V listopadu 1957 odletěla československá stranická a vládní delegace do Moskvy na oslavy 40. výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Vedl ji první tajemník strany Antonín Novotný, byl v ní předseda vlády Viliam Široký a další významní představitelé režimu.
Chyběl naopak prezident republiky Antonín Zápotocký: 4. listopadu jej z Hradu odvezli do Státního sanatoria Na Malvazinkách se silným infarktem. Zpočátku se zdálo, že útok choroby přežije, subjektivně se cítil dobře, dokonce žertoval s lékaři. Ale 12. listopadu jej postihl nový záchvat, kterému následujícího dne podlehl.
Československá delegace se rozhodla urychleně vrátit do vlasti. Když její členové čekali na příjezd automobilů, které je měly dopravit na letiště, přiběhl udýchaný ministr vnitra Barák: prý se mají okamžitě dostavit do Kremlu k soudruhu Chruščovovi. V pracovně prvního tajemníka ÚV KSSS již na ně čekalo celé sovětské vedení. Nikita Sergejevič Chruščov jim nejprve vyjádřil hlubokou soustrast. "Československý pracující lid ztratil velkého syna," řekl. "Je však třeba uvažovat o Zápotockého nástupci. Sovětské vedení vám doporučuje soudruha Novotného. Souhlasíte s tím?"
Jako první s Chruščovovým návrhem souhlasil Rudolf Barák, ostatní zaraženě mlčeli. Oficiálně se o tom sice nehovořilo, ale všichni měli za to, že novou hlavou státu bude někdo jiný. Když totiž v roce 1953 zemřel Klement Gottwald, stal se prezidentem Československé republiky tehdejší předseda vlády Antonín Zápotocký. A když nyní zemřel také on, předpokládali všichni, že se situace bude opakovat a v čele státu stane opět premiér, kterým byl tehdy Viliam Široký.
Všem se to zdálo o to přirozenější, že Široký byl Slovák, a protože doposud žádný Slovák prezidentský úřad nezastával, pokládali za akt historické spravedlnosti, že na Pražský hrad nastoupí právě on. Řada skutečností naznačuje, že toto mínění panovalo také v Praze, kde změna, s níž se delegace vrátila z Moskvy, způsobila značné překvapení. Ale doporučení sovětských soudruhů se takřka rovnalo příkazu a všichni disciplinovaně uposlechli.
Poslanci Národního shromáždění jako jeden muž zvedli pro Antonína Novotného ruku a on se 19. listopadu 1957 stal třetím "dělnickým" prezidentem Československé republiky. Jestli tím někomu opravdu neudělal radost, byla to jeho manželka Božena. Novinář Rudolf Černý si o řadu let později zapsal její postesknutí: "Tady se to stalo, v tomhle pokoji, na téhle židli. Manžel se tehdy vrátil z Moskvy a řekl, že je navržen na prezidenta. Už jako první tajemník měl starostí nad hlavu, byl doma jako na návštěvě. Tehdy jsme o tom hovořili do noci, šli jsme spát s rozhodnutím, že kandidaturu nepřijme. Tak se druhý den vyslovil v předsednictvu strany, ale hned se k nám přihnal soudruh Koucký a doslova mi vynadal. Co prý jsem to za soudružku, jak si to představuji, že Toníka přemlouvám, aby funkci nebral. Tady prý jde osobní zájem stranou, že se na to musím dívat jako uvědomělá členka strany, začal mne obviňovat z neporozumění, div jsem z toho nebrečela."
Znali se od dětství
Božena Novotná se narodila 26. února 1910 v Letňanech. Její otec Karel Fridrich odtud dojížděl do Prahy, kde pracoval jako dělník. Matka Barbora, rozená Koubková, byla v domácnosti a starala se o děti - kromě Boženy porodila ještě další dvě dcery a syna.
Božena Fridrichová byla tuctovým děvčetem, nevynikala ani krásou, ani inteligencí - po skončení školní docházky nastoupila jako dělnice ve Vysočanech - byla však hodná, tichá a poslušná. Možná právě to se na ní líbilo o šest roků staršímu Antonínu Novotnému. Narodil se 10. prosince 1904 rovněž v Letňanech, takže se oba vídali od dětských let.
Sblížili se však až později, když společně cvičili ve Federaci dělnických tělovýchovných jednot. Stala se náčelnicí ženské jednoty, proto musela chodit na schůze. Cestou domů ji někdy doprovázel Toník Novotný a po čase zjistili, že si nejsou lhostejní. On si tehdy koupil nový motocykl a na něm vyvážel Boženku na výlety. Po letech vzpomínala, že právě na jednom takovém výletě, na hradě Týřov, si dali první pusu. Nezůstalo však jen u polibků, už v prosinci 1929 museli slavit svatbu, za necelé tři měsíce se jim narodil syn. Po otci dostal jméno Antonín.
Božena zůstala s dítětem doma, ale žádnou idylku neprožívala. Na první léta manželství nevzpomínala ráda. Antonín Novotný pracoval jako zámečník a po práci běhal po schůzích. Od roku 1921 byl členem Komunistické strany Československa a té věnoval všechen svůj volný čas. Nejprve dělal funkcionáře v tělovýchovné jednotě, pak začal pracovat v místní organizaci KSČ. V roce 1930 ho zvolili předsedou okresního vedení Karlín venkov. O pět let později se zúčastnil VII. kongresu Komunistické internacionály v Moskvě, a když se vrátil, stal se pracovníkem pražského krajského sekretariátu. Protože se osvědčil, jmenovala jej strana v roce 1937 krajským tajemníkem v Hodoníně.
Božena se synem zůstala v Praze a většinou byla pořád sama.
To nejhorší nicméně přišlo za německé okupace. Antonín Novotný se zapojil do ilegální práce, gestapo jej 8. září 1941 zatklo a po skončeném vyšetřování odeslalo do koncentračního tábora Mauthausen, kde zůstal až do konce války. Božena zůstala se synem odkázána na pomoc cizích lidí.
Ambiciózní manžel
Po osvobození jmenovala strana Novotného tajemníkem v Pražském kraji. Dostal v Praze byt, do nějž se s rodinou přestěhoval, bral slušný plat, takže se jim žilo mnohem lépe. Ideální to však pořád nebylo, protože se hned od začátku dostával do konfliktu s generálním tajemníkem KSČ Rudolfem Slánským, a to byl mocný soupeř, který mu mohl život velmi zkomplikovat. Ale osud si s nimi podivně zahrál a kupodivu to byl Novotný, kdo z těchto třenic vyšel vítězně: Slánský byl v roce 1951 z funkce odvolán, o pár týdnů později zatčen a 3. prosince 1952 popraven jako hlava "protistátního spikleneckého centra".
Funkce generálního tajemníka byla zrušena, jeho pravomoci převzal Klement Gottwald osobně a jako tajemníka si k ruce vybral právě Antonína Novotného. Ten nyní začal dosahovat na nitky skutečné moci. V ruce je pevně sevřel v březnu 1953 po Gottwaldově smrti, když jej ostatní soudruzi z předsednictva ÚV KSČ zvolili prvním tajemníkem strany. Neudělali to proto, že by tím ocenili jeho schopnosti, naopak. Domnívali se, že je do té míry manipulovatelný, aby ho zvládli a on aby jen vykonával jejich pokyny. Nikdo z nich netušil, jak velmi se zmýlili. Novotný byl nesmírně pracovitý, houževnatý a - ambiciózní. Funkci prvního tajemníka na rozdíl od ostatních chápal jako výtah k moci a dokázal ho použít.
"Byla to největší stranická dřina, jakou jsem kdy vykonával," řekl později svému životopisci Rudolfu Černému. "I když jsem měl z minulosti určité politicko-organizační zkušenosti, musel jsem se prvnímu tajemníkování teprve učit. ... Obvykle to dopadlo tak, že po schůzi přistrčili všechny probrané materiály ke mně a já musel přirozeně makat. ... A po čase jsem změnil funkci prvního tajemníka v takovou sílu, se kterou dříve nikdo nepočítal, byla to skutečně vedoucí stranická funkce." Dokázal ji nakonec využít i k tomu, že se s pomocí sovětských soudruhů novým československým prezidentem stal právě on, nikoli Široký.
Nevěděli, co s tolika penězi
Pro Boženu Novotnou se manželovým povýšením do čela strany a nakonec i na Hrad nezměnilo nic. Zůstávala taková, jaká byla předtím. Skromná, uzavřená a samotářská. Světa velké politiky se bála, nerozuměla mu a styděla se v něm. Její veřejná vystupování se omezovala na účast na vánočních besídkách pro pionýry, na oslavy Mezinárodního dne žen a samozřejmě i na jiné oficiální příležitosti, kde nemohla chybět. Na nich se ale zcela vědomě držela v pozadí.
Ani pro ni, ani pro jejího manžela peníze neměly cenu, k ničemu je nepotřebovali. Jedli přiměřeně, alkoholu neholdovali, bydlení měli zadarmo, knihy nekupovali, obrazy nesbírali, na rekreace jezdili buď do stranického zařízení na Orlík, nebo do Sovětského svazu, a to je nestálo nic. Antonín bral tolik peněz, že je ani nedokázali utratit. Ona se o ně nestarala, on nejprve prosadil snížení svých příjmů, pak peníze v bílých obálkách rozdával spolupracovníkům, aby si získal jejich loajalitu. Když pak v roce 1968 odcházel, vrátil do pokladny KSČ několik desítek tisíc korun.
Poté, co musel Antonín Novotný odejít z funkce prvního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta republiky, přestěhovali se z Hradu do malé vilky na Smíchově. I nyní žili jeden pro druhého, o to více, že Antonína už od ženy neodváděly žádné stranické povinnosti. Bál se o ni, oslovoval ji "duše". Celý život jí byl věrný, manželství chápal jako nesmírně vážnou věc.
O to hůř Boženu Novotnou zaskočila jeho smrt 28. ledna 1975. Zůstala sama a okolní svět, který jejímu Toníkovi tak ublížil, neměla ráda. Žila s pocitem, že se k nim všichni zachovali nevděčně, a dávala to najevo. Když prý šla jednou k zubaři a v čekárně se k ní přihlásil kterýsi pracovník hradní kanceláře, řekla mu: "Nepoznávám tě a ani tě nechci znát!"
Božena Novotná zemřela 25. dubna 1980 a je pohřbena se svými blízkými na hřbitově Na Malvazinkách. Je to zvláštní místo k poslednímu odpočinku: velká černá hrobka, na níž není jediné jméno, jediné slovo ani jediné písmeno.
