Německá levice (sociální demokraté a komunisté) se postavila proti křesťanským demokratům, kteří se o ni zasazovali. Takzvaná militarizace Spolkové republiky Německo byla v roce 1955 i záminkou ke vzniku Varšavské smlouvy.
Záměrem představitelů demokratického Německa i západních Spojenců při konstituování Bundeswehru nebylo přitom pouze vytvořit dostatečně mohutnou sílu proti hrozbě komunistického vpádu a posílit tak západní svět, ale současně vytvořit v Německu moderní demokratickou armádu, zbavenou ducha "prušáctví" a "expanzionismu".
V tomto směru plnila a plní i osvětovou roli, protože vojáci základní služby poznávají armádu jako přirozenou součást německé společnosti, ve které hraje důležitou roli koncept vojáka jako "občana v uniformě" (nikoliv elitního a anti-civilního militaristy).
Přesto je z pohledu mnoha německých společenskopolitických sil model armády založené na všeobecné branné povinnosti překonán, nosné strany německého systému (CDU a SPD) se jej však snaží uchovat. Nicméně 15. dubna 2002 spolkový ministr obrany Rudolf Scharping prohlásil, že se výrazně zvýší počet vojáků z povolání a vojáků sloužících na stanovenou dobu.
Vládní Spojenectví 90/Zelení požadují profesionální armádu, avšak chtějí toho dosáhnout politickým rozhodnutím. Odmítají nesystematické převádění zodpovědnosti na soudní orgány s různě formulovanými protesty (odkazujícími převážně na nesoulad povinné služby s lidskými právy).
- středa 17. dubna 2002
