali šílenství za „anglický neduh“.
Svést to na vnější faktory a pak jednat
K většině případů násilných zločinů spáchaných duševně nemocnými došlo nejprve v Anglii a pak v USA, často zdánlivě s politickou motivací, byť třeba zprostředkovanou náboženstvím. Prvním takovým případem byl zřejmě čin Petera Bercheta, mladého protestanta, který měl pocit, že musí zabít královského rádce Christophera Hattona, rovněž protestanta, u něhož byl Berchet přesvědčen, že je přívržencem katolicismu. Ve snaze vyslyšet svůj vnitřní hlas zavraždil Berchet jiného protestanta, jehož omylem pokládal za Hattona.
Islám bude dominovat světu, praví nejen toto heslo; volná ilustrace
Vše nasvědčovalo tomu, že jde o čin puritánského fanatika, a tak měly úřady podezření, že je Berchet součástí organizovaného puritánského spiknutí. Měl být vyslýchán, aby vyzradil jména spoluspiklenců, a pak popraven. Namísto toho se však brzy zjistilo, že trpí „hnusnou melancholií“.
Pro alžbětinského protestanta bylo stejně přirozené spatřovat příčinu svých duševních útrap ve vládě obsazené příznivci katolicismu, jako je dnes v USA pro osobu s vazbou na islám přirozené ji shledávat v Americe coby ztělesnění křivd Západu vůči této víře.
Dát své existenciální nepohodlí za vinu vnějším faktorům je jistý druh samoléčby. Vznikne konstrukce, která rozladěnost vysvětluje jako důsledek prohlédnutí určitého obecného zla. Pak se člověk může přidat k organizaci zaměřené na boj proti takovému zlu nebo může být hnán ke konání na vlastní pěst – vrcholícímu až vraždou.
Uvažování stojící za takovými činy jeví nejcharakterističtější rys klamu: ztrátu porozumění pro symbolickou povahu lidské reality, zaměňování symbolů a objektů jimi označených a pohlížení na lidské jedince prizmatem toho, co reprezentují. Právě tato moderní iracionalita – plod modernity samotné – se promítla do teroristického útoku provedeného bratry Carnajevovými.
Liah Greenfeldová, profesorka sociologie, politologie a antropologie na Bostonské univerzitě; autorka zde publikovaného textu
Liah Greenfeldová, profesorka sociologie, politologie a antropologie na Bostonské univerzitě, je hostující profesorkou na Univerzitě Ling-nam v Hongkongu. Je autorkou knih Nationalism (Nacionalismus, s podtitulem Pět cest k modernitě), The Spirit of Capitalism (Duch kapitalismu: Nacionalismus a hospodářský růst) a Mind, Modernity, Madness (Mysl, modernita, šílenství: Vliv kultury na lidskou zkušenost).
Copyright: Project Syndicate/Institute for Human Sciences, 2013. Z angličtiny přeložil David Daduč. Titulek a mezititulky jsou redakční.
